Příběh se mě povede dopsat až ráno. Je zamračeno, takže svítání mě tentokrát nenaláká. Vstáváme v osm. Soused už je hodinu a půl vzhůru a zatím stihl jen snídani. Jsem si myslel, podle hlomozu, že už je připraven k odjezdu a ono prd. I stan má pořád postavený. Neleníme a jdeme taky na snídani. Když máme uvaříno a zrovna si chci vyčistit zuby, tak příjde soused a chce si povídat. A tak zabředneme v rozhovoru o všem možném. Dozvěděli jsme se, že je to Švýcar a zrovna skončil výcvik v armádě a teď je tu. Měsíc byl v Aucklandu, kde má kamarády a jeden jej zapojil do komunity a tak poznal mnoho lidí z různých částí světa. A teď se konečně vydal cestovat. A má měsíc na sever a měsíc na jih. No nevybral si podle mě nejlepší počasí. No a pak nám začalo pršet. To rozhovor utlo, protože jsme nechali otevřený stan aby proschnul. Rychle jej balíme, ale pozdě. Je komplet durch.
 |
| Známý symbol Aucklandu – Sky Tower |
David nás odveze kousek od hostelu. Samozřejmě při vykládce musí lejt jak sviňa, abychom si to trochu užili. Dojdeme ke správné budově, ale nikde není napsáno nic o hostelu. Paní ve vedlejší budově mě poradí, ale Míša trvá na tom, že to tu nebude. Shazujeme batohy a krabici u výtahu a jedu sám do devátého patra, kde potkávám staršího, akčního, asi Japonce. Je to s ním těžké. Nejsem Míša, ale nakonec se domluvíme, že jsme prostě dva a já jsem ten druhý a že tu jsme prostě správně. A pak mi to vše ukáže. A pořád říká, že je to easy a simple.
Dojedu pro Míšu a jdeme se ubytovat. První věc co udělám je, že vyndávám stan a nechávám jej aspoň trochu vysušit. A vůbec zabordelíme celý malý pokojík a částečně přebalíme. Určitě s sebou nechceme tahat velkou krabici, takže snaha je narvat vše do batohů a něco málo, hlavně křehké jídlo, do příruční tašky.
 |
| poprvé v hostelu na NZ – místo povlečení dostanete prostěradlo, kterým se přikryjete a pak na sebe hodíte peřinu..hm.. |