Den osmdesátý – kroupy

Od Pera Furcé k Cappella della Madonna della Neve
21,2 km 1502/513m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/ragoceposu

Sice jsem se probudil už v půl osmé a Míša v osm, ale i tak jsme vyrazili až před desátou. Místo na spaní se ukázalo jako luxusní záležitost a vyspali jsme se do syta. Díky včerejším radám trochu měníme trasu. Vezmeme to přes Sacra di San Michele. Má to být moc hezké posvátné místo. Jinak dnes jdeme celou dobu do kopce, naštěstí by to neměl být žádný brutal, ale pěkně pozvolné po celých dvacet jedna kilometrů a i cesta by měla být solidní.

Všude kolem nás už je podzim, chvíli svítí i slunce, ale výhledy do kraje jsou mlhavé. Utíkali jsme z Lago di Garda před deštěm a tenkrát předpověď říkala, že bude všude alespoň další týden krásně, ale dnes už říkají déšť, holt jsme neutekli.

Už z dálky jsme slyšeli hlomoz lidí, a byla to celá třída děcek, co kreslila Sacra di San Michele. Je odtud moc hezky vidět a zvažujeme, že by nám pohled z dálky stačil, ale nakonec tam přeci jen dojdeme. Míša má kraťasy a navíc chtějí za prohlídku osm eura na hlavu a podle plakátu jsme v Turíně viděli hezčí, tak jen nabereme vodu a jdeme si najít nějaké místečko na oběd. Obědváme s výhledem na Sacra di San Michele, ale z druhé strany.

Cesta dál pokračuje do kopce, slunce se nám postupně schovalo za mraky a začalo pršet. Poprvé jsme déšť přečkali pod stromy, podruhé jsme už neuspěli a museli se navlíknout do nepromokavého. Nepršelo ale dlouho a zase chvílema vykukuje sluníčko.

Opět potkáváme označené kameny I Tre Rock, ze kterých si někdo udělal záchod, a Roccia Corba, kde na památku visí helma. A to už se blížíme našemu cíli, tak pro jistotu vyhlížíme spací místa.

Naši pozornost zaujme divný zvuk a hle motorka se na nás řítí. Rychle uhýbáme. Motorkář poděkuje a říká, že jich je pět no a nebo že jich ještě pojede pět? Je to za kopečkem, takže prd vidíme. Projedou další tři a nic se pak neděje a není ani nic slyšet. Odvážíme se tedy projít a za kopečkem potkáváme další tři. Jen tomu prvnímu chcípl motor a nedaří se jim nastartovat, ale aspoň nás nechali projít. Ale není jich tím pádem celkem sedm ?

Pak už je to kousek k našemu cíli Cappella della Madonna della Neve. Respektive tady jsme chtěli dobrat vodu a najít místo někde v okolí, koho by taky napadlo, že u kostelíka mají velký piknikový místo, dokonce se záchodem, ohništěm a vodou. Taky to tu vypadá, že tu čas od času někdo stanuje.

Nenecháme se dlouho přemlouvat, kam bychom se táhli a postavíme si tu tarp. Ani se nestačíme zabydlet a začne pršet a přidají se k tomu i kroupy. Moudře jsme de rozhodli, že tu zůstaneme.

A pak už jen navařit čaj, večeři, vodu na umytí, pojíst, vyčistit zuby a Míša může v klidu v osm zařezávat. A já jdu v devět taky, zápisek je dopsán a venku je fakt zima. Je to poznat, že jsme ve 1450 metrech nad mořem. Ale zase to není nic tak strašného.