Den osmdesátý šestý 5.10.2022
Od hranic Itálie a Francie do Apartement Cosy Briançon, 20,8km 464/1177m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/dusofemucu
https://mapy.cz/s/dusofemucu
Konečně jsme se dobře vyspali a i včerejší problémy jsou tatam. Míšu jsem dnes výjimečně nechal spát až do devíti a sám si lebedil ve spacáku. Venku je ostatně stejně hrozná zima, tak je potřeba chvíli počkat než to tu sluníčko trochu ohřeje. Ke snídani jsme si dali kaši s jablkem, které se nějak záhadně ztratilo z hotelové snídaně, ale raději vynecháváme kaštany, kdyby to byli původci našich včerejších problémů.
Pobalili jsme a vyrazili na cestu. Do Francie to máme co by kamenem dohodil. Jako tohle by se fakt dalo hodit! Oslavíme přechod hranic a neopomeneme se vyfotit s krtečkem. Takže „Ciao Itálie“, moc jsme si tě užili a určitě se nevidíme na posledy, ale teď na naší cestě už tě neuvidíme. Byli jsme tu dvacet osm dní a utratili třicet dva tisíc za oba. To jde.
Francie nás vítá zajímavým způsobem. Prvně potkáváme paní s pejskem a kočičkou. Oba má na volno a běhají za ní. Nás zaujme hlavně kočička. Míša by si ji chtěla pohladit, ale kočička na to má jiný názor a radši si drží odstup. A pak potkáme skupinku lidí, prvně si říkáme co kočička bude dělat. Lidi před ní, lidi za ní, ale v klidu to proběhne.
 |
| první kroky ve Francii, míjíme první hraniční kameny, krteček už trénuje bonjour |
 |
| kocourek na procházce, Montegènevre a první francouzský oběd |
Ze skupinky lidí se vyklubou čtyři utečenci hnědé barvy a policejní hlídka, která je čapla. Jeden policista zrovna šel pro bágli do křoví, takže tu asi čekali. A my tu opodál spali. Po cestě jsme pak potkali další policejní auta a policisty, kteří si šli pro utečence. Nás policie zdraví bonjour a usmívá se. Jen nám nejde do hlavy, proč se ti utečenci pokouší přejít zrovna tady.
Docházíme do první francouzské vesničky Montgenèvre, což je evidentně hlavně zimní středisko a vše je zavřeno, včetně Sparu, na který jsme se těšili, tak nabereme alespoň vodu a za vesničkou se na piknikovém místě poprvé ve Francii naobědváme. Taky sežereme sto osmdesáti gramovou čokoládu a zarezervujeme apartmán ve městě Briançon, které je v Unescu a plánujeme jej trochu projít, takže se zdržíme a už bychom nestihli odejít někam, kdybychom se mohli vyspat. Naštěstí je Francie v tomto ohledu levnější než Itálie.
Trochu poupravujeme naší plánovanou cestu a bereme to přes místní pevnosti. Myslíme si, že to je důvod proč je to v Unescu. Už cestou k nim potkáváme malé bunkry. Taky se napojujeme na trasu GR5, ale ta nás zase brzy opustí, bude směřovat do hor a tam je mráz a sníh. Ovšem výhledy na Alpy jsou úchvatné. Pevnosti jsou tu opravdu všude, jsou majestátní, ale vypadá to, že postupem času zchátrají. A jsou hlídané policií. Nicméně už teď lituju Míšu až bude dělat koláže neb jsem tu nasekal asi tisíc obrázků. Pro vojenské fajnšmejkry toto musí být ráj.
 |
| systém opevnění je opravdu impozantní |
 |
| sestupujeme k řece blíž městu |
 |
| první dobyvatelské fotky |
Scházíme dolů do města směr ubytko. Blíží se čtvrtá hodina. Dáme si ještě krátkou pauzičku v parku u jezírka a sledujeme pstruhy a studujeme instrukce jak se ubytovat. Nejlepší je, když vám někdo řeknete, že najdete klíče ve schránce s jeho jménem, ale neřekne vám jak se jmenuje.
 |
| památník padlým v 2.světové válce, dokonce i památce zvířatům. Navíc nás překvapilo jezírko se pstruhy |
Briacon leží pod 1850 m vysokým Col de Montgenèvre, který byl již v době starověkého Říma důležitou spojnicí mezi Rhônou a pádskou rovinou. V roce 1692 zničil horní město požár. Kvůli výhodné strategické poloze k Itálii jej znovu vybudoval Vauban a město integroval do silného pevnostního systému, který vedle horního města a citadely obsahuje menší pevnůstky. Tento pevnostní systém odolal roku 1815 útoku Rakušanů a v roce 1940 italským útokům.
Dorazili jsme do ubytka, vše našli dle instrukcí, kde byly nejasné, tak jsme si tipnuli. Je to tu čisté a pěkně vybavené a možná budou i palačinky neb jsme našli nějaké zásoby mouky. Chvíli odpočíváme na gauči a vyřizujeme vše potřebné a k tomu nám z tv hraje mtv kanál.
Vyrážíme směr nákup jídla a do Decathlonu. Prvně ale projdeme nějakou prodejnu lokálních věcí, hlavně zeleniny, pak prolítneme Aldi ať známe Francouzkou nabídku a zakoupíme si croissanty ať nepokračujeme moc hladoví a pak konečně Decathlon, kde koupíme plyn a já nové trenky. Míša s ponožkama a novýma spodkama z Merína neuspěla, tak snad jinde.
A nakonec Carrefour Market. Musím uznat, že u nás by všici zaměstnanci letěli na hodinu. Cenovky úplně mimo, rozházené a pomíchané zboží. No děs, ale nakonec nakoupíme vše co potřebujeme a něco i navíc, ale teda zlatá Itálie a ještě zlatější Rakousko, kde Ordnung muss sein!
Cestou domů si v pekárně koupíme další croissant. No, za mě musím říci, že zatím zklamání. Včera v italském hotelu ke snídani byl fakt luxusní a tyhle byly takové… no nebyly tak dobrý. Doma uvaříme večeři. Dnes pečeme směs zeleniny, co nám tu nějaký dobrák nechal v mrazáku, s rýží (tu máme po 3 měsících) a vege plackama. Zapíjíme to crodinem, což je typický italský aperitiv a tím se také loučíme s Itálií. No přežrali jsme se, co vám budu povídat. Ale ze čtyř porcí rýže, troška zbyla, asi jsem neměl sníst před večeří čtvrt kila slazených arašídů.
 |
| Ciao Italy! Bonjour France! |
A pak už jen trávit, odpočívat a hurá na kutě.