Den šedesátý třetí – winter is comming

Od Malga Travenanzes k Störes
14,1km 1055/686m ( nahoru/dolu)

 

Pít hodně na večer se prostě nemá. Sice to v tu chvíli bylo parádní, teplý čaj fakt bodl, ale jít pak kvůli tomu pětkrát na záchod, to prostě nechcete. Vždycky sem si spacáček vyhřál a hle, musím na malou a spacáček zatím promrzl. Jako opravdu promrzl. Ono tady mrzne! A ještě si zase měsíc hraje na slunce!

 

Ráno se nám opravdu vylézat nechtělo. Tarp místo aby byl mokrý, tak byl pokrytý ledem. To vám hodně přidá, ale nedá se nic dělat, nejsme tu na dovolený. Ještě že věci co nosíme na sobě, jsme začali dávat do spacáku, takže jsou krásně teplý. Oblíkneme se jako bychom byli v Himalájích, uvaříme a sníme snídani a všecko pobalíme…to vše co nejvíc zachumlaní ve spacáku.

ledový tarp- Milan potáhne 100 kilo ledu, místo 10 kilo vody..změna

Z tarpu otřepeme co nejvíc ledu a jelikož by i dnes mělo být slunečno, dávám si jej na batoh sušit. A jen co se zabalíme, začne se mě chtít na záchod, na ten větší, ale Míša říkala, že to mám vydržet až budeme na sluníčku v teple a tak držím. S obavou jak to bude s brozením a mým záchodem, vyrážíme na cestu. Vody je pořád dost, ale Míša si všimla klády, tak vyrobíme provizorní mostík a díky tomu nemusíme do vody! Paráda!

Další potůčky už přeskáčeme a jeden prachsprostě obejdeme. Cesta je to plná vody a je tu fakt zima, a tak spěcháme za sluníčkem co nám nožičky stačí. Ti lidi co tu v údolí spali ve stanu, se zdá, měli nakonec trochu lepší místo než mi. Jednak nespali tak blízko vody a taky jim na stan padaly pomalu první slunečný paprsky.

Dorazili jsme k místní chatičce. Fakt by mě zajímalo, kdo ji vlastní a jak často sem jezdí, ale rozhodně moc díky neb tu má studánku a velký stůl a celé je to na sluníčku a já do nedalekého lesíka utíkám konečně vykonat potřebu, aspoň se to tu parádně zakopává.

Když jsem se vrátil, tarp se už sušil a taky Míšin spacák. V noci se moc opírala o tarp, tak jí navlhnul. No a když už se tu zdržíme, uvaříme si i kotel čaje a jíme slané křupky co nám ještě zbyly z kempu. Jsme se daleko nedostali, za to budem krásně vysušení.

Potkali nás tu tři Italové, zjevně dcera a rodiče, kterým už mohlo být přes pětašedesát a dáváme se do řeči. Vysvětlíme jim cestu kudy mají jít neb jdou tam odkud my jsme přišli a samozřejmě jim vyžvaníme odkud a kam jdeme. Bylo to příjemné rozptýlení.

Taky jsme si všimli vzkazu u zamčených dveří, ale bohužel je v italštině a psaný tužkou a takovým písmem, že nedokážeme nic rozluštit a nezvládl to ani můj Google překladač. Takže se jen dohadujeme jestli je to jen poděkování nebo zájem o koupi chatičky.

sušička

Nakonec ale idylka skončila, všecko jsme pobalili a zase vyrazili na cestu. Původně jsme chtěli jít do bivaku, ale ujít jen pět kilometrů nám přišlo blbý, když je tak krásný den. Jdeme rovnou směrem městečko Corvana, kde budeme potřebovat nakoupit.

Neušli jsme ani moc daleko, když mě začalo něco vadit v botě. Myslel jsem, že kamínek a on to střep jak sviňa. Zabodl se skrz podrážku. Vyndat jej byla dost velká operace a trochu mě mrzí, že jsem jej vzteky zahodil. Ale fakt mě to namíchlo. Sice mě to neudělalo díru ani do nohy a ani do ponožky, ale mít děravou botu ze spoda, to fakt chcete, kór když tady co každá druhá cesta to potok. No nevadí, pořád jsou to jen boty.

Cesta je pak už ale zase krásná, před průsmykem Forcella Travenanzes (2507m) se naobědváme s krásnými výhledy do kraje. A v průsmyku ještě zauvažujeme, jestli nezkusíme jiný bivak, ale pořád je dost brzo, tak to nakonec zavrhneme a jdeme dál.

krasná cesta sedly

Forcella Pass je další průsmyk, odkud jezdí lanovka a vede tudy velká silnice a taky tu prodávají prapodivné suvenýry. Trochu mě to připomínalo hranici mezi Českem a Německem. Úplně to nedokážu docenit. A navíc se k nám zase přidala „teta Irma“. Že si nedá pokoj. Každý měsíc jí to baví.

 

svišti a naše selfies nimi

je nádherně

Nabereme něco málo vody a vyrážíme dál. Cestou Míša říkala, že tu nemají sviště, a tak se začali ukazovat. A když říkala, že nepískaj, tak začali i pískat. A musíme uznat, že jsou tu dost oprsklí a zrovna moc se nebojí. Potkali jsme starší pár, paní nervózně postávala a pán seděl opodál a nadšeně pozoroval sviště. Vyhřívali se tam na sluníčku a přítomnost lidi úplně ignorovali. Šli jsme dál a paní se evidentně pokoušela pána přesvědčit, že už by mohli jít, ale né moc úspěšně.

 

náš poloviční cíl – suvenýry, že vám oči přechází..lanovka k další chatě

Kolem páté jsme našli takové hezké místo na spaní, ale bohužel jsme neměli vodu. Takže jsme museli jít dál, ale byla to škoda. Pravda je vcelku brzo, ale už z výhledu je vidět, že se blíží civilizace a tím se zhoršují podmínky pro klidné místo na spaní. Ušli jsme sotva dvěstě metrů a našli vodu. No co naplat, tak to tu asi fakt zůstaneme. Já jsem začal filtrovat vodu a Míša se vydala podívat na místo na spaní, jestli se nenajde lepší.

Vrátila se s tím, že je to tam ok. Takže jsme se ještě u potůčku umyli, dokud svítí sluníčko a vydali se postavit tarp. Dobyli jsme i místní vrchol i když křížek jsme si museli opravit. Trochu tu fouká a tak radši stavíme triangl. Trochu se tomu nechce. Stavím to stejně jako jindy, ale dnes tyčka pořád padá, ale nakonec se povede. Míša zatím uvařila večeři, takže se rychle zabydlíme, pojíme, skoukneme jak slunce zapadlo za horu a jdeme spát. Ještě stihneme probrat jestli budem mít ráno zase led na tarpu nebo ne..no, necháme se překvapit.

 

dnešní spaní s výhledy