Den sedmdesátý druhý – plácek u medvěda

Od Cavedago pod Monte Ranzo
15,6km 958/277m ( nahoru/dolu)

 

Nakonec nás nic nesežralo, takže vlastně pohodové spaní. Jen se kolem tarpu pohybovalo zvíře, co dělalo hluk jako lokomotiva. Nicméně mě trápí ještě plánování trasy. Původní plán totiž vede přes hory a ono už teď v patnáctistech metrech padá teplota v noci k nule, přes den se pak zase vyšvihne nahoru, ale taky krásně svítí slunce, jenže od soboty má zase pršet a na horách sněžit. A aby nám tam nějaká cesta zavála sněhem nebo po zapršení zledovatěla na to už nejsme moc vybavený. Přežili bychom to, ale neužili si to.

Ráno tedy ještě ve spacákách dlouho diskutujeme naše možnosti a vyrážíme na cestu až po desáté s tím, že v městečku které je poblíž se rozhodneme kudy se vydáme dál. Jestli to riskneme nebo zvolíme nějakou alternativní cestu nebo nás napadne ještě něco jiného.

Do městečka Andalo to máme opravdu kousek a více méně po rovině, směřujeme to do Conad City na nákup. Cestou ale potkáváme sport a jelikož nám došel plyn a máme už jen jeden a ten navíc vždy, když šroubujeme vařič, trochu uniká. Ve sportu se hned Míša jde podívat po krámě a já se vrhám na prodavače. Samozřejmě anglicky neumí, ale rukama nohama jsme se domluvili, ale nemají a nakonec nám i poradili ať zkusíme u kostela foto Banal. Jako proč by měli mít ve fotkách plyn ? No nevadí, je to kousek, tak tam razíme.

Nakonec zjišťujeme, že je tu normální sport a v něm starší pán. Plyn mají ten stejný co při šroubování uniká „jet boil“, ale aspoň zjistíme jestli je to vada dílu nebo je to u téhle značky normální. Taky před ním zamáváme našima hůlkama, co by potřebovaly opravu. Bez větších slov utíká pro náhradní díly. Míša se německy ptá jestli to i opraví a samozřejmě že ano. Takže nakonec odcházíme s plynem a opravenýma hůlkama, ještě se ale vracíme, páč nám tam nevrátil košíček, ale bohužel ten starý tam nepasuje, takže musíme vzít nové.

opravé hůlky a zase můžem do kopců! Juchů!

A pak už drandíme do Conad city. Koupíme si tam oběd a nějaké to tofu a zeleninu, jen k obědům tam nic moc nemají. Venku na lavičce pak poobědváme a dál přemýšlíme kudy dál. Ten hodný pán ve sportu nás tak trošku odradil od hor neb tam mluvil s chatařem a prý tam už mrzne a čekají sníh. Tak hory nakonec škrtáme. A máme dvě možné trasy buď k jezeru, ale víc asfaltová, zato nenáročná trasa nebo nahoru do kopce nad jezero, ale hezčí cesta. Nakonec vybíráme hezčí cestu. A jinak směr je jasný, někam víc na jih, dokud svítí slunce půjdeme a až se zkazí počasí, zkusíme někam popojet.

Vyrazili jsme někdy po jedné a museli se z města na naši trasu trochu vymotat neb tam opravovali sjezdovku,není to vůbec jednoduché a spozdí nás to tak o třicet minut. Ale nakonec se nám to povedlo a drápeme se do kopce. Dneska mě to ale nějak nechce šlapat a nepomáhá ani čokoláda. Asi je to tím že nevím přesně kudy a dělá mi to starosti. Nakonec se ale vyškrábem nahoru a je tu krásný výhled na jezero a hory.

 

po cestě  narazíme i na trasu pro tučnáky

Výhledy na nádherné jezero Molveno

Dostáváme se i do krásného sedla Passo S. Giovanni. Pozorujeme mraky na protější straně a vypadá to, že opravdu bude sněžit nebo minimálně pršet. Ochlazuje se i u nás.

A to už je pomalu čas najít místo na spaní.  Podle mapy brnkačka a v reálu jsme rádi za jedno rovnější místo na louce u cesty. Dneska tarp stavíme do trianglu ať máme trochu tepleji.

Povečeříme, dopíšeme příspěvky, pojíme buráky a když už chceme jít spát, začnou kolem nás jezdit auta, ale žádné nezastaví, tak je to dobrý a můžeme v klidu jít na kutě – už je skoro čtvrt na devět!

 

pastvina s výhledy na protilehlé dolomity di Brenta