Den sedmdesátý sedmý – míříme do Turína

Z Casa Meraki – Apartments do B&B Gabriele 83

Pěšky z Casa Meraki – Apartments do Bergamo

4,9 km 13/9m (nahoru/dolu)

Stopem z Bergamo do airport Milano-Malpensa

89,2 km

Autobusem z airport Milano-Malpensa do Torino porta Susa

136,6 km

Pěšky z Torino porta Susa do B&B Gabriele 83

3,6 km 23/24m (nahoru/dolu)

V sedm ráno nás probudilo první letadlo, podle zvuku přistává pravděpodobně na dvorku. Ještě jsme se chvíli váleli a pak jsem šla uvařit snídani. Konečně zase míchaná vajíčka s paprikou a topinky. Moc jsme se těšili!

Apartmán musíme opustit do 10:00, tak po snídani balíme a spřádáme plány, kde bude nejlepší stopovat do Turína (cca 180km). Milan našel dokonce stránku o stopování, kde jsou různé tipy. Vyrážíme tedy směr nájezd na dálnici těsně před turnikety – tady to má být údajně nejlepší. Chvíli hledáme cestu polem, všude je plot, ale nakonec najdeme vhodnou díru v plotě…už se protlačujeme a v tom uvidíme policejní auto, navíc velký napis „No Autostop“...hmm…tak na tuhle kombinaci jsme malý píva. Otáčíme a vymýšlíme kam si tak bezpečně a zároveň šikovně stoupnout.

Není to vůbec jednoduché, nikde to není vhodné.. buď nebezpečné nebo naopak nikdo nejede. Chvíli stojíme u zastrčeného nájezdu, za pár minut se u nás zastaví starší pán na kole a ještě i kolemjdoucí slečna. Prý tady nikoho nestopneme – na silnici jezdí jen místní. Oba mluví dobrou angličtinou. Rovnou se tedy zajímáme, kde by doporučili stopovat, pán moc neví, za to slečna je aktivní. Hned nám doporučí pár míst a ukáže na mapě.

Vyrážíme tedy jinam a navíc si kupujeme svačinku..už tady nacvičujeme hodinu a půl. Milan si navíc vzpomněl na mapu doporučených stopařských míst a jsou v podstatě stejné jako vymyslela slečna, tak se přesouváme tam. Už začínám být trochu skeptická – skoro 2 hodiny a my se pořád motáme v kruhu. Domluvíme se, že stopovat budem max. 2 hodiny a pak půjdeme na vlak.

Nicméně asi 5 minut po tom, co se Milan narafičí s cedulí zastavuje malé červené auto. Otáčím se a ptám se zda jede do Turína – řidič kýve a rovnou, že umí trochu anglicky. Máme další stopařskou radost – cpeme bágly do auta a jedem. Borec dělá výškové práce, je to sportovec a celkově fajn týpek. Ovšem po cestě říká, že jede kousek od Turína – letiště Milan  Malpensa (ono to zase žádný kousek není)..hm..s tím moc neumíme pracovat.

Zkoumáme, kde by nás mohl vyhodit na další stop, ideálně někde za Milánem…není to vůbec jednoduché. Nakonec se ale necháme dovézt až na letiště a to byla vážně velká chyba, měli jsme se nechat vyhodit v Miláně. Zkoušeli jsme stop z letiště..je tam velké parkoviště u příletové haly, tak jsme doufali, že nás někdo nabere, ale vůbec nikoho nezajímáme. Snažíme se tedy dostat dál – blíž k výjezdu a dálnici. To se nám sice povede, ale kloudné místo na autostop tu není. Zase chvilku stopujeme, dokonce nás míjí dvě policejní auta..ale nikdo nestaví – spíš všichni míří směr Miláno (cca 50km) než Turín (140km).

Vypadá to fakt bledě – není jak se bezpečně dostat na správnou výpadovku…zkoušíme se prodrat podle mapy, ale všude jsou oplocená parkoviště. Vzpomínáme na hory, jak je tam vlastně život jednoduchý. Po 45 minutách lítání a vymýšlení variant cest na dálnici, si říkám, že pobíháním po letišti jako slepice po flusu trávíme bez výsledku moc času. Jako sedláci u Chlumce jdeme tedy na autobus Arriva, který zajišťuje kyvadlovou dopravu do Turína. Jsme trochu naštvaní, že nám to dnes s tím stopem nevychází, ale unavení jsme  asi víc a tak si tedy svorně vezeme zadky busem.

Na druhou stranu je to legrace – zkusili jsme si stop na letišti a ráno jsme opravdu netušili, že do Turína dorazíme letištní dopravou. Navíc jsme pokecali s borcem, co leze a je průvodce canoyingu. Škoda, že neumí líp anglicky- asi bychom se domluvili na canoyingu nebo na lezení. V pět jsme v Turíně, svítí slunce a máme se vlastně dobře a to i přesto, že nás to stálo víc peněz a času, ale tak už to se zážitky je.

Turín je vážně velké město. A to né jen rozlohou, ale i ulice jsou hodně široký, baráky děsně dlouhý, ale ve své podstatě je dost ošklivé.  Je to takové francouzské 🙂 Za celé čtyři kilometry jsme toho nenašli zrovna moc, co by si člověk chtěl vyfotit..ale zatím jdem prostě od nádraží, zítra to tu víc prozkoumáme.

Bereme to přes obchod, Milan už má fakt hlad, tak bereme pár housek a pak na večeři dokupujeme seitan. A pak rovnou na ubytko. Klíč od pokoje na nás čeká v bezpečnostní schránce. Pokojík je to malý, ale útulný. Koupelnu máme sice vlastní, ale na chodbě. Je to starší barák a mají to tak všecky pokoje.

Rychle posvačíme, umyjeme se a unaveni leháme do postele. Před desátou, když konečně najdeme nějaké síly, jde Milan vařit večeři. Vodu ohřívá v koupelně na záchodě. Teď by se ta rychlovarka hodila.

Po večeři ještě pilujeme trasu na další dny. Zítra zůstáváme v Turíně, jednak si jej chceme projít a jednak se chceme pořádně vyspat, ale do přírody se opravdu moc těšíme.

Zatím jsme se posunuli o 370km během tří dnů – z Riva dell Garda do Turína.

• Stop: 198,4km
• Bus: 136,6 km
• Vlak: 35 km