Den sto devadesátý druhý a třetí – cesta za Frodem

Z Bayioka Sky Hotel (Bangkok – Thajsko) na zahradu do Wanaka – Albert town (Nový Zéland)

Dnes nás čeká velké cestování. Vyspali jsme se dobře. Žel stále cítím, že břicho není úplně ok. Na snídani jsme se chtěli původně najíst až k prasknutí, ale Míša snídá velmi umírněně a já ještě o něco míň a přesto se mě pak zas nafoukne břicho a začne trochu pobolívat. Tak snad se to nebude zhoršovat, a snad nebude teplota, to by se nám to vše mohlo ještě zhoršit.

Po check-outu ještě hodinu sedíme v hotelu a nakonec se rozhodneme, že půjdeme do nákupního centra Terminal 21 a pak do parku Benjakitti. Obojí je kousek od stanice Sukhumvit.

Cestou se mě ale zas udělá nedobře, takže jak dojdeme do nákupáku, sednu si na lavičku a ani se nehnu. Míšu vyšlu ať se tu porozhlédne. Nákupák je stylizován po patrech do různých zemí. Ale pořád, je to nákupák. Dokonce koupí i dárek pro Terku, u které se budeme na Novém Zélandu rozkoukávat, ale než ke mě dojde, tak jej ztratí. Bereme to jako osud. Podruhé jí vysílám aby se najedla. Já se jídla zdržím, raději. Ale nakonec i já si obchoďák projdu. Nicméně do parku nedojdeme, bohužel. A raději se vydáváme na letiště.

Při odbavení dostáváme jen dvě letenky ze tří. V Sydney si máme prý říci o třetí, ale zavazadla doletí rovnou až do Queenstownu, naší konečné destinace. Jsme z toho trochu nervózní. Vyměníme zbylé báty a to co nám nevymění, utratíme v seven eleven a pak už hurá na cestu.

První let proběhl bez problémů. Vše je více méně na čas. V letadle sedíme v první řadě u stěny, takže se učíme jak vyndat televizi a kde najít stoleček. A druhou stranu, máme opravdu hodně místa na nohy.

Na druhý let v Kuala Lumpur si musíme chvíli počkat. Už nám to jednou oficiálně posunuli a ještě mají zpoždění. Schováváme si tu náš čtyřlístek pro štěstí, prstýnky z bambusu a kamínek. Pravděpodobnost, že to tu zůstane je malá, ale co už. Nakonec přece jen odletíme. Sydney nás vítá.

V Sydney se ptáme, a raději na dvou místech, kde že to dostaneme tu letenku. Všichni shodně říkají, že až na Gate, na transfer desku se vydávají jen pro některé společnosti. Koupíme si haloumi burger, kupodivu docela dobré a jen za dvě sta jeden. Nakonec nám i změní Gate z 55 na 63, ale letenku dostáváme na 62 neb slečna má na 63 potíže s počítačem.

 Je to sice krkolomné, ale máme letenku a ani se nenadějeme a nasedáme do letadla. Tentokrát už je to takové menší letadýlko.

Přistáváme v Queenstownu. Hned po příletu dostáváme zprávu od Terky a Vítka, že na nás nezapomněli a jedou si pro nás. A my prvně projdeme imigračním a v neposlední řadě biosecurity kontrolou. Na tu jsme se opravdu pečlivě připravovali. Všechnu výbavu drhli, což teda bylo potřeba tak jako tak. Pečlivě jsme vyplnili příjezdový formulář, kde jsme si nebyli jisti, raději jsme zaškrtli že ano. Třeba kam správně zařadit péřový spacák a bundu, jako outdoor nebo zvířecí výrobek? Zaškrtli jsme obojí.

Prvně to začíná u paní, která s námi formulář projde. Na vše se nás vyptá, proč jsme zaškrtli to a to a my vysvětlujeme, že máme léky v první pomoci a spacáky a že máme stan. Na otázku jestli jsme to čistili, říkáme že ano, vodou a mýdlem. Pak zkontrolují podrážky bot. Na příjezdový formulář si čmárá nějaké poznámky, já na batoh se stanem dostávám nálepku s poznámkou, že tady je stan. A pak pokračujeme dál. Tady mají pás na který vyskládáme naše bágle. Zkontrolují opět příjezdový formulář. Trochu se zarazí u zvířecího výrobku, ale když zjistí, že je to spacák, tak jsou uspokojeni. A všechny naše věci projdou scanem a možná to i nějak desinfikují laserem. A tím to skončilo. Pro nás trochu zklamání. Čekali jsme, jak nám prolezou bágli horem, dolem a nic. Ale zas jsme prošli bez problému.

Venku už na nás čekají naši hostitelé. Naloží si nás, dvě trosky, do auta a vezou si nás domů do Wanaky. Na zahradě nám pomohou postavit stan. Jejich stan. Náš tarp by tu byl věčně od rosy, tak to takto budeme mít pohodlnější.

Pak ještě chvíli posedíme u pohoštění a konečně spát. Zase hezky do spacáčku. Přiznávám se, že se opravdu těším.