Den sto osmdesátý pátý – teta Irma na ostrově

Yak Bungalow (ostrov Ko Chang)

Naše srdce toužebně volají po lesích. Válet se na pláži, je pro nás velmi těžké. Vzpomínáme na Evropu a náš pochod přes hory a doly. Ale odpočívat musíme. Nohy nás už sice přestaly bolet, ale to neznamená, že by zas hned po prvním pochodu nezačaly.

Ráno už začíná být taková klasika. Venku leje a Míša se probouzí před dvanáctou (doma je šest) do krásného slunečného dne. Dveře do chatky jsou už dlouho otevřené, takže je tu příjemně. Dým ze zapáleného odpuzovače komárů volně prostupuje chatkou. Posnídáme vločky s jogurtem a ovocem. Zas máme ten úžasný ananas.

Než vyrazíme na pláž, tak Míšu, jako každý měsíc, překvapí teta Irma. Ale aspoň díky tomu došla poznání, proč nemá zrovna tu nejlepší náladu. Já zkusím plážovou Thai masáž. Bylo to příjemné, ale kdybych za to měl dát evropskou cenu, už bych nikdy nepřišel. A pak samozřejmě koupačka, oběd a zase koupačka. No jak říkám, je to dřina. Nakonec nás z pláže vyženou bodavý mušky. Ono je tady toho bodavýho hmyzu všude dost. Hodně lidí má i velký, ošklivý boláky. Nám komáři a tyhle mušky dělají jen malé, svědivé pupínky.

Míša se chvilku u chatičky houpe v síti, ale já rovnou lezu do postele, za ochranou síťku. Míša to nakonec vzdá, že jí tam žerou. Tak jde za mnou s desítkama nových štípanců. U partičky lebedíme až do večeře. Jdeme po dlouhé době do Ginger baru k rasťákům. Paní majitelka je opět v dobré rozverné náladě, kdežto pan majitel je takový zaražený. Rozesmát se mě ho povedlo až při odjezdu neb jako dopravní prostředek jsem zvolil houpací motorku.

A pak zpět do naší klícky. Zapálit odpuzovač a užívat si naší postele, kde je jedinné, takřka bezpečné místo. Náš gekon Alenka se na chvíli ukázal! Vylezl zpoza zrcadla a pak se zase schoval. Dobrou noc…tuké tuké