Den sto šedesátý pátý – exotický den

Chiang Mai

Dneska jsme si trošku přispali. Vstávali jsme až ve dvanáct. Když jsme sešli do lobby hned si nás odchytil Daniel, že jestli nechceme na zmrzlinu. Omluvili jsme se, že jdeme na snídani a pak na nákupy, ale až se vrátíme, tak proč ne. Každopádně minimálně na večeři s ním počítáme.

Na snídaňo-oběd vyrážíme do naší táckárny, tak jsme si přejmenovali Ming Kwan Vegetarin. Míša odvážně u pultíku objednává Kha Soi, což je místní specialita. Kdežto já zůstávám u hotovek a prstem paní ukazuji, ze které hromádky jídla chci nabrat. Ve výsledku toho máme oba dost a je to fakt dobré. Pěkně jsme si pošmakovali.

Procházíme stánky a míříme na trh s ovocem. Míša si koupí kalhotosukni nebo jak to popsat. Jak se následně ukáže, tak hnědo černá barva nebyla nejlepší volba neb je těžké k tomu sehnat nějaký vršek. Ale je to příjemné a do thajského vedra nezbytné, tak snad nás nikdo nebude kamenovat, že teď barevně neladí. A mě se pro změnu nedaří najít žádné kalhoty.

A taky si Míša koupí šaty, krásné, fialové a ani né moc drahé z přírodní místní bavlny od Chiang Mai Cotton. Ale jak tohle bude  s sebou ještě pár měsíců tahat. Samozřejmě vsází na Klárku, že jí to odveze, ale co když nebude mít nafukovací bágl.

Krom věcí obcházíme i prodejny s výletama, ať se seznámíme s nabídkou a cenou, ale zatím nic nekupujeme. Prvně se chceme rozkoukat a pozeptat u nás na recepci. Pomalým krokem nakonec dojdeme na tržiště s ovocem. Nakoupíme toho velkou hromadu za 145 bátů a tak se vracíme do hotelu. Ale ještě předtím si dáme masáž.

Ujmuli se nás dvě starší paní. Vysvětlili jsme si, že chceme masáž nohou, což tady bohužel znamená jen od kolen dolů. A pak už si nás pěkně umyly a začalo hodinové peklo ráj. Chvílema to bolelo, chvílema to lechtalo a chvílema to bylo nesmírně příjemné. Moc jsme si to užili a určitě půjdeme zas, přece jen 200 bátů za hodinovou masáž není zrovna moc.

A hotel příjdeme o hodinu později než jsme měli naplánovaný sraz. Ale držíme se Danielova hesla, žádný stres. Ale je vidět, že nás netrpělivě očekává. Dneska prý ujel dvacet kilometrů na kole a na zmrzce už byl. No panejo! A tak vyrážíme rovnou na jídlo. Jdeme zas přes celé město a ještě kousek dál, tentokrát do Arabské restaurace. Tady k nám do vegetariánské se mu moc nechtělo a tak máme trochu problém s výběrem jídla. Nakonec ale stačilo obsluze říci, že jsme vegetariáni a hned nám iniciativně nabídl, že nám připraví vegetariánský talíř. A musíme uznat, bylo to výborné. Byla to směs všeho co tu měli bez masa, Falafel, Hummus, salát, chleba a mnoho dalšího, kde název ani neznám.

S Danielem jsme si zas povídali o ledasčem. Nejvíc mě zarazilo, že děcku od přítelkyně zakázal na 14dní vycházky, protože po škole byla s kamarádkama a místo aby furt čuměla do telefónu, tak si užívala života, přesně jak to Daniel prosazuje. A tak si chudák nevšimla, že jí rádoby tatík nahání. Vysvětluje to tím, že jí musí naučit disciplíně. No a taky si pořád stěžuje na Thajce a Thajsko, čemuž rozumím, protože mentalita je fakt strašná, ale nechápu, proč tu pak chce žít. Trochu si protiřečí…no, má tady svůj projekt..hm..

Cestou domů ještě projdeme nočním márketem, ale ceny jsou daleko větší než za dne a přitom je tu větší konkurence. Pokusím se koupit placku Roti, ale třikrát jsem byl neúspěšný. U prvního byla fronta a byli fakt pomalí. U druhého byli fakt rychlí, ale jedou jako stroj a nedokáží upřednostnit zákazníka co příjde ke stánku a chce jednu placku, místo toho dělají padesát placek pro objednávku z Grabu (internetová objednávka) a do třetice včerejší stánek, kde mi to moc nechutnalo.

Na hotelu jsme zas v deset. A tak se rozloučíme a jdeme spát.