Den sto sedmdesátý čtvrtý – ostrovní příběh

Z W22 by Burasari (Bangkok) do Yak Bungalow ( ostrov Ko Chang)

Ráno se nám moc vstávat nechtělo, co vám budu povídat. Ale co naplat. Hned po probuzení zkouším přes Grab objednat vločky z velkého Lotusu a i když jsem tomu nedával moc šancí, tak jsem uspěl. Řidič mě pak volal, ale to jsem se opravdu neodvážil vzít, tak jsem mu radši napsal. Vyplynulo z toho, že nemají ty vločky, které jsem objednal, tak jestli má vzít jiné. Za pomocí obrázků jsme se domluvili. Když přijel, tak měl ty, které jsem si původně objednal. Jak toho dosáhl, nevím. Mě ale dost překvapilo, že řidič sám šel vše koupit. Tak naivní jsem byl, že jsem si myslel, že mu to připraví v obchodě a on to jen vyzvedne. Dal jsem mu dvacku dížko. Málem to vzal hlavou o chodník, jak moc se klaněl.

Pak už pobalíme, nasnídáme se a vyrazíme do 7 eleven koupit něco místo oběda a večeře. Moc toho ale nemají, takže se musíme spokojit s třema houskama s rozinkama. Tak snad někde něco ještě cestou seženeme. A pak už si to valíme metrem na letiště.

Na letišti nám ukáží jak se dělá self check-in i s odbavením báglů. Jako fakt hustý a jsem moc zvědavý, jestli to příště zvládneme sami nebo ne. Bylo to hodně klikání, ale zas tak těžké to nebylo. Škoda, že paní nenechala klikat nás a jen nás nezastavila, když bychom dělali něco špatně. A nakonec nás ještě poslala do lounge.

My jsme ještě ani jeden v letištní lounge nikdy nebyli, takže příjemná novinka. Hlavně proto, že tu mají jídlo zadarmo. Jsou to tedy jen sýrové sendviče, špenátové rolky a jakýsi zákusek, ale když to pojmete ve velkém, tak se solidně najíte. Navíc tu mají i kafe, kakao a vůbec spoustu pití. Čas tu uběhl velice příjemně. A pak už je čas se přesunout ke gatě.

Dneska letíme malým motoráčkem do Tratu. Míša má vcelku velké obavy, jestli nebude potřebovat pytlíček. Takže jsme moc zvědaví. Hned při vzletu to s náma začalo pěkně házet a jestli jezdíte autem, tak určitě znáte i „blicí kopeček“ tak i to jsme tu měli, ale Míša vydržela. A pak se to ustálilo a bylo to dobrý. Posádka začala servírovat jídlo. Tím nás překvapili, na hodinovém letu jsme to nečekali, takže jsme si neobjednali vege verzi a tím pádem jsme o hladu. Tak je pravda, že jsme z lounge najezení k prasknutí, ale jídlo se nikdy neztratí. Sníme aspoň moučník. Teda já sním dva, Míša z nepochopitelných důvodů nechce. Taky potěší voda a čaj.

Nakonec přistání bylo tak lehké, že ani drcnutí o zem jsme nepocítili. Míša mi přišla trochu zklamaná. Čekala že to bude horší. Letiště je takové prťavé. A baťohy přivezou na vozíku a prostě vyskládají na plošinu, kde si to lidi rozeberou. Pak ujdete deset kroků a jste venku.

Tady na nás už čekal řidič dodávky, kromě nás veze ještě jeden starší pár. Takže je dodávka poloprázdná. Z Tratu na Ko Chang se to musí vzít trajektem. Takže si užijeme i trochu toho plutí po moři, ale ani tady se nám zle neudělá. A pak už to máme jen přes celý ostrov. Bydlíme na jižním cípu ostrova. Spolucestovatelé vystupují o něco dřív, a tak přicházejí o ty největší kopečky a nejhezčí serpentýnky. Když jsme dojeli, Míša byla zelená až za ušima. Kdybychom jeli ještě kousek, už by to asi nedala.

Řidič nás vyhodil u „mostu“. Je to spíš takový přechod přes vodu než most a pak už si to šineme písečnou cestou k našemu novému ubytku. Yak Bungalov. Jsme z toho tady trochu zmatený, člověk o kterém jsme si mysleli, že je majitel, jím není. Ale naštěstí se za chvíli ukázal. Nic po nás nechce, jen vysvětlí kuchyňku, připojení na wifi a zavede nás do našeho obydlí. Je to malá chatička s postelí a se záchodem, kde je i sprcha. Je to jednoduché, ale snad to bude funkční. Dá se říci, že je to takový lepší stan.

Prvně si chvíli odpočineme, ať se Míše uklidní žaludek a pak vyrazíme najít něco k jídlu a pití. Cestou jsme minuli jak restauraci co hlásala vege jídlo, tak i minimárket. Takže jsme i dost zvědaví, už jen proto, že to tu vše vypadá jako Hipie osada. Všichni tu evidentně hulí mariuhanu a obdivují Boba Marleyho. Ale i tak v restauraci vaří moc dobře a za celkem příznivé ceny, ale táckárna to není. Za to minimárket je drahý až až, ale holt jogurty, banány a vodu potřebujeme.

A pak už hurá spát.