Den třicátý devátý – dolování zlata

Ráno nás přivítalo deštěm – vstávali jsme pozdě a spali jsme víc než 10 hodin. Užíváme si rest day na horách.

Podle předpovědi přestalo po deváté pršet a my spřádáme plány na dnešní den. Nakonec jsme se rozhodli sklesat o 300 výškových metrů (cca 2km) níž k chatě Neubau, kde je stezka po stopách dolování stříbra a ledovec. Bereme s sebou snídani a výbavu na vaření oběda – plán je jasný: pochodíme  a rovnou si u potoka uvaříme oběd. Tentokrát jsme se vybrali kaši s tofu plackama a fazole v tomatě.

Cesta je příjemný travers s výhledy, usedáme ke snídani a hned se za námi vynoří obsluha z chaty (asi jde taky na výlet). Zajímavost Rakouska je, že když si myslíte, že je kolem vás liduprázdno, tak se za pár minut vyrojí miliarda lidí a ideálně i auta s myslivci 🙂 Bez závislosti na počasí.

Snídaně pod chatou s výhledy

Posilněni jsme za chvilku u Neubau, kde nás vítají bizardní vycpaní svišti. Sice začíná lehce pršet, ale my jsme dnes již nepromokavě zahaleni, tak jdeme neohroženě dál.

Neubau se schovaným Hoher Sonnenblickem

Když si prohlédneme Knappenhäuschen, štoly a kovárnu, začíná foukat a déšť přidává na intenzitě.

Knappenhaus, kovárna a vstup do štoly

Pokračujeme k ledovci – je zde naučná stezka zejména o tom jak lidská činnost negativně ovlivňuje tání ledovce. Zajímavé.. nicméně my bychom už rádi povařili oběd.

Mraky se valí a my se blížíme k ledovci

Zajímáme pozice u kamene v závětří, filtrujeme vodu a když už skoro škrtáme zapalovač, vynoří se za námi v té slotě obsluha z naší chaty na vejletě.. Cítíme se před ni trochu nesví, tak rychle všechno hážu do batohu a jakože nic 😉 Chvíli čekáme a když se nevzdaluje, tak jdeme hledat nový kámen. Za chvíli zkoušíme pokus č. 2 – jenže začne tak silně foukat a pršet, že stihneme jen slušně promrznout. Ukončujeme pokus a pádíme dál..už si plánujeme čaj a koláč na Neubau (cca 15 min). Zprava přichází opět dvě postavy s plášťenkami..pomalu rezignujeme na vaření. Postavy před námi bloudí – evidentně chtěli na Neubau, ale vydávají se opačným směrem na Sonnenblick (3108 mnm)..Asi je to začarované místo – neplánovaně pochoduju kolem potoka mimo značení a až dojdu k malé jeskyni. Vzhledem k tomu, že jsme zase rozmrzli, zkoušíme pokus vaření č. 3. Jsme v závětří a plyn hoří dobře..ale tentokrát potřebujeme na  bramborovou kaši 0,5 litru místo 300 ml na kuskus. Vaření trvá ukrutně dlouho..uff..říkáme si, že nemáme ani moc hlad. Po 15 minutách vaření jsme zase zmrzlí jako drozdi a voda stále nevře, ale aspoň je teplá. Zaléváme tedy oběd a necháváme jej v batohu odležet a zatím jdeme dál.

ukrytý vařič a cesta do tepla

Jenže než dojdeme k chatě Neubau, tak zjišťujeme, že už se potřebujeme vracet na naši chatu Niedersachsenhaus, abychom stihli večeři (vaří jen do 17:00). Oběd si hoví v batohu a je pasován na večeři kolem 20:00. Ten pravý oběd si dáme tedy na chatě.

Cesta zpět už není tak příjemný traverzek, spíš „debilní“ stoupání do kopce..trochu se i opotíme. Ale chodit bez naší běžné zátěže je jako skoro létat a my si to náramně užíváme.

Na chatě je plno lidí a paní domu obsluhuje sama bez posily. Má náš obdiv – sice bez úsměvu, ale zvládá úplně všechno (ubytovávat, roznášet pití i uvařit).

Na závěr je třeba říct, že si dát oběd i večeři na chatě samozřejmě můžeme, aniž by to ohrozilo výrazně budget. Nemusíme mrznout venku při vaření oběda, ale zase by to nebyla taková legrace a taky co s tím jídlem, co jsme si sem pracně donesli. No jo, lidi sem tam mají blbé nápady 🙂

selfie s ledovcem