Den třístý desátý – město z bažin

 

Santa Grand Signature Kuala Lumpur (Kuala Lumpur)

 

Míša říkala něco o tom, že budeme vstávat dřív, aby na nás zbyla snídaně, která se podává mezi půl sedmou a půl jedenáctou. Nevím co si pod tím brzy představuje, ale my tam došli už na devátou. A snídaně to byla velkolepá. Bereme to tak, že se musíme pořádně nadlábnout, abychom pak neměli přes den hlad. A dílo se povedlo, i když jsme toho snědli oproti první thajské snídani v Baiyoka Sky Hotelu sotva čtvrtinu. Takže už zase jíme docela normálně..užíváme si luxusní croassanty a vajíčka.

 

 

 

 

Po snídani si musíme samozřejmě trochu odpočinout a přesunout se do nového pokoje. Tentokrát v prvním patře s o něco menší postelí, ale pořád děsně velikou. Po jedenácté vyrazíme do města. Moc se mě líbí, že místo ošklivých rozvodných stanic, je tu mají pěkně namalované.

 

Kuala Lumpur je obrovský kontrast proti vesničkám, kde jsme byli. Dokonce je tu čisto. Né že by se nějaký odpadek nenašel, ale Praha na tom bude hůř. Taky když si vezmete ty obrovské mrakodrapy a porovnáte to s malou, rozpadající se chatrčí. Je to úplně jiný svět.

 

 

Masjid Jamek Sultan Abdul Samad Kuala Lumpur je mešita. Míšu navlékli do fialového hávu a moc jí to slušelo. Jen se tvářila jako kyselej škraloup a nechtěla se jít podívat ani dovnitř. Né že by vevnitř něco bylo, je to prostě jen modlitebna. Žádná výzdoba nic, ale dostal jsem tam velkou přednášku o muslimech a Koránu. Byla to vcelku zajímavá debata a já se konečně o islámu něco dozvěděl. Jen mi tam nějak pořád chybělo to vysvětlení různých válek a masakrů ve jménu Alláha. Ale to jsem tam radši nevytahoval. Nakonec se mě ptali jestli nechci být muslimem, tak jsem a díky odmítl, ještě bych se musel učit korán na zpaměť a já nedám ani „polámal se mraveneček“. Všichni ale byli moc milí.

 

 

Najít Míšu pak byl oříšek. Areál je to vcelku velký, ale i tu jsem uspěl. Celá propocená čekala venku. Další zastávkou se stalo náměstí Merdeka neboli náměstí svobody. Jednak tu mají velký stožár a výhled na Bangunan Sultan Abdul Samad, což je docela pěknej barák. Taky jame tu navštívili městskou galerii. Vstup vypadá divně. Je tam cedule, která vám říká jak se dostat do restaurace a rezervací stolu. Už jsme chtěli jít pryč, ale přišlo mě to divné, tak jsem se optal vrátného. Ani nezvedl oči a jen mávl rukou se slovem „tam“. Tak jsme si dodali kuráže a šli se kouknout. A opravdu, je tam. Mají tu něco málo o historii Kuala Lumpur. Je to tak akorát, že se člověk něco dozví a přitom jej to nestihne otrávit.

 

 

Na druhé straně přes silnici jsme navštívili Muzeum textilu. Vstupné pět ringitů pro cizince ještě jde. Je toho tady požehnaně. Za chvilku už nečteme a jen v klidu procházíme a obdivujeme. Nejvíc obdivuju, že se jim chtělo hrát si s barvama. Není to nic jednoduchého a ani to není na chvilku. Samozřejmě modernizace vše urychluje, ale i tak je to mazec. Taky nás překvapilo oblečení z kůry stromů. To by mě zajímalo, jak to bylo pohodlné.

 

A nakonec ještě projdeme Central Market, ale naše srdce si to nezískalo.

 

Už hodně pozdní odpoledne dorážíme do Voilà meat free restaurant. Objednáváme si jídlo. Dělá se to tu tak, že vám donesou menu a vy si na stolečku vyfotíte QR kód, kde vše vybere a elektronicky odešlete. Přiobjednali jsme si každý za pět ringitů k hlavnímu jídlu sadu: polévku, pití a desert. Polívka byla výborná, hlavní chod taky a bylo toho moc, pití bylo taky moc fajn, ale dezert byla jakási červená rosolovitá hmota a moc dobré to nebylo. Spíš takové bez chuti.

 

Nacpaní k prasknutí a pěkně vaření jsme se vraceli na hotel přes čínskou čtvrť.

 

 

Prvně jsme to vzali na střechu. Máme tam bazén a posilku. Jen tem výhled není úplně ono. A pak si jdeme konečně odpočinout do klimatizovaného pokojíku. Zůstáváme až do večera, kdy se odhodláme vyrazit na Petronas Towers. Je to dva kiláky, ale už není takové vedro, tak to jde. U věží, které jsou ikonou a zároveň jedním z největších lákadel města, je fakt nátřesk. A samozřejmě jsou tu místní fotografové, co vás s nimi za poplatek rádi vyfotí. Díky nim není jen tak najít místo, odkud by se dalo hezky fotit. Ale nějak to zmákneme, jak z jedné strany, tak i z druhé, kde je o poznání méně lidí a navíc jsou tam fontánky co hezky mění barvu v KLC parku. Takové hezké představení.

 

 

A pak už na hotel. K večeři máme mango a slané krekry. Nic velkého se nám nechtělo objednávat. A pak už jen partička a spát, zítra budem objevovat dál.