Den dvacátý – seznamujeme se s Rakouskem

Od lomu u Aigen-Schlägl za Oberkappel, 25,2 km 756/928m ( nahoru/dolu)

 

V noci nepršelo, i když hlásili bouřky, takže tarp byl zbytečný, ale nevadí, aspoň nezapomenu, jak se staví a Míša dnes nemohla dospat. Bála se, aby na nás někdo nepřišel, tak vyrážíme z časně rána. Tak snad si brzo na Rakousko zvykneme.

 Je fakt, že Rakousko je takové úhledné. Všechny louky jsou kolem baráku, v lesích je i spadané dřevo srovnáno a výhledy jsou krásné, jakoby malované.

Ale musí se nechat, že jsou i patřičně šáhlí. Všude je to nějaký čáp, nebo cokoliv co o majiteli něco řekne.

Teda né všechna je normální, potkali jsme asi tisíc housenek brázdit po silnici sem tam. By mě zajímalo, kolik je to stojí, takový adrenalin.. přejede/nepřejede auto.

A Míša si začíná hledat místo našich kočiček náhradnice. Popravdě, je nám po nich dost smutno.

Cestou jsme se stavili i na farmě v Eschernhof. Prvně to vypadalo, že nám nic nedají k jídlu, ale poté co Míša vystřihla německou konverzaci o naší cestě a to po dvanácti letech nemluvení, se neubránili a pořádně nám naložili. Jen škoda, že to nebylo trochu levnější. Míša se sice snažila zaplatit jen sedm euro, ale nakonec jsme dvacku přidali, ale i tak to bylo moc super a Míša poprvé snědla kozí sýr!

Naše kroky nás zavedli i k hrádku Ameisbergwarte. Je to soukromé, ale moc krásné sídlo a za dvě éčka můžeme vyšplhat na věž. Po tom krpálu co jsme jej museli vyšlapat, to bylo fakt úžasný. Ve zdejším kraji neznají cik cak cesty, ale pěkně šturmem nahoru.

Nakonec jsme došli až k městečku Oberkappel, kde jsme se trochu zkulturnili na veřejném wc a dobrali vodu a vydali se hledat flek na spaní. Fakt se to tu hledá blbě, takže pension byl v záloze, ale dnes nebyl nakonec potřeba. Našel jsem krásné místečko, pěkně schované, že jsem jej podruhé málem nenašel a Míša opodál našla ještě o fous lepší.