Z Puezhütte k hotelu Sole
22,4km 1152/1819m ( nahoru/dolu)
Míša se vyspala do růžova, já.. no já se taky nějak vyspal. Nikdo sice nechrápal, jen jedna paní občas udělala “ au au au au“, ale jinak byl klid. Jen bylo děsný vedro. A v celku mě překvapilo, že první budík byl až na šest třicet a vůbec se dneska všichni nějak flákali.
My jsme se pobalili, zaplatili (tentokrát se paní usmívala) a vyrazili si za chatu udělat snídani. Pozorovali jsme u toho hejna černých ptáků, co bydlí u chatky a těší se na zbytky od snídaně. Chvíli jsme váhali jestli počkat než se dodělá nebo jít a sníst to někde dál. Jak se ukázalo, moudře jsme zvolili počkat, neb dál nám dost dlouho fičel studený vítr.
 |
| mlžné ráno, předzvěst deštivého dne |
Dneska razíme přes chatu Firenze až za městečko St. Urlich, kde budeme hledat nějaké to místečko na spaní. Na začátku cesty jsme šli mlhou a studeným větrem. Nabalený jsme byli jak kdyby jsme šli dobývat severní pól, ale postupně jsme vrstvy shazovali a do prvního kopečka jsme měli už jen bundy a na jeho závěr už ani to ne.
 |
| údolím |
Cesta byla fakt hezká a s výhledama musí být ještě hezčí, i když kdo ví, ono zase jak se mlha a mraky převalují přes kopce, tak to působí dost magicky a občas to navodí takovou tu postapo atmosféru. Chvílema bylo i jištění, holt je to tady samá šotolina. Potkáváme pět turistů a tak pohovoříme na téma počasí. Tady je třeba říct, že hory jsou více mezinárodní – mluví se tady italsky, německy a hodně anglicky. Jinak směs turistů obvyklá – my a důchodci.
 |
| dobyvatelé |
Postupem času ale mlhy ubylo a vysvitlo i slunce. Do chaty Firenze jsme už přišli vyletněný. A cestou jsem si nabil koleno. Zase mě něco zaujalo a já to musel vyfotit a přestal jsem čučet pod nohy. Míša si u chaty podrbala koníka a hříbátko a pak už hurá na espreso. To je teď její oblíbená činnost. A když už espreso, tak rovnou i jídlo, polenta se sýrem a pak by jistě byl i zákusek, ale nějak si nás nevšímají, tak na něj kašleme.
 |
| Chata Firenze |
Cestou trochu upravuji naplánovanou trasu, páč jí kus vedla po afaltce a byla tu možnost se jí vyhnout, bohužel jedna cestička byla zavřená, tak jsme to museli vzít přes další vrchol, tak jsme toho nastoupali víc než byl původní plán, ale zas si cestou mohla Míša podrbat kočku.
 |
| po cestě do městečka – kostel sv. Jakuba z 15.stol, Kristus visící na kříži a všude bedly! |
Do města jsme dorazili kolem čtvrté. Na dětském hřišti jsme ze studánky nabrali vodu a v Conad city jsme si koupili sváču, nějaké to tofu a zeleninu k večeři a nějaký semínka a oříšky na vylepšení ranní kaše.
A pak už jen najít místo na spaní. Ten co plánoval trasu se moc nekoukl na převýšení, takže jsme šli další tři kilometry svisle nahoru, ale za to jsme potkali kozy a oslíka a tak zase měla Míša co drbat.
 |
| zvířátka a umění v lese |
Po třech kilometrech se to ale trochu srovnalo. Nicméně místo se nám nedařilo najít. Podle mapy tu měla být rovinka a ona ta rovinka tu asi i někde je, jen je pod srázem. Nakonec jsme jedno našli, ale moc spokojený jsem nebyl, tak jsme šli ještě kus dál rozhlédnout se do kraje. No nic moc. Sice louky a rovná místa, jenže všude baráky a pastviny.
Nic naplat, vracíme se na to jedno jediný místo. A jak se tak vracíme, upoutala mě taková malá mýtinka. Slezl jsem k ní a radši pak ještě přivolal další poradní hlas. Nakonec jsme to vyhodnotili jako nejlepší místo byť s trochou borůvčí.
Postavili jsme tarp, navařili, umyli a jdeme spát. A hle, začíná pršet a foukat, akorát fouká z jiné strany než když jsme tarp stavěli, takže teď nám prší na hlavy. Nic naplat. Jsme líní to přestavět, takže zalézáme víc dozadu a pak se v noci uvidí, kdyby fakt začalo pršet a šlo by to na nás, tak to nějak přestavím.
 |
| bouřkové výhledy |
Počasí se má od zítřka kazit – mají se přihnat bouřky, hezky má být až v sobotu. Uvidíme – zatím máme stále štěstí na počasí.
Dobrou noc všem 🙂
