Od Zambujeira do Mar před loučku kus za Hobo house mezi Almograve a Vila Nova de Milfontes
22 km
https://mapy.cz/s/nazezegena
V noci byly krásně vidět hvězdy. Spacáky trochu navlhly, ale žádná tragédie. Krávy od rána bučí, ale žáby a komáři šli spát. Ze spacáku se soukáme před sedmou. O půl osmé se kolem nás přeženou dvě dívčiny. Asi ranní ptáčata, ale nás si nevšimly, takže zjevně dobrý úkryt. Uvaříme snídani, ale čaje už vaříme raději trochu méně, nejsme si úplně jisti, kolik toho na naší plynové kartuši ještě uvaříme a alespoň dnešní večeře by byla vhodná. Pak už si nějak poradíme.
 |
| krásné slunečné ráno |
Nevíme jak, ale vycházíme až před devátou, prostě my nejsme nejlepším příkladem trekaře. Tábor rozdělat nejdřív hodinu před zapadem slunce, to zvládáme, ale vycházet hodinu po východu slunce se zdá býti nedosažitelná meta. Jdeme po cestě a neustále obcházíme kaluže a ani né po půlkilometru potkáváme první protijdoucí turisty. Jsme zvědaví kolik jich potkáme a taky jestli potkáme jít dva kluky spolu. Zdá se nám totiž, že tato kombinace není častá, jestli vůbec. Tři, to už jo, nebo samostatně, ale dva si myslím, že jsme nepotkali. Za to dvě děvčata jsou dost časté.
 |
| všude kvetou žluté keře |
Do Cavaleira to není daleko, a je to i hezká cesta, ale chybí nám bouřlivý oceán. Dneska je to spíš takový velký rybník. Nakonec jsme vlastně rádi, že jsme na začátku měli né tak hezky jako teď. Každé má své. Teď je hezky teplo, vlahý vánek a velký rybník a před tím mokro, zima a parádní rozbouřený oceán.
 |
| maják a „rybník“ |
V Cavaleiru docházíme ty dvě co měly hodinu a půl náskok. Jsou to dvě mladé Němky a už od rána se jim nezavřela pusa. Radši sem se musel Míši zeptat jestli si s ní nemám taky víc povídat, ale prý ne. Že kdyby chtěla, tak by si sama se mnou začala o něčem povídat. Navštívil jsem tu dva místní krámky a v jednom nakoupil ovoce a jakýsi chlebovitý bochánek k obědu a taky jednu vodu. Na místních zachodech tekla dost rezavá. Chvíli si tu odpočineme a vyrážíme dál. Jde se kolem kavárny, kde je fakt nátřask. Už ani nevím kolik má teď Míša napočítáno turistů, jestli sto nebo dvěsta. Je jich prostě moc.
 |
| místní divoká zvěř |
Vracíme se k oceánu a kocháme se rybníkem. Pak nás to zavede do lesa a zase zpět k rybníku. Oběd dáváme na jednom z útesů. Z mého pečiva se vyklube sladký nadýchaný bochánek. S burákovým máslem je ale výtečný, určitě lepší než Míšin bezlepkový chleba. Taky vytaháme z báglů věci a sušíme, hlavně spacáky, ať se nám zas dobře spí. Po obědě siesta, kterou Míša vezme opravdu vážně a normálně usne. Jako by jí nestačilo přes deset hodin spánku.
 |
| další škrpál a obědová siesta |
Po obědě následujeme pobřeží až do Almograve. Trochu se zvedl vítr, tak začínáme i věřit, že přeci jen jdeme podél oceánu. V Almograve dočepujeme vodu a zakoupíme zásobu pomerančů. Ty se ztrácejí ani nevíme jak. Všude je tu milión turistů. Tak se radši poroučíme a pokračujeme za město směrem k Vila Nova de Milfontes najít nějaké místo na spaní.
 |
| malé radosti po cestě – pomeranče, duny, kytky a pořád oceán 🙂 |
Podle mapy máme vytipované tři oblasti. První byl lesík a vypadalo to tam slibně, ale zas byl dost blízko, tak jsme ještě kousek poodešli na druhé místo, že se když tak vrátíme. Na druhém bylo spoustu křovisk a jen na jednom místě ulička kamsi dozadu, ale na zemi byly všude takový divný kytky, ale nakonec jsme jedno místečko našli. Dokud svítilo sluníčko a foukal vlahý větřík, tak bylo i příjemné, ale jak se ochladilo a foukalo trochu víc, tak už to nebylo ono. Tak po večeři, která se nám nakonec povedla uvařit, stavíme tarp ať na nás tolik nefouká. Je to hodně fórový a jakýkoliv větší poryv bude znamenat hledání kolíků, ale ten snad nepřijde.
Dnes bez čaje, ať se nám zítra povede ještě ohřát voda na vločky, jdeme spát. Posloucháme šumění oceánu a koukáme na hvězdy. Dneska jsme potkali 292 turistů a ani jednou jsme nepotkali dva kluky spolu.
 |
| dobrou noc od sukulentů |
