Den šedesátý šestý – poslední AV chata

Tak jsme nakonec nezmokli. Zdá se, že přes noc nepršelo a ani moc nefoukalo. Ráno se na nás byl podívat srnec. Teda na nás, my jsme mu byli úplně u zadku. Vždycky si u takové příležitosti vzpomenu, že se nesmí takhle bivakovat proto, aby se nerušila zvěř. Když odcházel začal hrozně štěkat. A pak kdo tu koho ruší.

borůvkové mámení

Míšu jsem nechal pořádně vyspat. Probrala se až o půl osmé, ale aspoň že rýma ji už opustila a je zdravá jako rybička. Dnes nikam nespěcháme. Už před časem jsme si vyhlídli k vůli zhoršujícímu počasí chatu co patří Alpenvereinu a máme tam rezervačku i se snídaní, tak jsme na to moc zvědaví. Nicméně chata je jen asi 10kilometrů daleko a převýšení taky žádné závratné, takže to bude spíš procházka.

Ještě jsme si notnou chvíli poleželi, však taky máme super místo, a začali se balit a vařit snídani až trošku později, ale v devět už jsme chtěli bořit tarp, jenže sotva jsem všecko vyndali, tak jsme zase všecko naházeli dovnitř a přečkali déšť.

Vyrazili jsme až po desáté. Ale ani tak nikam nespěcháme a jdeme volným odpočinkovým tempem. Mraky se nad námi honí a občas vysvitne i sluníčko. Na to že zas mělo celý den lejt a měli být i bouřky, tak dobrý.

bouřkové mraky se střídají s beránky

Na louce pak rozděláme tarp a sušíme a u toho se i naobědváme. Zkoušíme burákové máslo, páč sehnat tady bezmasou trvanlivou pomazánku je bez šance. A musíme říci, je fakt dobré. Na to že jsme k němu měli odpor páč to, co jsme zkoušeli v Čechách odporný bylo, tak na tohle se dá i těšit. Tak ještě to musím trochu poupravit. Mě chutnalo a Míša to bere jako nutné zlo.

 

obídek na louce..buraci

Samozřejmě, že když sušíme tarp, tak musí začít pršet. Takže konec idylky a honem skládat ať to zas není mokrý. Ale zas neprší tolik abychom na sebe vzali nepromokavé gatě a ponožky.

 

i výhledy na další „cime“

Cesta je to fakt krátká, takže si ještě před chatou dáváme siestu. Co bychom na chatě dělali už v jednu a taky přestalo pršet a vysvitlo slunce. Chvíli tak zevlíme na lavičce a užíváme si pohodového klidu. Předpověď nám říká, že pršet má po třetí hodině. Takže ve tři se zvedáme a vyrážíme na poslední kilometr.

Původní cesta je tu několikrát přerušená, evidentně se to tu trochu utrhlo, jednu část nahradili mostem a jinou debilní cestičkou suťoviskem, ale vše zvládáme a nakonec dorazíme do chaty.

Schlerbödele Hütte a cesta pro buldozer

U chaty je kocourek, takže Míša i přesto, že hrozně moc spěchá na záchod, se u něj notnou chvíli zdrží. Ve dveřích pak potká hütte-mástra, tak se s ním musí domluvit na ubytku a objedná čaj a kafe. Pak už konečně má volnou cestu.

Bohužel pán neumí ani slovo anglicky a já ani slovo německy či italsky, takže na pokec musel počkat až příjde Míša. Notnou chvíli si povídali o naší cestě a kudy a kam půjdeme. Když dopijeme čaj a kafe, jdeme se ubytovat. Máme pro sebe celý lágr pro deset lidí. Jsme tu jen my a „teta Irma“. Tak se jdeme aspoň umýt, převléknout, trochu zacvičit a pak pokračujeme v zevlení ve spacáku.

poslední rakouská  chata po cestě..užili jsme si

Kolem šesté jsme se vykopali a šli ven vařit. Udělali jsme si polentu se zeleninou a tofu a trochu se děsili jak nám polenta nabyla, ale když jsme ji celou spořádali, tak zas tak moc jí nakonec vlastně nebylo. Během večeře si udělal déšť dvakrát nácvik nástupu, ale opravdově pršet začalo až když jsme dorazili na chatu, ale taky spíš takové krátké rychlé přeháňky. Navíc vaříme kousek od zásobovací lanovky, tak se můžeme i případně schovat pod stříšku.

No a jelikož dneska je vlastně i takový slavnostní den, konečně jsme překonali tisíc kilometrů, prakticky to bylo už včera, ale až dneska jsem si všiml, tak jdeme ještě do restaurace a plácneme se přes kapsu, každý si dáme čaj a já ještě navrch Kaiserschmarrn. Není sice tak dobrý jako v Rakousku, ale dobrej byl a jsem definitivně najezen k prasknutí.

Jsme jediní hosté, kteří zde jsou na noc. Obsluha chaty evidentně celý den řezala a skládala dřevo okolo chaty, tak se o nás zajímá přiměřeně. Navíc usoudí, že sladký Kaiserschmarrn je výborný nápad a připravuje i pro sebe.

Snídani jsme si objednali na sedm třicet. Tak jsem moc zvědaví jak tak brzo vstaneme. Po dlouhé době mám zas natažený budík. Ale taky je možné, že už od šesti budeme zevlit.

Měli bychom mít chléb se sýrem, džemem a taky nějaké müsly s jogurtem a bylinkový čaj, tak snad se i dobře nasnídáme.

A kam zítra ? Ještě přesně nevím. Míša zase uklouzla, takřka na rovince a pak mi ukázala podrážku své boty. Vzorek na předních vnějších stranách tam asi kdysi býval. Co s těma botama dělá fakt nevím, ale teď už definitivně potřebujeme sehnat nové, takže měníme plány a zamíříme do Bolzána. Zároveň jsme se v obrázkové knížce pro děti dozvěděli o  Erdpyramiden, které jsou po cestě, tak jsme na ně zvědaví.

A teď už jdeme vyčistit zuby a při zevlení ve spacáku usneme jako malé děti.

 

PS. AV = Alpenverein, pojištění a zárověň sleva pro členy na ubytování