Den dvoustý osmnáctý – papouch v kavárně

Autem 69,4km z Andrews Shelter Campsite do Arthur’s Pass a zpět

Pěšky Otira valley track

3,6 km 163/163m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/mevocafucu

 

Pěšky Devils Punchbowl

1,6 km 149/149m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/fovusakoce

 

 

Ráno jsme se nějak nemohli vykodrcat ze stanu. Sice jsem se probudil v sedm, ale začalo pršet a sandflies už zase řádili. O osmé se probudila Míša a Klárka začala žít v devět. A to už jsme se rozhodli vylézt. Je zamračeno a tu a tam poprchá. Míša vaří snídani a my s Klárkou balíme stan. Před snídaní příjde zas Dan, Čech, co jsme se s ním včera bavili. Dozvíme se, že jeho přítelkyně má zánět močáku, takže jí není uplně dobře. Míša hned nabízí zázračný lék. Ale normálně se používá při prvních příznacích a tady už je to dlouhodobější záležitost a pak kecáme snad o všem co se dá. Snídani tak jíme až před jedenáctou.

 

Rychle pak pobalíme a vyrazíme směr Arthur’s Pass. Dobíjíme si baterky do čelovky a jsou dobité podezřele rychle, ani né za deset minut. Dojeli jsme k mostu, který se zrovna opravuje a musíme půl hodiny až hodinu počkat, než zase začnou pouštět auta. Všecky nás oběhl mladík s Maorským tetováním přes celý obličej a s některými prohodil i kus řeči. Klárce se chce na záchod, takže je moc ráda, že to trvalo jen tu půl hodinu. Stavíme hned na prvním odpočívadle se záchodem.

 

V Arthur’s pass toho moc není. Stavíme se v infocentru, kde dva kluci nám radí pár treků, ale je těžké si vybrat. Jednak už je celkem pozdě a jednak sice jedna teta Irma odjela, ale dneska přijela další. A čert ví jak bude Míše zítra. Taky se stavujeme u místní hospody, kde nabíráme vodu a sledujeme naše první Kea, velký přerostlý papouch. Klárka je z nich úplně u vytržení. Já budu taky, ale jen jestli je potkáme někde ve volné přírodě. Nakonec ještě jedeme umýt nádobí na záchod. Nechtělo se nám to dělat na zahrádce hospůdky, kde je voda umístěná. Fakt blbej flek.

 

 

Volíme nakonec menší trek Otira valley track, krásným údolím. Asi v půlce jsme si chtěli odskočit na záchod a znáte to, nikde nikdo, dokud nejdete na záchod. Paní, která vedla čtyř člennou skupinu, se zastavila, otočila a velmi pobavila. I my pro ně jsme byli první koho potkali. A pak už dojdeme na konec značeného treku. Je tu mostík nad potokem, tak chvíli pobudeme, pozevlíme, pokecáme. A pak otočka a jdeme zpět. Druhý trek na jezera je bohužel uzavřený.

 

 

Autem jedeme zpět do vesničky, když si Klárka všimne vodopádu. Zastavujeme a dojdeme k němu, je to hezká půlhodinová procházka. A maj tu zase spoustu schodů. Cestou potkáváme pár Indů a i tady jim to dělá docela problémy, tak by mě zajímalo co tady na Novém Zélandu dělají. A pak zpět na záchody dobrat vodu a pokusit se chytit wifi, ale nepodařilo se. Je tu ale aspoň dost silný signál, takže zapínáme hodinu volných dat a snažíme se zjistit počasí na další dny a vypublikovat články na blog, máme už solidní skluz, ale tady je to s internetem opravdu velmi špatné.

 

 

Cesta domů mě ubíhá velmi pomalu a přitom je to takový malý kousek. Padla na mě i únava, takže se fakt musím soustředit, abychom bezpečně dojeli. A dojeli. V kempu nikdo jiný krom nás není. Míša jde vařit večeři a já s Klárkou stavíme a zabydlujeme stan. A po večeři hezky spát.