Den dvoustý čtyřicátý devátý – expedice West Coast

 

Autem 264,2km z Coast Road Holiday Park (Greymouth) do Alexander bluff road reserve (Motueka)

 

Pěšky Pororari river track

7,3km 600/600m (nahoru/dolu)

 

Pěšky ze Fox river cave
4,4km 28/28m (nahoru/dolu)

 

Déšť s větrem na chvilku ustal až ve tři ráno. Přemluvil jsem se, i když se mi moc nechtělo, abych si odskočil. Čert ví kdy bude další příležitost. Venku se brodím v trávě po kotníky ve vodě. To mě dost překvapilo. Sotva jsem se vrátil, oblohou projel blesk. Na několik vteřin zůstal a jeho bílé světlo ozářilo celé okolí. Bylo to intenzivní a nepříjemné na oči. Sotva zmizel, přišel ohlušující randál jako by padala celá obloha. Nikdy jsem nezažil, že by blesky a hromy trvali tak dlouho. A pak na nás ta obloha opravdu spadla. Blesky a hromy u toho lítali jeden za druhým.

 

Ráno přestalo pršet až kolem deváté. Neochotně vylézáme a jdeme vařit snídani a postupně se balíme. Stan trochu uschnul, ale že by to byla hitparáda, se říci nedá. Odjíždíme před jedenáctou a vypadá to na déšť. Nedojedeme moc daleko, zastavujeme u Punaikaiki cavern. Je to takové milé zastavení. Malá, krátká jeskyňka. Asi se staneme speologama. Prolejzání jeskyň nás baví. Na druhé straně silnice je pro změnu rozbouřené moře, a to by se dalo pozorovat pořád.

 

Na dalším zastavení nás čeká procházka podél řeky. Pororari river track je součástí Paparoa treku, což je jeden z Great walku. Tomu odpovídá i krásná, upravená cesta a navíc je vidět i na řeku. Řeka se zdá býti trochu rozvodněná a zakalená. Předpokládáme, že kdyby nebylo po bouřce, tak by byla krásně modrá. Jde se většinu času pod stromy, tak ani nevadí, že sem tam zaprší. Dojdeme až k mostíku přes řeku, tam se otáčíme a jdeme zpět k autu. Takže jen taková malá procházka.

 

Truman track nás dovedl k pláži. U jedné cedule potkáváme mladíka a upozorňuje nás, že na levé straně je blowhole, ale že si musíme počkat. A opravdu, je tam. Není to nic velkého, ale když si člověk vezme jak je to vysoko od hladiny moře. A co to vlastně je ? Je to díra, kterou si udělala voda a když příjde vlna, tak tou dírou projde a vystřelí v gejziru vody. Prostě taková přírodní blbina. Stejně tak skály na pláži. Ty jsou úplně vymleté. Je to tady opravdu moc hezké. Jen škoda, že nám začíná pršet čím dál víc.

 

 

Moc jsme chtěli dojít i na Fox river cave. Ale už když jsme seděli v autě na parkovišti, tak to z vrchu hustě padalo. Cesta vede podél řeky a v podstatě takovou hodně bahnitou cestou. Když jsme došli k odbočce na jeskyni, tak jsme zjistili, že je to zavřené, ale to by asi až tak nevadilo, jako že začali lítat blesky a ohlušující hromy nám napovídají, že se brzo stane něco nehezkého. Otáčíme to a rychle jdeme zpátky. U auta deštík trochu poleví, ale sotva vyrazíme, tak to začne zase hezky padat.

 

 

Pro dnešek to vzdáváme. Počasí nám prostě nepřeje. A tak se vydáváme na strastiplnou cestu směrem Golden bay. Zastavíme se u Berlins baru na fotku super obří sandfly, v Murchisonu pro benzín a svačinu. A jinak to valíme jak se jen dá. Jak nám venku leje, tak se nám mlží okýnka. Míša tak získává novou funkci. Když už moc nevidím, pustí odmlžení. To stačí tak na pět vteřin a zase vypnout aby nebyla v autě moc zima. Závěr cesty je pak opravdu naprd. Vcelku rychle se setmělo. Prší, mlží se okno zevnitř a jako bonus se vyrojili můry. Kdo by to byl řekl, že budou lítat i za deště. A auto se, bohužel, stává jejich zabijákem. Stěrače je rozmazávají po okně a tak takřka nic nevidím. Vždy trvá pár vteřin než se to zlepší. Nakonec stěrače vypínám a pouštím je jen na rovince. Takže se to o dost zlepší. Aspoň že přestalo tak hrozně lejt.

 

Do kempu dorážíme za úplné tmy. Na poprvé jsme si nebyli ani jisti, že jsme správně, tak jsme ještě kousek popojeli, ale nakonec jsme se vrátili. Míša šla na průzkum do temné uličky, aby se vrátila se zprávou, že jsme správně. Kemp je spíš parkoviště s hromadama štěrku. Parkujeme tedy tak, aby se nám dobře spalo v autě. Tady to na stan moc nevypadá. K večeři dojíme svačinu. Venku zase začne lejt, tak čekáme, až to poleví. Nakonec vlezu dozadu do auta a trochu to tam předpřipravím a stěhování národů provádíme za deště. Ležení připraveno, takže jdeme spát. A zrovna v ten čas přijíždí čtyři auta a hulákají a křičí na celý parkoviště. A né jen chvilku, ale až do jedné hodiny ranní. Byl jsem už tak unavený, že jsem jim vynadal jen v duchu.