Den dvoustý padesátý druhý – je to doma: WOF

 

Autem 106,1km z Kina Recreation Reserve do Alexander Bluff Reserve
https://mapy.cz/s/napefegeme

 

Ráno opět vstáváme o půl sedmé. Slunce ještě spí. Vaříme snídani a balíme. Tentokrát si východ slunce nenechám ujít. Ono kolikrát se mi podaří jej sledovat s Míšou. Užíváme si chvilky romantiky. Nanosíme věci do auta a v osm vyrážíme. Dnes je den WoF. Jedeme si nechat udělat technickou prohlídku auta a uvidíme, kolik nás budou stát opravy. Mám z toho trochu nahnáno, ono se to může lehce prodražit. Jsme domluveni na ráno s opravářem z Čech. Jen si nejsem jistý jestli dělá prohlídku přímo on nebo nás někam pošle. Tak jako tak potřebujeme vyměnit olej. Podle navigace třicet minut. Žel už od Richmondu, předměstí Nelsonu, se táhne dlouhá kolona. Když konečně uhneme a jsme kousek od cíle, tak je pro změnu zavřená silnice. No to nám to pěkně začíná. Na podruhé nás to už pustí. Opravna je v baráku, který je na kopci. Takže taková zkouška, jestli vůbec dojedeme. A parkování je samozřejmě už pro diplomované. Tohle je prostě fenomén autoopraven, že se do nich tak blbě zajíždí, že to není pro každého. Ale my to dali.

 

Autoopravna se jmenuje CARomaNZ. Můžete hádat třikrát, jak se jmenuje její majitel. Roman nás přišel přivítat a rovnou se nás ptá, jestli už jsme byli na Wof nebo ne. Podle všeho nám posílal zprávu s instrukcema, ale nám nedorazila. Tak se aspoň rovnou podívá na prasklou žárovku u zpátečky. Zjišťujeme, že toto auto má ale jen jednu a ta svítí, takže co se pracně rozdělalo, se zase zandává. Ale lepší prověřit než pak mít WoF na dvakrát. Rovnou i zkusíme všechny ostatní světla. Zběžně auto prohlédne a posílá nás do servisu, kde WoF dělají. Kdybychom byli bohatí, tak by jel klidně s náma, nebo i místo nás. Ale to není potřeba.

 

Ještě než vyrazíme, tak si vzpomenu na olej. Kontrolovali jsme jej asi před měsícem, a to bylo vše v pořádku. Od té doby jsme už ujeli čtyři tisíce kilometrů. No není se co divit, že měrka nic neukazuje. Nic naplat, ještě než pojedeme, tak se vymění olej. Bylo by dost blbý, kdyby se nám na cestě tam zadřel motor. Aby nám mohl olej vyměnit, musíme udělat škatulata hejbejte se a přeparkovat auto a jiná odvést pryč. Taky musím autem vyjet na takovou rampu, aby bylo auto vyšší. Máme jej opravdu nízké. Prvně se vypustí olej. To opravdu netrvá moc dlouho. Je ho sotva litr a je černý jak uhel. Místo něj se naleje nový, krásný olej. Skoro pět litrů a samozřejmě se vymění filtr. To bylo opravdu tak tak. Ještě nám doplní vodu do ostřikovačů a můžeme drandit.

 

 

A teď už opravdu na technickou. Je to kousek a jmenuje se to DS auto. Trochu blbě se tam parkuje. Zrovna tam prohlíží takovou pěknou čtyřkolku. Holohlavý pán, co jí kontroluje nám ukáže kam zaparkovat a kde najít kancelář. Tam vyplníme na velké A4 naše jméno, adresu a telefon. Zdravíme do Wanaky…:).Klíčky jsme nechali v autě a radši jsem otevřel okna, to kdyby zafungovalo automatické zamykání. Zaplatili jsme pětasedmdesát dolarů a pak už jen tři čtvrtě hodiny čekáme.

 

Přijela starší paní se starším červeným autem, viditelně orezlým. Tak jestli projde její auto, tak naše prostě musí taky. Dlouhou chvíli a nervozitu zaháníme povídáním s paní. Je moc milá a zvědavá, takže jí o sobě vše povíme a u toho po očku sledujeme co se děje s autem. První kus technické udělal ten holohlavý pán, pak jej vystřídal vousatý pán a na něm nebyla vidět žádná emoce, jen velké znudění. To nevím jestli je dobře nebo špatně. Vypadá to ale, že vše pečlivě kontroluje. Brzdy, kola, světla. Taky hledá rez a nejvíc mě zaujalo, když vyvezli auto na rampu a tam ještě o kousek auto zvedli, takže zkoušeli i jestli se kola točí a přišlo mi, že i tlumiče. Nakonec autem kus popojede a ledabyle na nás mávne. Dá nám papír a nic neřekne. Tak se hned ptáme jestli hotovo a jestli je vše v pořádku. A JE !

 

Rozloučíme se jak s mechanikem, tak s paní a radostně se vracíme k Romanovi. Tentokrát parkujeme na ulici. Má tam karavan, který prý lehce neubrzdil a tak má zdeformovaný nárazník, tak jej vyměňují. Asi to bylo trochu větší ducnutí. Mladej kluk tu má na návštěvě rodiče a karavan je jen půjčený a né zrovna z půjčovny, ale snad to vše mají aspoň pojištěné. Než to Roman dá dohromady, tak si povídáme s těma třema. Kluk není moc mluvnej. Rodiče zase jó. By mě zajímalo, kdo s tím autem ducnul. Ale řekl bych, že jeden z rodičů. Když to Roman dokončí, tak jim to odveze na ulici a zkasíruje. A to už jsme na řadě my.

 

Cena za výměnu oleje a kontrolu je vlastně stejná jako v Čechách. Ještě se nás zeptal, jestli chceme nějak pořešit, že nám to moc netáhne do kopce. Že by se s tím projel a opravil, ale to už by mohlo být drahé. Takže nám dal na rozmyšlenou. Žít ve sladké nevědomosti nebo vědět co vše by se dalo opravit, ale nakonec neopravit, protože by se nám do toho nechtělo tolik investovat. Však to za měsíc prodáváme. Jediné co mě mrzí je, že jsem si nevzpomněl na brzdy, ty by chtěli trochu přidat, i když prohlídkou prošly, pořád si myslím, že by mohli brzdit trochu líp. Nevadí, holt nemůžeme opravit vše.

 

A pak si ještě notnou chvíli povídáme. Roman je moc fajn a povídat si s ním by se dalo dlouho, tak třeba se ještě někdy potkáme a bude příležitost, dát si pivo. S klidným srdcem jej mohu doporučit. Dává nám i typ na italskou pizzu, ale tu pro dnešek vynecháme. Jsme docela unaveni. Takže jedeme natankovat, stavíme se v Countdownu pro něco k jídlu a pak kousek popojedeme do knihovny, kde se dobijeme a trochu si odpočineme. Opět máme zpoždění s blokem, takže máme i co dohánět. Taky Míša začíná plánovat Malajsii. Parkování je ale jen na dvě hodiny, takže pak popojedeme ještě do Motueka k další knihovně a tam dokončujeme blog. Knihovna má sice zavříno, ale wifi funguje i venku. Jen jsme asi nezaparkovali úplně šťastně neb nad námi je lampa a na ní pět racků. Když nám poprvé posrali sklo, Míša to šla utřít, ale nahoru jsme se nekoukli, to až podruhé. Mrchy jedny. Radši jedeme do kempu, respektive na free parkoviště se štěrkem, kde už jsme jednou byli.

 

Kupodivu jsme si vybrali stejné místo jako předtím. Uvaříme večeři a najíme se. Slepím rozbité očko u stanu lepidlem, které jsem dostal od Romana, tak uvidíme jestli to bude držet. Uděláme ležení v autě a dokončíme konečně příspěvky na blog. Mít takové to zpoždění je pomalu za trest. A pak už jdeme spát.