Den dvacátý čtvrtý – E10 existuje

Z Riedau na Lederer Kopf, 25,9 km 627/246m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/basavudelu

 

Ráno jsme posnídali kontinentální snídani. Což bylo pečivo s máslem, marmeládou, nutelou, sýrem, šunkou a paštikou. Ano udělali jsme chybu. Zapomněli jsme nahlásit, že maso nejíme, tak příště. Na kontinentální snídani to byl luxus, i když pojem kontinentální zní moc hezky, tak většinou je to jen houska s máslem a marmeládou. Spát v hotelu je celkově prostě jiný a je to daleko větší shon, protože v určitý čas musíte vypadnout. Tady mají ale do 11:00 check out takže to zvládáme a máme ještě pět minut k dobru.

Od teď máme v plánu chodit každý den dvacet pět kilometrů a kousek navíc, abychom do Salzburgu dorazili za šest dní. První část cesty je stejně na prd jako včera, samý asfalt a sluníčko.

A nikde žádný potůček nebo studánka, ale narazili jsme na pána na zahrádce. Na tom největším slunci se tam pokoušel něco vykutat a pot z něj lil skoro jako z nás. Požádali jsme jej o vodu, tak nám nejen doplnil naši láhev, ale ještě přinesl další litrovou. Brát jsme ji sebou nechtěli, tak jsme ji museli vypít- challenge accepted..schválně jestli dokážeme vypít skoro 1,5 vody za 5 minut. Zapadla do nás jako bychom měsíc nepili a přitom jsme už v sobě měli každý aspoň dva litry. Ale vedro je vedro.

Na cestu jsme vyrazili s malými rybníčky v břiše..jestli budeme takhle pít dál, nastěhují se nám do nich i žáby.
Vesnicí, tedy pardón, asi to bude městečko Prám jsme prošli, ale samozřejmě jsme se stavili na rádlera ve Špáru a okoukli jsme místní muzeum mlýna, ale jen tak narychlo z venku.

Přešli jsme dálnici A8, kde už se cesta začala lepšit. Narazili jsme i na bitevní pole, byla to sice zacházka do kopce, ale kvůli Standovi ( můj kamarád, se kterým jsme byli v Anglii a musel jsem přetrpět každé bitevní pole po cestě, Stando – nemáš vůbec zač) jsme se tam stavili, abychom mu mohli alespoň poslat obrázky, když už tu není s námi.

 

Předtím než jsme zalezli do lesa a cesta se definitivně zase stala krásnou, jsme ve vesnici Eidenedt (maximálně pět baráků) uviděli u bazénu dvě paní. Tak mají bazén, musí mít i vodu a tohle je asi poslední místo, kde vodu můžeme nabrat, takže je musíme požádat. Míša je z vedra trochu mimo, ale nakonec s nimi zabředne do rozhovoru a já jsem rád, že máme dostatek vody. Ale dozvěděli jsme se, že dřív tudy chodilo hodně lidí ale poslední dobou nikdo, takže vlastně byly trochu překvapené, že tam ještě značka vede.

Krom toho, že je cesta zase hezčí a v lese, tak je taky do kopce, ale to nám nevadí, hlavně, že nejsme na přímém sluníčku. Nahoře měla být otevřená hospůdka, ale bohužel pro nemoc zavřeno a stejně bychom to o minutu nestihli.

Kousek dál na nás čekala rozhledna a byla zadarmo! A dokonce tam nahoře mají dalekohled a ani za ten se platit nemusí a tak konečně vidíme, kam vlastně jdeme.

Po malém odpočinku vyrážíme doklepnout dnešní kilometry.

Cesta je fakt úžasná, úplně se nad ní rozplýváme a navíc na kopci Lederer Kopf mají knihu, do které se můžeme zapsat, ale hlavně se v ní píše o E10!! Takže ji přece jen nakonec znají a tady v Rakousku ji říkají Rupertiweg, tak jak jsme se už dříve dovtípili, jen na ukazatelích nikdy není, ale domníváme se, že momentálně ji označují číslem 810.

Je čas najít místo na spaní. Míša nechce spát přímo u cesty, což chápu, ale flíček by tam byl pěkný, tak najde jiné. Né že bychom byli úplně schovaní, ale projíždějící cyklista nebo chodec by si nás na první pohled nevšiml. Navečeříme se a jdeme spát. Dnes opět pod širým nebem s hvězdama.