Den dvacátý pátý – Hötzingerovi

Z Lederer Kopf za Steiglberg, 26,7 km 700/768m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/gozalalema

Na dnešek je předpověď hodně drsná – 34°C, navíc nejsou po cestě žádné prameny ani potoky, a už vůbec ne Špár s radlerem. Máme tedy plán plížit se stíny  a prosit o vodu místní obyvatelstvo..no, uvidíme jak to půjde 🙂

 

Konečně jsme viděli v lese datla, snažíme se o to už od doby co se známe, ale pořád do stromu tloukl nějaký strakapoud a teď na dva metry od nás. Škoda že jsem to nestihl vyfotit dřív.

 

Hned z rána došlo na první škemrání o vodu. Taková malá ves Hinterschlagen a už z dálky jsme viděli, že na statku se někdo pohybuje. Oslovili jsme starou paní, ale ta nám řekla, že neslyší a máme jít do dvora říct Josefíně. Nu vešli jsme a nikde nikdo, tak jsme prostě zabušili na dveře, vždyť nás posílá zjevně nejstarší člen rodiny. Otevřela nám paní a hned se nás ujala, vodu natočila, kafe uvařila, s celou rodinou nás seznámila, dokonce si vede i knihu návštěv, takže jsme se hezky zapsali. Jen škoda, že zrovna dnes neměla napečíno, tak snad příště. Vlastně bylo dost těžké od tam odejít, ale nakonec jsme to zvládli a dostali jsme i adresu, že máme ze Španělska poslat pohled.

 

Naše kroky nás vedou stále dál a dál, ale vedro nás neúprosně pronásleduje. Děláme si přestávky a hodně pijeme a doufáme, že potkáme další milé lidi.

Prošli jsme poslední vesnicí a nikde nikdo, až na konci jsme potkali starší pár, ale zrovna odcházeli. Stihnout je trochu dřív, byli naši, ale takhle je nám to blbé a já se holt smiřuji s lovcem vody, že se pak trochu projdu a nějaký pramen najdu. Naštěstí je na kopci za zatáčkou další barák a paní zrovna myje auto. Nemá šanci ! Rychle k ní dojdeme, slušně pozdravíme a pak jim zase nerozumím, ale vodu dala a ještě do sklenice každému přinesla. Míša už pěkně šprechtí, i když říká, že ne. Každopádně paní má dvě krásné kočičky a ty nám zase připoměli ty naše dvě nezbedy.

Pak už to máme jen necelých deset kilometrů. Vedro pořád k padnutí a když si myslím, že máme za sebou šest kilometrů, Míša říká čtyři, tak navigace neochvějně trvá na dvou. Ale jak se začnou zatahovat mraky, jde to líp.

Po cestě mineme rozhlednu Kobernauberwaldwalde, placenou pche! Ani se nezastavujeme a jdeme dál. Trochu nás zmate zákaz procházení po značené cestě, která vede přes soukromí pozemek, ale nedáme se nic. Je tam paní a ta nás trochu zmateně pouští.

 

Míša sotva plete nohama, tak dáváme krátkou pauzu a zjišťujeme, že se na nás valí bouřka a celou noc a den má pršet. Valíme tedy hledat místo na spaní, nikde nic příhodného, ale našli jsme neznačený potok, tak se aspoň pořádně napojíme a umyjeme, ale pak už pronto hledáme místo na spaní. Začíná krápat.

 

Na štěstí u krápání zatím zůstává a my nacházíme místečko, rychle stavíme tarp a rozděláváme tábor. Vyplaví nás to zas ? Doufáme, že ne, přece jen tady se není kam jinam schovat. Povečeřeli jsme kuskus s rýžovou kaší, fazolema v tomatě a nějakými německými vege plackami. Asi jsme se trochu přecpali, ale energie bude potřeba, kór jestli zítra bude celý den pršet.