Den dvoustý druhý – vyzvednutí trosečníka

Ze zahrady u přátel, Wanaka – Albert town do Chamberlain Ford recreation reserve

Autem 465,9 km
Z Wanaka – Albert town do Chamberlain Ford recreation reserve
https://mapy.cz/s/huguhabufo

Ráno mě v šest budí budík. Vítka jsem vůbec neslyšel odjíždět, ale už je dávno pryč. První co, tak zjišťuji jak dopadla volba prezidenta. Vyhrál Petr Pavel v celku s velkou převahou. Jsme za to rádi, že i bez nás volba prezidenta dopadla. Trochu nás ještě zdrží pročítání článku okolo volby, ale pak už je čas opravdu vstát. Rychle uděláme snídani, zabalíme se, poklidíme po sobě jak nejlépe umíme. I záchod po sobě vymyjeme a o půl deváté se naposledy rozloučíme se zahrádkou a minihousem a svými hostiteli, byť jen v duchu.

Nasedáme do auta a vyjíždíme směr Christchurch. Je to jen nějakých 450 km. Po tolika měsících neřízení je to výzva, kór tady, kde se smí jet maximálně 100km za hodinu, jezdí se vlevo a né vždy je to úplně rovné a v neposlední řadě jedete autem, na které nejste moc zvyklí a je oproti našemu Pólíčku, trošičku veliké. Za Wanakou nabíráme stopaře. Je z Argentíny a jede jen kousek. Ale i tak je za svezení moc rád. Popravdě, na pohled, vypadá dost divně, ale chová se slušně a je v pohodě.

Cestou se pak zastavujeme na odpočívadle. Bohužel tu není záchod a podle okolní výzdoby, né jen mě, akorát mě se chce jen na malou. Zastavujeme i u jezera Pukaki a posléze Tekapo. Obě jezera jsou moc krásná a za nimi jsou vidět hory. K těm se snad dostaneme i trochu blíž. Už se na ně moc těšíme.

A pak nabíráme druhého stopaře. Musíme se kvůli němu vrátit, páč jsme nestačili tak rychle zareagovat. Je to mladej klučina, který je poprvé takhle sólo na treku. Vezeme jej až do Christchurchu na letiště, kde má hostel. Chtěl by si pronajmout auto i s možností spaní, ale jeho cenová představa se asi nebude slučovat s realitou. S Míšou si povídají notný kus cesty. Zastavíme i na jedné vyhlídce a pak na odpočívadle, kde dáme oběd. Nakonec ale usne a probudí jej moje jízda po krajní bílé čáře. Jsem zvědavý, kdy si to mozek opravdu přepne, že sedím v autě na druhé straně.

Po vyložení stopaře už zamíříme pro Klárku. Čeká na nás u svého hostelu i se svými dvěma obříma báglama. Jsem zvědavý, co vše nám přivezla. Přiznávám, že už jsem hodně hotovej, takže ji rychle naložíme a jedeme do obchoďáku. Prvně jdeme do CountDown. Je to obchod s potravinama, kde uděláme opravdu velký nákup. A samozřejmě pořídíme jejich slevovou kartičku. V Mitre 10 koupíme plyn a přesuneme se do Pak’n save, což jsou další potraviny a dokoupíme vše co neměli v CountDownu a nebo měli moc drahé.

Zkušeně natankujeme. Už nás nic nerozhodí a pak hurá do kempu. Jenže v cestě nám stojí uzavírka silnice a objízdná trasa není úplně dobře značená, ale nakonec se vymotáme a dorazíme do kempu. Měli jsme obavy jak to bude vypadat a moc nás překvapilo jak je to obrovský kemp. Mají tu záchody, grilovací místo a bohužel nepitnou vodu, ale to nevadí, jsme na to připraveni.

Postavíme stan. Náš nový stan Big Ágnes cuper spur hv3 long, který nám Klárka přivezla. Je opravdu veliký a ve třech se vejdeme úplně na pohodu a myslím si, že i s báglama. Je to lehký stan a vypadá velice křehce, tak snad nám vydrží a dobře nám poslouží. Pro dva je pak určitě zbytečně velký.

Uvaříme si večeři na zdejším vařiči což docela trvá, ale co bychom neudělali pro to, abychom ušetřili. Stejně si máme co povídat. Po večeři všecko nějak narveme do auta a jdeme spát. Úklid bude až ráno. V kempu se zrovna rozjíždí hudba, tak doufáme, že to brzo ustane.