Den dvoustý třetí 30.1.2023
Z Chamberlain Ford recreation reserve do Orari campsite
Autem 137,6km Z Chamberlain Ford recreation reserve do Orari campsite
Pěšky Orari Gorge trek 3,3km
Vstáváme až kolem deváté. V pohodě se nasnídáme, složíme stan a přeskládáme zásoby tak, abychom věděli kde co máme. Využíváme k tomu dvě krabice od banánů. S výsledkem jsme moc spokojení. Před dvanáctou odjíždíme do městečka Leeston, kde nabíráme pitnou vodu a pak zajedeme do Timber Yard Point Lakeside Domain, což je free kemp u jezera Ellesmere. Původně jsme tu chtěli prožít odpočinkový den s koupačkou, ale i přesto, že je kemp prázdný a veliký, tak voda v jezeře je označena za velmi závadnou a nemáme se v ní koupat. To nás trochu otráví, ale co naplat. Nic nenaděláme. A tak se tu aspoň na dece naobědváme a pak koukáme, kam jinam bychom mohli jet.
No a nakonec by děvčata ráda na Mt Cook, ale 300km odmítám takhle odpoledne jet. Takže najdeme kemp asi 110km vzdálený. Ale bohužel je placený. 10 dolarů za hlavu a má se rezervovat. Dojedeme tedy do městečka Rakaia, kde při odbočování k parčíku se záchody málem nabourám. Kde se tam to auto vzalo vůbec netuším, ale naštěstí stačilo zabrzdit. Musím dávat větší pozor. Jsme sice pojištěni, ale nemusím zažít všechno. V parčíku rezervujeme na dnešek kemp Orari a na další den u Mt Cooku také. A pak vyrážíme na další cestu.
Začalo nám pršet. Tak aspoň nemusíme moc litovat, že necajdáme někde venku. Cesta ubíhá docela rychle, ale stejně jsem moc rád, že dorážíme na místo. Poslední 4km jsme jeli po gravel road, což je cesta vysypaná štěrkem a nejde se po ní zrovna nejlépe, ale není to nic nebezpečného. Maximálně nějaký kamínek může blbě odskočit.
V deštíku postavíme stan a pak se rovnou vydáme na náš první společný trek s Klárkou.
Orari Gorge trek je takový malý okruh zdejší buší. Má to trvat hodinu a půl, první půlka jde do kopce a druhá z kopce a všude je docela hodně bláta, ale dá se v celku pěkně obcházet menším blátem. Míša jednou zatancuje, už jsem jí viděl jak se v tom blátě koupe. Ale nakonec jediná, kdo se podíval k blátu blíž, ale ani to nebylo tak dramatické, byla Klárka. Kromě bláta a buše, je tu spousta ptáků. Hlavně na jednom úseku bylo opravdu hodně živo.
Po návratu uděláme večeři a pak se jdeme schovat před muškama do stanu. Dovnitř se naštěstí nedostanou, ale pod plachtu jich pár desítek zalítlo. Holky pak trochu víc plánují cestu a hledají kde se dá všude kempovat. Je to trochu frustrující, self contain auto to má daleko jednodušší i přes to, že na těch místech, kde parkují, nechybí nic, co by bránilo i nám tam zůstat. Jen to prostě někdo zakázal. Ale ono i teď jsme v kempu pro dvacet stanů a místa je tu tak pro sto..
Když se setmí, tak se ještě chvíli povídá až se začne usínat a jde se spát.