Den dvoustý třicátý devátý – přelez, přeskoč..Češi můžou i podlézt

 

Pěšky z Freedom campground (Island lake) do Clark Hut – A frame
11km 254/537m (nahoru/dolu)

 

Ráno se probouzím po sedmé hodině a jemně budím Míšu. Té se ale vůbec nechce. Ptáček se na to přišel podívat a sežral u toho sandfly. Máme jich tu dost, tak by mohl klidně pokračovat, ale někam odhopkal. Nakonec vylézám před osmou a jdu vařit snídani. Chvíli si říkám jestli tu nenecháme věci, když tu večer budeme stejně spát, ale nakonec tuhle myšlenku zavrhnu. Pojíme, pobalíme s ptáčkem se rozloučíme a vyrazíme na cestu.

 

Znovu musíme přes potok. Už je to ale ohrané a zvládáme to i po ránu. No a pak se oproti včerejšku začne cesta lesem docela hodně horšit. Je tu miliarda popadaných stromů a musíme je obcházet. Občas musíme obcházet i obcházku obcházky a to už není žádná sranda. Z ničeho nic místo deseti metrů po cestě ujdete padesát roštím a blátem. Jsme moc rádi, když nás vysvobodí louka. Akorát nám začalo pršet. Tak navlíkáme nepromokavé věci. Stejně bychom je tady museli navléct, louka byla mokrá tak jako tak. Tráva je tady tak vysoká, že nevidíme žádnou značku. Koukneme do mapy na směr a jde se. Tu a tam nějakou značku najdeme. Ale taky najdeme dva potoky, které musíme zdolat. Zprvu to vypadá, že budeme muset brodit, ale nakonec oba přeskočíme suchou nohou. Je s podivem kolik úsilí tomu věnujeme a to už máme stejně boty durch. Musíme se tomu smát.

 

 

A pak zase les. Je to ještě horší než předtím. Cesta měla trvat dvě a půl hodiny a my jsme tu už tři a půl a pořád nejsme u chaty. Ale potkáváme starší pár v důchodu. Tak se s nimi zapovídáme. Jsou z Anglie a mají tu syna. Tak jej přijeli navštívit a u té příležitosti si vyrazili na výlet. Včera spali tady kousek a na Monowai chatu nedošli. Paní už má po krk přelézání, podlézání, obcházení a přeskakování padlých stromů a my jí rozumíme. Pán to nese trochu statečněji. Jen poznamená že má rád výhledy a těch si ve zdejších buších moc neužije. Zlaté Alpy. Vypadá to, že je tu meeting point. Dojdou nás známí ze včera, co šli tím masakrem na Green hut. A opravdu, byl to prý strašný masakr a teď ještě tohle. Sem prý už nikdy nepůjdou. Nakonec se jako první loučí, no a my také. Starší pár se už také chystá k odchodu, takže jim popřejeme šťastnou cestu a vydáváme se za těma dvěma. Najdeme je až u Clark Hut – A frame jak obědvají. A tak se přidáme.

 

Odchází před námi. My s Míšou zvážíme naše možnosti. Tak nějak jsme si nevzali zrovna moc jídla, takže spát budeme tady, ať zítra zvládneme dojít k autu. Teda doufáme, že to odsud zvládneme, má nám začít opravdu lejt a né je taková přeháňka co byla teď. Takže tu necháme věci a vyrazíme jen na lehko s tím nejzákladnějším vybavením směr Monowai hut a uvidíme kam dojdeme. Máme na to sedm, spíš šest hodit abychom došli tam a zase zpět.

 

 

Cesta je pořád děsný masakr. Nakonec to po dvou a půl hodinách vzdáváme. Zrovna jsme slezli, nebo spíš sjeli, bahnitý kopeček a dostali se k hezkému minivodopádu. Taky by se tu našlo i místo na stan. Škoda toho jídla. Hlavně, že je to všude napsané a každý nám to říká. Berte si víc jídla. A nejvtipnější je, že ho máme ještě míň, než jsme chtěli. Někde jsme se upočítali. Nevadí. I tak jsme se hezky prošli. Cesta zpátky nebyla o nic jednodušší. Každý potok co jsme zdolali sem, musíme zpět překonat jinak. A i tady se občas ztratíme při obcházení padlých stromů nebo bažin. Nakonec jsme moc rádi, že jsme se dostali zpět k chatě.

 

 

Postavíme si stan. Spí se v něm o něco líp než v těhle malých chatách. Hlavně na nás nemůžou komáři a sandflies. Ale chatu zneužijeme k vaření a posezení. A necháme si tam všechny věci. Přeletěli nad náma Kea. Dost doufáme, že si nás nevšimnou, nechci mít sežranej stan. Stačí že mi jej ozobával včera ten malý ptáček. Taky jsme zašli k potoku se umýt a pro vodu. Zdálo se nám, že je to malý kousek, ale byla to pořádná štreka. A tak žabky co jsme si tam donesli, jsme zase odnesli. By jsme se fakt asi zabili.

 

Mimochod naši technologii mytí jsme tady vylepšili oproti Evropě. Bylo nutné přijmout „proti sandfly“ opatření – což v praxi znamená, že jeden se myje a druhy odhání obtížný hmyz máváním oděvem okolo naháče. Umytý se natře repelentním krémem a potom přebírá roli „odháněče“. Dneska se na toto neotřelé představení přiletěl podívat další zvědavý ptáček, nedivíme se – něco takového nevidíte každý den, že.

 

 

Vracíme se do chajdy, vaříme večeři a hromadu čaje. A pak začalo foukat a pršet. No, bude to zajímavá noc.