Den padesátý – hromy a blesky

Ze Zollnerseehütte do Valentintörl, 23,6km 2098/1696m (nahoru/dolu)

https://mapy.cz/s/geduveveko

 

Noc byla zvláštní, jeden spolubydlící chvilkama chrápal jako by mu patřil svět. Další lidi měli cimru o poschodí víš, ale schodiště vede přes nás. Bohužel je z první světový a tak hrozně vrže a vydává prapodivné zvuky, takže kdykoliv šli v noci na záchod, všichni o tom věděli. Ale i přes všechna tyto úskalí se spalo dobře. Ráno se vstávalo kolem šesté.

 

Pobalíme  poplatíme, na záchod si dojdeme, venku vodu načepujeme a jdeme si sednout za kostelík a uvařit snídani.

 

 

Dnes máme výraznou změnu. Je to kaše s hromadou brusinek a trochou malin. Výsledek? Od malin chytla kaše chuť a od brusinek kyselost – dohromady výtečné. Jsem čerstvé brusinky asi nikdy nejedl.

 

Naše cesta by dneska neměla být moc náročná a navíc venku svítí slunce i když mraky nás provázejí a obklopují ze všech stran. Zatím máme na počasí velké štěstí – podle předpovědi má už tři dny pršet 🙂

 

Podařilo se nám kvůli svišťovi přehlédnout odbočku, naštěstí jen o kousek. Cestou zpátky jsem si na prevíta aspoň počkal a blejsknul ho a nahrál i jeho pištění.

 

 Ze začátku mi příjde, že jdeme hrozně do kopce, když se ale člověk otočí a vidí to z dálky, vypadá to jak rovinka a je fakt, že oproti tomu co nás teď čeká, to fakt rovinka je.

Výstup na Köderkopf je chuťovka. Jediné štěstí, že cestou rostou borůvky. Takže zítra bude borůvková kaše a navíc to dodá nějakou tu energii.

 

Na vrcholu jsme vystřídali jiný pár. Takže si můžeme užít vrcholové samoty a poobědvat obklopeni horama. Jen škoda, že se nám někam slunce schovalo, bylo by to o špetku lepší. Na vrcholu nás pak střídá další turista. Je hezké jak to vše do sebe zapadá.

 

A my pokračujeme směr Plöckenhaus. Vesměs to vede dolů. A cesta dolů začíná být náš kámen úrazu. Když jsme zastavili na malinách, začal Míšu bolet kotník, že nemohla ani jít, ale povedlo se během chvilky rozhýbat.

 

Jenže pak přišlo uklouznutí, a to už dost bolelo, takže jsme nahodili odpočinek.
Nakonec jsme se nějak došourali ke Grünsee, kde v jeho přítoku chladíme nohy.

 

Grünsee

Cestou Míše navrhuji, abychom sjeli od Plöckenhaus do Mauthenu, kde je kemp a dali si tři dny oraz. Evidentně si kotník a nejen ten potřebuje odpočinout.
Došli jsme do Plöckenhausu, což jak se ukázalo je zavřená hospoda a začalo pršet. Podle mraků to vypadalo na pořádnej slejvák, ale bylo z toho jen takové poprchání.
Nechal jsem Míšu odpočívat a došel nafiltrovat vodu. Míša mé přání nevyslyšela, že už je to zase vše v pořádku. Je to obdivuhodné jak se dokáže po každém pádu zvednout a jít a ještě do kopců valí jak drak.
Nic naplat jdeme dál a začínáme hledat místo na spaní, ale vůbec se nám nedaří. Čím dál jdeme, tím je to zoufalejší, ale pořád věříme, že kousek rovinky pro tarp najdeme. No nenašli jsme, ale zato jsme našli ceduli o tom, že stanovat tu ani nesmíme.

 Pomalu se začíná šeřit a pršet. Tentokrát to ale není jen přeháňka. Začali jsme se drápat do sedla Valentintörl (2138 mnm),což je o 3 hodiny dále než jsme původně chtěli. Naše šance na bydlení v tarpu se rapidně snížili, tady najít rovinku asi nebude možné.

Cestou potkávám zmiji. Kdyby na mě nesyčela, asi bych ji zašlápl. Asi mě nemá moc ráda, tak si ji aspoň vyfotím a obejdu, jako by to byla kráva. Bylo to mé první setkání se zmijí, nebo aspoň to, co si pamatuji.

 

Déšť se začíná měnit v bouřku a setmělo se ještě víc. Z cesty se stal potok, ale nám nebývá než jít dál. V příkrém kopci nic nevymyslíme a nahoru už je to kousek a buď tam něco najdeme nebo už nějak dolezeme do chaty Wolayerseehütte v noci.

Konečně jsme v sedle a blesky nám osvětlují plošinku. Jsou tu dokonce tři možnosti, kam tarp postavit. Vybíráme to, kde doufáme v nejmíň vody. Jestě pořád si dobře pamatujeme na potopu na Šumavě. Možnost jít dolů jsme zavrhli, v tomhle počasí bychom tam taky ne museli dojít.

Postavit  tarp v dešti je zážitek, ale povedlo se. Zabydlet se, je další výzva. Zas tolik místa nemáte a jak není ani podlážka, je všude mokro. Krok po kroku se nám ale daří položit tyveky, převléknout se do suchého, nafouknout karimatky a nakonec se vsoukat do spacáku. Jsme v suchu a teple, ale co jídlo?

Vařit není moc jak, tak mažeme aspoň suchary pomazánkou a dáváme si kokosovou čokoládu a proteinovou tyčku. A pak bez mytí ( to už stejně jsme ) a čištění zubů jdeme spát. Noc bude evidentně zážitek. Občas proletí blesk nebo spadne celá obloha vody. Tarp drží – zatím.

Míša se bojí bouřek a tak nasazuje špunty do uší proti hluku, navíc se zavrtává až po uši do spacáku.
Dobrou  noc z nelegálního tarpu mezi blesky…