Den pátý – návštěvníci

Z kopce Zámeček na rozhlednu Milada https://mapy.cz/s/celelovalu 20,9km  534/524 m ( nahoru/dolu )

Spalo se nám úplně výborně a jediný komu se dnes nechtělo ze spacáku byl krteček. Od majitelů Štecherových by bylo moc hezké, kdyby jej na cestu i řádně vybavili, takhle se potvora nechá nést a spí v našich spacácích.

Krteček ve spacáku

Míša ráno zaplula do lesa, dělat velké věci. Zrovna jsem připravoval snídani, když se z lesa ozve naléhavé “ Slyšíš mě ? Slyšíš “ No ještě abych neslyšel, když Míša vyřvává jak na lesy. Trochu mě to vyděsilo, normálně mě takhle nevolává. „Copak se děje“ volám zpátky a hlavou se mě ženou představy divokých prasat, medvědů či zuřících vlků.

„Přijela teta Irma, dones mi prosím kalíšek, ale jen k lesu ! Sem nechoď!!“ Pro mě trochu zmatený příkazy, které rychle plním. Donáším kalíšek k lesu, kam přichází Míša a vypadá.. úplně normálně, oblečená, usměvavá.. a já nechápu, ale přesto jí hážu kalíšek a přemýšlím, jestli se někdy dozvím, co se to tam vlastně odehrává, ale možná radši nevědět a tak trochu zmateně odcházím k naší malinové snídani.

Včera se nám ozval kamarád Dan, že by s námi rád kousek popošel. Domluvili jsme se, že nás dožene kolem desáté. Chudák, když my ještě měli půlnoc, on už si to od sedmé ranní štrádoval k nám. Naplánoval si asi 40km okruh s tím, že budeme mít společných něco přes 10km. Původně jsem říkal, že vyrazíme už v 10, ale nakonec jsme se překonali a v devět jsme byli připraveni.

Ale jak už to bývá, tak jen co jsme se připravili k odchodu, našel jsem klíště. Nevím co je lepší, jestli klíště nebo komár, patrně jejich kombo. Klíšťat po nás lezlo nakonec víc, ale byly tak malá, že jsme měli co dělat je vůbec vidět. V půla jsme už opravdu vyrazili.

Jen co jsme zašli za roh, našli jsme další lány hub. Byl jsem nadšen, máme Dana v zádech, ten je určitě bude chtít.. nažhavili jsme mobilní spojení a prd, nechtěl, měl je spoustu výmluv, že je nemá kam dát, že je nedoveze v celku.. prostě nehledal řešení, ale jen důvody, proč je nechce a tak jsme je nechali dál růst v lese. Taková věčná škoda.

A těhle tu jsou lány..

Dan nás nakonec došel jen o pár desítek metrů dál, vážně je těžký někam dojít, když jsme byli na ostružinách. Naše první a vážně naprosto skvělé. Je zajímavé, že všude jinde sotva odkvetly a tady už jsou krásně černé a sladké ( no dobře, tak aspoň většina )

Nejvíc nejlepčí ostružiny

S Danem se pak šlo opravdu dobře. Pořád si s ním máme co říci.

MiMi a Dan

Vedl nás cestou necestou, a to doslova, občas se ztratila značka, občas i cesta, ale směr byl vždy dobrý. Dozvěděli jsme se, že se za celých 5dní nic nezměnilo. V Praze i ve světě pořád vše stejné.

Cestou necestou s Danem

Dan nás nakonec dovedl až do Kamýku nad Vltavou, kde nás opustil. Moc mu děkujeme za krásné zpestření. Míšu opustila i bolest nataženého svalu, takže vše nakonec krásné.

V Kamýk mají i Andělskou cukrárnu a mají tu krom Opočenské i vlastní točenou zmrzlinu, a ta jejich je fakt neskutečná, že nechápu, proč mají i tu z Opočna.

Slečna zmrzlinářka nám i poradila, sice trochu zdráhavě, zdejší Vietnamce, neb Coop má až do pondělí zavřeno. Koupil jsem jednu zeleninu k večeři a malý dárek pro Míšu, když má teď ty nelehké dny. Ale jinak to bylo zoufalství. Hned naproti nás nalákala velká cedule „Vegeburger“ do místní restaurace. Žel již nebyl. Měli pouze „Pepu“ což je houska s hermelínem a slaninou. Naštěstí ale měli i Penne se špenátem  a ty byly výborné a bylo jich hodně, zase jeden moment, kdy oceňuji, že mám přítelkyni vegetariánku a můžu po ní dojídat. Málem jsem se pak nehnul. Každopádně jejich nekalou reklamu jsme ztrestali, nejen že jsme si u nich dobili telefon, ale přeprali i spoďáry

Pak už byl čas se odkulit. Místní zahrádkáři tu pěstují místo řapíků řopíky. Němci většinu zničili, ale některé, kde bylo riziko, že by poškodili významně okolí zůstali. A je to fakt zajímavé, mít řopík na zahradě..

Někdo řapík jiný Řopík

Shlédli jsme i hráz, mě tyhle monumentální stavby vždy přišli úchvatné. Jak něco takového může vydržet takový tlak ?

Kamýcká přehrada

Cesta dál už byla opravdu úžasná, ale je těžké udělat fotku tak, aby přenesla ten správný vjem, to se musí zažít, ne jen kouknout na fotku.

když bychom chtěli, mohli bychom i na Onen svět

Na chvíli jsme si i odpočinuli a zvěř si ze mě hned udělala místo největšího zájmu, zapomněla i na letité nesváry. Jednu chvíli jsem měl na noze i 4 velké lesní mravence a člověk byl trochu nejistý, kdy se špatně hne a oni mě sežerou.

Když moucha s mravencem dávají bál

A nevím jak to Míša dělá, ale najde každou jahodu, malinu, ostružinu, houbu nebo namalovaný kámen.. no nechat jsme jej tam nemohli, ale nést dlouho také ne, tak jsme se dohodli, že jej alespoň poponeseme na nějaký highlight.

Malovaný kamínek vážící alespoň tunu

Díky hmyzu jsme usoudili, že asi opravdu dost voníme, takže když jsme našli potok, který konečně vypadal přijatelně, rozhodli jsme si vyprat košile.

Nekoukám a makám !

A když už jsme v tom a nikde nikdo, tak že se i vykoupeme a řádně se umyjeme. Je zajímavé, že jakmile sundám trenky, tak se vždycky někdo objeví, asi si nechám za to platit.

Naše koupelna

Po očistě už jsme to měli jen do kopce. A pod tím nejpříkřejším jsme nabrali i vodu, abychom to neměli tak jednoduché. Dorazili jsme do dnešního cíle, rozhledna Milada. Paní chtěla zavřít pět minut před zavíračkou, ale nakonec, jelikož lidi se courali i za náma, zavřela až o půl hoďky později.

Rozhledna Milada

Zaplatili jsme vstupné a hurá nahoru. Nevím jestli za to ten výhled stál, ale aspoň jsme se zbavili toho šutru.

Na rozhledně bylo fajn

Taky jsme přesvědčili druhou paní, ze občerstveni zavřela příliš brzo a i presto ze mela důležitý hovor nás obsloužila. Pomelo grep je můj nejoblíbenější.

Po zásluze odměněni

Bedlivým posloucháním jsme zjistili, že zítra tu budou nejdřív v deset, což se ukázalo jako důležitá informace. Jediné vhodné, rovné místo bylo kousek od rozhledny. Takže kdybychom vstávali později, měli by na nás krásny výhled, ale zase lepší než nějaká ta řeka a kopce. Jen co jsme rozdělali tábor, tak prošla kolem paní s pejskama, dneska budou mít doma velké téma..

K večeři jsme měli kuskus s tofu a zeleninou a malým dárkem pro Míšu. Okurky ! Míša prostě miluje kyselé okurky, zelí a podobné a za ten její výraz to stálo, i když to váží půl kila.

Nejšťastnější osoba na planetě