Den šedesátý první – Cortina

Stopem z Dürrensee do Cortina d‘ Ampezzo
19,8 km
https://mapy.cz/s/dacurazuma
Pěšky z Cortina d‘ Ampezzo do Camping Ricchotta
2,5 km 24/112m ( nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/hubudureno

V noci nás hlídali světlušky – viděli jsme je v přírodě snad po 30 letech. Spalo se celkem dobře, na to že náš tarp stojí opodál silnice, po které i o půl druhé ráno pořád někdo jezdí. A o půl druhé ráno jsme byli s Míšou i vyspalí, to o půl sedmé se nám vstávat už zase nechtělo. A jak se říká ráno moudřejší večera, tak rozhodnutí co budeme dnes podnikat, jsme nechali až po snídani. S plným žaludkem se myslí líp.

V klidu jsme posnídali (to když si vzpomeneme na Horní Rakousko jak Míša stresovala, že nás někdo uvidí a tady pár kroků od silnice, cyklostezky a pěší cesty a pohoda, musíme se tomu smát), zabalíme a u toho se dohodneme, že zkusíme stopovat do Cortíny. Nahoru se nám nechce, ráno sice má být jaktakš, ale odpoledne má být zase hnusně.

Po cestě na stop se nám naskytl opravdu pohled – všude v okolí je někdo, kdo nelegálně kempuje nebo přespává v autě. Je to celkem velká legrace – takhle hromadně jsme ještě nekempili.

Stopování je vlastně něco, co jsme chtěli spolu taky zkusit, tak jakýpak caviky s tím. První na řadě jsem já a vedu si fakt dobře. Během chvíle staví první auto (Němci) žel nejedou do Cortíny ale jen k jezeru Misurina a tak s díky odmítáme, stejně tak i druhé auto (Italové). Trochu se nám to rozleželo v hlavách a přece my nepotřebujeme do Cortíny, takže až nám zase nabídnou Misurinu, pojedeme klidně tam. Žel dobrých pět minut nikdo nezastavuje, tak mě střídá Míša.

Kolem nás projede takové menší auto a já si pomyslím, že tam bychom se nevešli a stejně nás minulo. O chvilku později se ale přiřítilo z protisměru a zajelo k nám. A že kam chceme. Byl to italský pár a paní uměla trochu německy, takže slovo dalo slovo a že nás vezmou do Cortiny, ale vzali by nás klidně i k jezeru Misurina. Nacpat se do auta byla trochu skládačka, ale nakonec jsme se vešli a tradá našim prvním stopem do Cortíny. Přiznávám, že pro jistotu jsme si před stopováním dali limit do druhého autobusu což byli zhruba dvě hodiny a dost mile nás překvapilo, že během patnácti minut nám zastavili tři auta.

Míša už v Cortíně byla, ukázala mi hned dva hotely, centrum. No a se mnou zamířila do obchoďáku. Trochu nás překvapilo, že v Eurosparu měli horší nabídku než v Desparu v Sextu. Ale co už, koupili jsme si aspoň sváču, jogurtové mléko a bábovku

.

Cortina, svaca a krmeni vrabcu

Taky se nám tam podařilo koupit kartuši plynu. Nicméně větší nákup jsme udělali v obchodě vedle v Conad City, kde jsme koupili tortily na oběd a polentu k večeři. A pak už jsme zamířili do kempu.

 

Celou dobu nám svítilo sluníčko, takže jsme trochu i litovali, že jsme nešli pěšky nahoru, ale teď se nám ukázalo počasí v pravém světle. Jen člověk veme bágl na záda, tak začne pršet. Samozřejmě jsme se navlíkli do nepromokavých věcí, takže zase přestalo.
Došli jsme do kempu. Chvíli jsme váhali do kterého, nakonec jsme vlezli dle hodnocení do kempu Rocchetta. Bez rezervace v nesezónně žádný problém.

 

Postavili jsme tarp do A, aby vyschl. Samozřejmě začalo lejt. Takže prd, ale nevadí, schovaní jsme. A ejhle, ono nám sem zatejká páč voda se nestíhá vsakovat, a tak to ne! Rychle se balíme a stěhujeme se do přístřešku, kde přečkáváme déšť. Tarp jsme tam nechali ať si klidně mokne. Míša si odskočila do sprchy.

Po dešti jsem obešel kemp a hledal vhodné místo na přesun. No jako nabídka není velká, mají to tu dost křivé a nebo podmáčené. Nakonec jsme ale místo našli. Tarp zatím stihl uschnout, takže jsme jej přesunuli a rovnou postavili do kempovacího trianglu. Ale radši se ještě nezabydlujeme. Jdeme pod přístřešek obědvat a místo necháme otestovat dalším slejvákem.

Po obědě proběhne kontrola. Vše v pořádku. Takže se můžeme zabydlet. Já si předtím ještě dojdu do sprchy a teprve tam dojdu k uvědomění, že musím řádně rozmrznout. Jsem tam snad hodinu a to jsem se předtím divil Míše co že tam dělá.

Pak už přišel čas abych se i já přesunul z přístřešku do tarpu. Jen ještě uvařím čaj abych nešel na návštěvu s prázdnou.
V Tarpu jsme odpočívali až do půl desáté, to už jsem měl opravdu hlad, tak jsem došel uvařit večeři. Instantní polentu se zeleninou ( míchaná čočka, obilí, mrkev a hrášek) se seitanem. Nevěděli jsme co od toho čekat, ale bylo to opravdu dobré a jelikož toho Míša moc nesnědla, tak toho bylo i opravdu hodně.

U vaření jsem se seznámil s naším sousedem Brunem z Belgie, byl úplně na šrot a moc si chtěl povídat, ale asi nejsem tak zajímavý a rychle mě vyměnil za nově příchozí Poláky.
Po večeři ještě vyčistit zuby, dát nabít powerbanku a jdeme pokračovat v odpočinku.