Den šedesátý – Tri Cime

Z Aussergsell k Dürrensee, 20,5km 940/1516m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/fecerovacu

 

Ráno jsme se probudili do mlhavého studeného dne. Ze spacáku se nám moc nechce, je tam fakt teplo, ale nedá se nic dělat. Uvaříme snídani, pobalíme, ale evidentně nikam nespěcháme. Nejhorší na ránu je, nazout mokrý ponožky a boty. Vždycky potřebují chvilku než se zahřejí a je teplo. Ale ta chvíle se občas zdá nekonečná.
Nakonec vysvitne i sluníčko a my vyrážíme na cestu.

Bereme to opět přes vrchol Aussergsell, kde zanecháváme malovaný kamínek, třeba někoho potěší a bude mít víc sil než my. A pak už to valíme směr chata Dreischusterhütte, která nám včera sloužila jako poslední bod záchrany, kdybychom nenašli žádný flek.

Cesta je ale celkem kluzká po dešti a tak jdeme obezřetně a bezpečně dolů. Vlastně jsme dost rádi, že jsme tudy nešli už včera. Je fakt, že hory jsou tu moc hezký, tedy pokud můžeme soudit s těch pár chvilek co se něco ukáže, ale cesty po dešti tu jsou fakt výživný.
U chaty nabíráme trochu vody s tím, že pak po cestě vede potok, tak kdyžtak přefiltrujeme.

 

Zase nás to žene směrem nahoru a my se svlékáme z nepromokavých věcí a dokonce sušíme tarp. Začíná to vypadat skvěle. Bohužel né na dlouho. Než stihneme tarp uložit a sebe navléci zpět do věcí, tak to co uschlo je zase mokrý, škoda, ale za ten pokus to stálo.

Vyškrábneme se do sedla Passo Grande dei Rondoi a Míša pronese krásnou větu. „Dáme oběd než začne pršet“ a v tu ránu začalo krápat. Odteď jdeme hodně dolů až k jezeru, tak místo oběda radši ťapeme dál ať nejdeme dolů v potokách. Bohužel nepodařilo se. Stihl nás prudký dlouhý déšť. Během pár minut začnou kolem nás téct potoky a z nich se najednou stane divoká řeka. Nestačíme se divit! S Míšou jsme se úplně neshodli jestli nás chytilo to nejprudší až za tím nejhorším úsekem nebo ještě před, ale stálo to tedy za to. Nejnebezpečnější úsek ale nakonec bylo zrádné místo u lesíka, vypadalo to pohodlně a bezpečně, místo toho jste se buď propadli nebo uklouzl v humusu, prostě parádní jízda dolů. Nové Míšiny kalhoty ovšem zafungovali na výbornou – je v suchu a navíc ji není zima.

Když jsme sešli to nejprudší, tak jsme došli podle map k turistickému přístřešku. Což byla spíš chatka a navíc zavřená. Což je moc škoda, kdyby bylo otevříno, tak víme, kde spíme. Nakonec ji zneužijeme alespoň k poobědvání a vyrážíme dál.

Dojdeme až dolů k jezeru, respektive k jakési lavičce kousek od jezera a zjišťujeme, že je to vyhlídka na Tri Cime. Samozřejmě je vidět prd, takže se posadíme a jelikož chytáme síť, tak jdeme zjistit jestli se dá spát na nějaké chatě nebo tak vůbec. K našemu a tedy hlavně mému překvapení, noc na chatě bez jídla čtyřicet euro. A jako né ve vlastním pokoji, ale s dalšíma deseti lidma. To je na mě nějak moc, jako aby to tu bylo dva až třikrát dražší než v Rakousku, tak na to jsem se nějak nepřipravil.

Na chvíli přestává pršet a kolem nás se začali shlukovat lidi. Tri Cime se alespoň trochu ukazují. Kontrola počasí ale říká, že bude zase pršet. Nahoru s nám teď moc nechce, jednak záložní chata je drahá, jednak píší, že musíte mít rezervaci a jednak má zase lejt. Jdeme radši k jezeru do hospůdky rozmyslet co dál a cestou koukneme jestli nenajdeme nějaký ten flíček na tarpík. Trochu problém je, že tudy vede frekventovaná silnice k hranicím a národní park není jen pár metrů kolem silnice a tam, kde se pasou krávy.

Ale my jsme už ostřílení a jen tak nějakých zákazů či omezení se nelekneme. Flíčky jsme našli dva, ale stejně jdeme na polívku, ať se trochu prohřejeme a Míša na kafe, respektive dvě! Jednak jsou prý moc dobrý a jednak stojí jenom euro pade. Z hospůdky odcházíme se zavíračkou obtěžkáni vodou.

 

Jdeme se ještě projít okolo jezera, třeba potkáme ještě hezčí flíček, ale když už se něco ukáže, tak je to s krávama. Na lavičce si uvaříme večeři a zase vytahujeme tarp, aby uschnul. Sotva ale dovaříme začíná zase pršet a tak se sušení opět nezdařilo. Vracíme se na naše objevené místečko a v tom největším dešti stavíme tarp. Děsně se u toho vztekám, protože se nějak nedaří. Kolíky nejdou zatlouct, plachta špatně vyplá, leje a je v podstatě tma, prostě naprd. Třikrát se nadechnu a nakonec se podaří. Tarp stojí a my se můžeme zabydlet. Dokonce zase přestalo pršet.

Pojíme večeři a trochu zadumaně jdeme spát. Už dneska jsme měli namále a jeli do Cortiny do kempu autobusem. Má cenu jít v dešti nahoru ? Chceme za případné ubytko platit osmdesát euro ? No uvidíme ráno..

Spíme tentokrát prakticky ve křoví u silnice, tak usínáme za zvuků motorů a světel.