Den sto devatenáctý – péřovkou proti mrazu

Z Platja de la Fonollera Za Tamariu, 19,2km 868/843m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/fosetuhapu

Fouká ledový vítr, všude je nehorázně mokro od rosy, v podstatě jako by normálně zapršelo, písek se lepí na vše, i na to o čem jsme nevěděli, že vůbec máme, měsíc vám svítí celou dobu do ksichtu a nikdy se za nic neschová, ale svítání je fakt okouzlující. Míša to okomentovala slovy “ No, to je skvělý“ a radši šla na záchod. Zrovna se musela nazout do žabek, které jsou mokré, od písku a ledové. Takže to asi chápu. Spacáky jsou taky dosti mokré, jsem moc rád, že máme speciální hydrofóbní úpravu peří, jinak bychom to sušili tři dny.

Balení, vaření a vůbec vše nám trvá věčnost. Jak je zima a mokro, jde to pomalu, ale nakonec vysvitne slunce. Dneska si dávalo na čas a to ho pozorujeme od doby, kdy ještě spalo v peřinkách. Nakonec vše zvládneme, sebe zabalíme do teplého oblečení, spacáky necháváme sušit na báglech a vyrážíme. Na pobřeží jsou s námi jen rackové a rybáři. Shrnuto spaní na pláži: fouká studený vítr, všude máme písek, v noci svítí intenzivně měsíc, od vody je zima a padá velká rosa. Tak si myslíme, že žádný šlágr to teda není a moc se nám tento zážitek opakovat nechce.

Protloukáme se pláží, zase se propadáme, ale stávájí se z nás machři na chůzi po pláži. Už dokážeme předvídat, kde se budeme hodně propadat a kde o něco méně. Chvíli se klepeme strachy, abychom zas nemuseli jeden úsek obcházet, ale nakonec se dalo projít suchou nohou, dost se nám ulevilo. Nakonec dojdeme na normální cestičku, kterou si chvíli užíváme než se zas vrátíme na pláž, protože část cesty prochází rekonstrukcí. Na konci pláže si dáváme oraz. Slunce vyšlo a je tu lanové zábradlí vhodné na sušení našich věcí. Je chvíli po deváté a máme hlad. Ujídáme tedy zásoby k obědu.

Po asi hodině se suchý pobalíme a vyrážíme dál. Značku jsme dost dlouho neviděli. Tak se snažíme jít podle mapy. Nakonec se dostáváme k zavřenému baru. Tady jsme původně měli spát. Dostali jsme na něj tip od jedné dívčiny, ale je hlídán kamerou a všude dost obydlí. V nouzi asi dobrý a rozhodně lepší než pláž. Když nic, tak jsme tu aspoň poobědvali. O kus dál za Sa Riera je moc hezký plácek na spaní. Ale sem bychom včera už fakt nedošli a dnes je brzo.

Odtud je zase perfektní značení až na pláž Aiguablava. V Cala sa Tuna nabereme vodu, abychom neumřeli žízní. Je fakt super, že zatím vše co bylo označeno na mapě jako pitná voda, tak tu voda opravdu je. Jen jednou byla označena jako no potable, ale aspoň tekla. A pak už si užíváme stoupáček nahoru. Už jsme vyšli ze cviku a nastoupat naráz až do dvě stě padesáti metrů je dřina, ale sestup je ještě horší. Cesta je taková klouzavá.

V Augiablava se nijak nezdržujeme. Valíme to rovnou na další styčný bod pláž Tamariu. Tam má být nejen voda, ale i Spar, a to hned dvakrát. Značka se nám na chvíli zase někam ztratila a pak zas objevila. Byli jsme tak rádi, že jsme se ji chytli a slepě ji následovali a ani si nevšimli, že nás vede jinudy než jsme chtěli. Náš záměr bylo jít podél pobřeží. No nevadí, zas to bylo aspoň kratší.

První Spar je dočasně zavřený. A druhý taky. Takže jsme bez svačiny, ale hlavně nemáme oběd na zítra. Tak snad bude zítra ráno v dalším městečku otevříno. Alespoň že vodu tu mají. Nabíráme vodu na vaření. Odtud to má být už jen kilometr a půl do našeho cíle. Cesta odtud vede po pobřeží a za přílivu je evidentně neschůdná, i teď máme co dělat, abychom prošli suchou nohou.

Altánek, na který jsme také dostali tip, je daleko větší než jsme čekali. Bohužel na nás bude trochu foukat, protože zrovna fouká z té otevřené strany, ale pořád míň než na pláži. Obejdeme okolí jestli náhodou nenajdeme lepší místo, ale bez úspěchu. Za to jsem našel košťátko v pidi místnůstce z druhé strany altánku. Někdo u toho nechal i pěkné nadělení. Lidi jsou fakt prasata.

Míša nám pěkně upraví a připraví místo na spaní. Já se pouštím do plánování další cesty. Má to pár much, ale snad to půjde. Jen mám strach, že to bude moc náročné. Zase to tu začíná stoupat, ale uvidíme. Taky je tam pár chvil, kdy nevím, kde tam spát. Ale snad i to nějak dopadne.

A pak už jen uvařit, najíst, vyčistit zuby a spát.