Den sto šedesátý druhý – barevný den

Chiang Rai – Wat Rong Khun (White Temple), BaanDam museum (Black House), Wat Romg Suea Ten (Blue temple), The King Mengrai Great Memorial, Clock Tower, Night Bazaar

Ráno se nám moc z postele nechce. Vylézáme až v devět a klidně bychom zůstali i déle, ale přeci jen ještě něco chceme vidět. Zajdeme tedy na snídani  u které studuji jak vlastně řídit scooter. Všichni píšou, že nikomu nevyježděnému to nedoporučují, že i ti zkušení se tu mohou zabít. Taky existuje stránka smrtelných nehod turistů v Thajsku a není jich málo. No tohle jsem si asi číst neměl. Na druhou stranu, tady není zas tak velký provoz.

Po snídani jdeme tedy půjčit scooter. Pan majitel vypadá překvapeně, ale ochotně vše zprostředkuje. To mě znejistilo taky, tak schválně jestli si vzpomene na slib, že mě to naučí. Za čtvrt hoďky přijel klučina, co tu scootery pronajímá. Připravujeme smlouvu, ale než to podepíšu, tak se ptám jak probíhá zaškolení. Když zjistil, že jsem naprostý začátečník, tak mi řekl, že mi scooter nepůjčí, že je to příliš nebezpečné. Chápete to ? Thajec, kterému jde jen o peníze, vám odmítne něco dát. Tak to už na mě bylo moc. Kdybych chtěl, určitě bych scooter nakonec měli, ale tohle pro mě bylo dostatečné varovaní, a tak tedy akceptuji jeho negativní postoj. Místo toho nabízí kola, ale to se shodneme, že na tour po chrámech, kam se musí po velkých silnicích a každý je odtud na jiné straně není také úplně dobrý nápad. Takže nakonec tuk tuk. Je to dražší, ale vzhledem k tomu, že už je jedenáct, tak v podstatě jediná rychlá schůdná cesta, jak chrámy vidět. A zas 650 bátů není tolik za půldenní výlet:).

Pan majitel nám ochotně tuk tuk zařídí. Ale nebojte, nic nedělá z dobroty srdce nebo snad jako kompenzaci za nevyspání díky havárii vody, vše je tu o penězích. Ale zas jejich služby nejsou nejdražší, takže se dá předpokládat, že lepší cenu bychom nikde nedostali. A o chvíli později si nás už vyzvedává Thajka. Moc se omlouvá, že neumí moc anglicky, ale to snad vadit nebude.

A už si to frčíme do White Templu. Když vidím ten provoz, utvrzuje mě to ve správném rozhodnutí. Ono řízení scooteru určitě je brnkačka, dokud se na vás nelepí auta a scootery ze všech stran a před váma výmoly jako hrom. Navíc jelikož nemáme mezinárodní řidičák, tak nám žádná pojišťovna nic nedá, kdyby se něco stalo. Oproti tomu se dvě stovky navíc jeví jako pakatel.

White temple ke v soukromém vlastnictví. A vypadá to tu jako v zimním království. Krásou tohoto místa jsem opravdu unešen. Do hlavního chrámu se platí 100bátů vstup a bohužel se nesmí uvnitř fotit. Takže zobrazené výjevy na zdech vám nemůžeme ukázat, ale musíte nám věřit, že je zde vyobrazen každý, kdo něco znamená – zde postavy a postavičky ze zapadniho světa znázorňují démony. Je tu např. Superman, Darth Vader, Minion, Vetřelec, Terminátor, Elvis nebo Michael Jackson. Areál ale není jen o hlavním chrámu i venkovní areál je moc parádní. Tohle za návštěvu určitě stojí.

Do Black Housu to máme zase zpátky a pak jednou tolik zas na druhou stranu od města. Paní nám dělá mezizastávku na focení u Singa Lion. Je to socha u parku, kam lákají Thajce na kempování v přírodě. Kdybyste viděli reklamu, tak ještě teď nezavřete pusu. Je to tu opravdu jiný svět. U Black Housu se nás ptá jestli se nechceme najíst. Tak říkám že jo a pomocí překladače vysvětlujeme, že jsme vegetariáni. Dovede nás do restaurace, usadí nás a jde nám pro něco k jídlu. Vrací se ale s nepořízenou, nic tu pro nás nemají. Škoda.

Black house je vlastně muzeum světoznámého umělce Thawan Duchanee. Muzeum Baan Dam je směsí tradičních severothajských staveb s nekonvenční a současnou architekturou, kterou vytvořil Thawan Duchanee. Tvořil to tu padesát let. Vstupné je 70 bátů.

Podle mého názoru je světoznámý jen díly tomu, že se nebál udělat postavám velký penis. Ale nevím no, pořád si myslím, že kdyby se věnoval něčemu užitečnějšímu, tak by svět o nic nepřišel. Míša se mnou důrazně nesouhlasí. Jí se to tu líbí – je to totiž celý areál s různými domečky, stúpama a bůvoly.

Další zastávkou je Blue temple. Ten jediný je zdarma. A taky stojí za vidění a to i přesto, že je teď částečně v rekonstrukci. Jsme docela hladoví, ale nic tu nemají, tak si Míša aspoň dá zmrzku, dělanou z kokosového mléka. Je to moc dobré, ale já bych radši jídlo. Míšu nejvíc uchvátil tento modrý chrám.

A pak už hurá domů. Původně jsme si říkali, že bychom odtud šli pěšky, ale to opravdu nechcete. Byl to moc krásný výlet. Paní byla milá a všude nám dala dost času na prohlídku. Ono všude stačí hodina. A konečně jídlo. Dneska mě to teda nechutnalo jako vždycky, ale hlavně že je jídlo. A po jídle odpočinek.

Před šestou večer se zvedáme a jdeme se podívat do města. Prvně to bereme přes The King Mengrai Great Memorial. Kromě sochy a modlitebního místa si tu vyhráli i s křovím, ze kterého vytvarovali slona.

Odtud to přes noční bazar, který se teprve rozjíždí, a autobusový terminál bereme ke clock tower. Jsou to hodiny uprostřed kruháče a za tmy je to opravdu impozantní. Uděláme fotku a šineme si to zpět na trhy.

Cestou kupuji novou fólii na telefón a koukáme po hadrech, ale tady nás nic nezaujalo. Mají tu i jídelní koutek, který všichni chválí. Takže asi budeme první, kteří řeknou, že to stálo za prd. Našli jsme tu vegetariánské zelené curry, ale nic hnusnějšího jsme zatím nejedli. Je to mega slané! Bylo to i hnusnější než ty nudle Bangkoku. Food pardise podle mě vypadá úplě jinak. Cestou domů naštěstí potkáváme u silnice opuštěný stánek prodávající sýrové roti, je to jako sýrová quesadilla, prostě placka se zapečeným sýrem. A to bylo moc dobré a i člověka to zasytilo.

Zakončujeme nákupem vody a nějaké tyčky v 7/11 a pak už hurá do domů. Pobalíme a jdeme spát. Zítra už ráno odjíždíme do Chiang Mai autobusem 🙂