Den sto sedmdesátý – staré chrámy v Chiang Mai

Chiang Mai – Wat Saen Mueang Ma Luang, Wat Chiang Man, Wat Inthakin Sadue Muang, Chada vegetarian restaurant

Dneska už snad bude zase lépe, včerejší únava z města je ta tam. Míša zas vstává v jedenáct s údivem, že teprve není osm. Nasnídáme se, je to fakt super mít vlastní vločky a vyrážíme do města. Snad se nám dnes už povede doobejít ty největší chrámy.

Prvně navštívíme Wat Saen Mueang Ma Luang a následně Wat Chiang Man. Nepřestává nás udivovat, jak jsou chrámy krásné a klidné. Tedy alespoň tady klid opravdu je. Taky na každém chrámu najdete něco jiného a to i přesto, že z dálky vypadají podobně.

Naše kroky směřují do ulice Moonmuaangna masáž, cestou ze zastavujeme v turistických kancelářích a snažíme se najít nějaký trek, kde by se ušli i nějaké kilometry a nebylo to tak plné dalších turistů. Postupně získáváme nějakou představu. Ale prvně si dáme masáž než se rozhodneme. Míša volí klasicky masáž nohou, má opět tu stejnou paní jako posledně, ale dostává daleko víc zabrat. Já zkouším thajskou masáž celého těla, a také mám tu stejnou paní, když po mě šlape, tak jsem moc rád, přeci jen neváží víc než čtyřicet kilo. Když pak Míše vyprávím jak mě paní ohýbala na všechny strany, je moc ráda, že se drží při zemi..ono to s těmi jejími zády není žádná legrace.

Po masáži si zajdeme, ve stejné ulici, nakoupit ovoce. A pak zamíříme na oběd do Chada vegetarian restaurant. Po cestě jsme zase objevili nový street art.

Naše táckárna ale vede, jak ohledně chuti, tak i cenově, ale vzhledově je to tady určitě lepší.

Návštěvu Wat Chedi Luang vynecháváme. Chtějí po nás peníze za vstup. Nic hrozného, 50 bátů, ale už začíná být šero, tak zajdeme někdy s lepším světlem, pokud teda zajdeme. Hlavní atrakci, stupu, vidíme i tak z vedlejšího chrámu Wat Inthakin Sadue Muang.

Tam přicházíme zrovna ve chvíli, kdy mniši dokončují své modlitby. Je to vcelku zajímavé jak „prozpěvují“ do mikrofónu a celé se to rozléhá chrámem.

Cestou domů ještě zkusíme jednu turistickou kancelář a rovnou tu zakoupíme výlet do pralesa. Má jít o nějaký minimálně desetikilometrový trek, tak uvidíme. Každopádně to znamená, že budeme zase vstávat v šest ráno.

Na hotelu pak pokořím další výzvu. Objednání jídla přes Grab (dovážka). Prvně jsem si vybral indické jídlo, ale samotné objednání jsem o hodinu odložil, protože ještě nebyl hlad. Samozřejmě během té doby restaurace zavřela, takže jsem musel najít něco nového. A věřte, že to není tak jednoduché, kór o půl deváté večer. Většina nabídek je v Thajštině a jako vegetariáni si tu musíme dát pozor. Nakonec jsem ale našel nějakou míchanici s rýží a anglicky u toho byl popisek, že je to Vegan a to co vypadá jako maso, že jsou houby.

Ani né za půl hodiny nám jej přivezli. Během toho nám Grab posílá v Thajštině spoustu zpráv. Dostal jsem sáček s dvěma krabičkama s hlavním jídlem a dvěma pytlíčkama s polévkou. V krabičce pak byla rýže na palmovém listu a další pytlíček s majdou. Využili jsme naší misky na smíchání. A kupodivu to bylo velmi dobré a já na sebe byl opravdu pyšný, že jsem to dokázal a celé to klaplo.

A pak už je čas jít spát. Brzo ráno vstáváme.