Den třicátý pátý – nezvaný host

Z Marbachhöhe do Taxenbach, 21 km 673/1713m (nahoru/dolu)

 

Byť pod tarpem, tak jsme se moc nevyspali, přisuzujeme to měsíci, který si hrál na slunce a zářil jak kdyby to měla být jeho poslední noc. Ale i tak se vydržíme převalovat do šesté ranní, pak to vzdáváme a balíme se. Zabírá nám to třičtvrtě hodiny, musíme zjistit co nám trvá tak dlouho. Během balení nás míjí první turistka.

Zjišťujeme, že nemáme zrovna moc vody, tak si uděláme malou zacházku pro vodu. Během toho co filtruju, Míša udělá snídani, najíme se s výhledem na krávy a vyrazíme už správným směrem. Taky nacházíme Vlochyni bahenní. Plody má stejné jako borůvka a taky se jí přezdívá borůvka bahenní, ale není úplně jasné, jak moc je jedlá. Tak na další snídani radši posbíráme něco jiného.

Mohli jsme si zvolit jednodušší cestu, ale bereme to hezky přes vrcholky, abychom měli krásné výhledy. Prvně dobíjíme vrchol Klingspitz (1988m) a pak Hochkasem (2017m), kde se k nám opět připojí teta Irma. Moc nás to netěší, ale nedá se s tím nic dělat.

 

Neodpustili jsme si ani uhnout z cesty a dobít Ochsinger (1979m) když už má výšku stejnou jako je můj rok narození. Cestička odtama byla trochu krkolomnější, ale nakonec jsme se na cestu vrátili.

Zastavili jsme se i u tří křížů na PfarrachHöhe, kde jsme potkali motorkáře, a pak nám něco říkejte o ochraně přírody. Chlapec byl evidentně frajírek a slečna byla zamilovaná a jela na tom jako by měla něco v kalhotkách. Když odjeli, tak jsme se aspoň v klidu najedli.

Pak už nás cesta vede dolů, najdeme asi miliardu borůvek a taky profi trhače s hřebeny, tak neváháme a natrháme. Později zjišťujeme, že ti co jdou zezdola, je trhat nesmí, ale my tu žádnou zákazovou značku neměli.

 

Začíná pršet, ale jsou to zatím jen takové přeháňky. Míjíme Rieser Aste, místní hospůdka, kde to pěkně rozjíždí. My ale spěcháme do kempu. V kempu zjišťujeme, že jsou jen od 8 do 11 a od 18 do 20 a my máme teprve půl čtvrté. Zkoušíme jim i volat, ale to je v Rakousku fakt marný. Podle webových stránek zjišťujeme, že mají plno. No čekat do 18té nebudeme, abychom si to ověřili a tak vyrážíme dál.

Prošli jsme městečkem a směřovali k ubytku za 70euro. Moc se nám do toho nechtělo, ale kde tady najít místo na spaní a taky jsem si říkal, že teplá voda pro tetu Irmu by nemusela být špatná. Míša je ale na Rakušáky a jejich neschopnost být na místě a nebo aspoň zvednout telefón dost rozzlobená, tak se u řeky vrhne do lesa a najde luxusní plácek na náš bivak, a to je teprve půl šesté.

Sotva povečeříme, usínáme za němých světel blesků.