Den třicátý šestý – Irma zlobí

Od Taxenbach do Biberalm, 19,1 km 1609/636m (nahoru/dolu)

 

 

Člověk by řekl, že u tekoucí vody, a že dělala pěkný kravál, se nám bude chtít na záchod co dvacet minut a ono prd. Hezky jsme se vyspali a ještě jsme si říkali, že jsme tarp ani stavět nemuseli. No a když jsme vylezli, tak jsme zjistili, že přeci jen trošku pršelo.

Po snídani jsme zabalili a vyrazili směr Rauris, kde budeme nakupovat. Už nám vše došlo. Sotva jsme vylezli z lesa k řece, zjistili jsme, že asi pršelo trochu víc. Voda v řece Salzach už nebyla krásně modrá, ale pěkně hnusně bahnitá a nezachránil to ani horský přítok.

Do cesty směr Rauris se nám postavili turnikety. Byť je to turistická trasa a není možnost to nijak obejít, někdo si tu udělal placený úsek soutěskou a zřídil k tomu i feraty. Nezbývá než zaplatit vstupné 8eur na hlavu a nasadit helmu. Shodli jsme se, že kdybychom sem jeli na čumendu a feraty, tak je to adekvátní cena, ale za průchod dost drahé.

 

 

Soutěska skončila a cesta vede dál krásnou krajinou, ale další zádrhel na sebe nenechá dlouho čekat. Cesta dál je zavřená a my musíme na silnici a zbytek cesty dojít do Raurisu po ní.

Ale nejen to, sotva jsme došli k silnici mezi lidi, stalo se neštěstí. Teta Irma si řekla, že bude zlobit. Kalíšek se špatně nasadil a to není nic dobrého. Míša se pokusila vše napravit, vyprat a převleci se, ale problémy nás provází až do večera. Kde byl přesně problém nevíme, ale musím uznat, že i s tímto frustrujícím a vyčerpávajícím problémem se Míša poprala statečně a nakonec zase vše funguje jak má.

 

Vzhledem k problémům jsme se rozhodli dokoupit zásoby jen na den a druhý den to vzít snazší cestou přes Bad Hofgastein a tam teprve udělat větší nákup. A když už jsme v Raurisu kupovali zásoby, tak jsme si rovnou nakoupili i pořádnej oběd a tetu Irmu jsme se pokusili uplatit kyselými okurkami.

V Raurisu jsme neopomněli přejít přes třináctou rovnoběžku. Mají tu k tomu i ceduli, ale evidentně je to velké turistické lákadlo, neb deska označující toto místo je umístěná na kusu betonové zdi na staveništi.

Z Raurisu vede cesta opět do strmého kopce, podél potoka a vede tak opravdu dlouho. Takže neváháme a na příhodném místě nožičky pěkně zchladíme.

Neujdeme pak ani padesát metrů a najdeme maliny. Neváháme a trháme, ať máme dobrou snídani. A pak dál do kopce, přes pastviny až téměř nahoru, kde potkáme takový malý potůček. Neváháme a umyjeme se, nahoru už nás toho tolik nečeká.

Dorazíme ke kříži. Je od něj krásný rozhled, ale není to žádný vrchol. A je zajímavé, že je obehnán plotem, aby krávy nemohli dovnitř, ale stejně je tam nasráno.

Pak už konečně dorážíme do sedla Seebachscharte. Odtud už to více méně povede dolů a je čas začít hledat místo na spaní neb tady může být jediná rovinka.

Povede se nám opustit ohradu a tak zanechávám Míšu u cesty, aby nám připravila večeři a vydávám se kamsi do pustiny najít flek na spaní. Místo toho najdu jen další cesty a v povzdáli na mě mává myslivec, zjevně si myslí, že jsem ztratil cestu, tak mi ukazuje směr. Vydám se tedy tím směrem a dojdu na cestu. Ale co teď ? Jsem na té samé cestě co je Míša, ale i myslivec. Co jí poví, až uvidí jak si tam vyváří ? Nelením a jdu za nima, ať tam na něj není sama. Jenže Míša je tam sama.. kam se ztratil myslivec?

Nevadí, jdu zkontrolovat ještě jedno místo, které jsme minuli cestou sem. Je taky u cesty, ale to jsou tu všechny. Chvíli nevím jak se k němu dostat, tak chodím sem a tam a místo vstupu na místo uvidím posed. Je v něm i silueta myslivce a evidentně na mě kouká dalekohledem. Co ten si asi o mě myslí ? Vracím se k Míše, balíme, tady spát nebudeme.

Západ slunce nám barví hory do červena. Nacházíme, opět né na vrcholu, kříž počasí (Wetterkreuz).

Nakonec docházíme až k našemu původnímu cíli Biberalm, mají i ubytko, ale přeci jen se nám i přes všechny problémy, které jsme měli, nechce spát uvnitř a tak pokračujeme dál. A je to zase Míša, která opodál v lesíku najde luxusní místo na spaní. Dneska nebude pršet, takže budeme spát jen tak.