Den třístý dvacátý osmý – brněnské intermezzo X.

 

Brno (Česká republika)
https://mapy.cz/s/hamunazopo

 

Vstávam kolem osmé. Je mi zase o něco lépe, tak asi zahřívání plic, pomocí teplé vody ve flašce pomáhá. A nebo kloktání slané vody. A nebo šalvějové bonbóny. A nebo klid a odpočinek ? Tak nebo tak v pondělí bychom už mohli vyrazit. Odpočívání mě už nebaví. Než se Míša probudí, tak se stihnu i oholit, ať na Slovensku nedělám hned ostudu. Ke snídani máme ovesnou kaši, od Zélandu uplynulo něco přes měsíc a ještě tam jsme dávali dvacet čtyři lžiček a měli hlad, a teď jsme rádi, když sníme lžiček třináct. Tak aspoň to máme teď levnější. Při těch dnešních cenách si nemůžeme dovolit, být tak rozežraní.

 

V jedenáct vyrážíme na výlet. Jdeme se podívat na hrad Veveří. Lesy jsou tu krásné a plné zvěře. Né jen ptáků a veverek, ale i se srnkou si vyměníme udivené výrazy. Docela nás to překvapuje, protože tu potkáváme i lidi. Né nějak přehnaně moc, ale pořád víc než kolem Prahy, když jsme vyráželi na naši cestu. U hradu je živo. Koná se tu v podhradí dětský den, taky jsme potkali houf mladých dívek ze Slovenska jak přejí jedné z nich k narozeninám. Dostala hned tři dorty! To nám přišlo moc hezké.

 

 

Vstupné do hradu je padesát korun na hlavu. Míša to neměla původně v plánu, ale když už jsme tu, tak by to byla škoda se nepodívat. Projdeme si celý areál. Krásně to tu rekonstruují, ale ještě je tu hodně práce. Snaží se tu odstranit všechny škody, které byly na hradu napáchány ve dvacátém století a že jich bylo.

 

 

Překvapuje nás, kolik je tu rusky mluvících rodinek. Teda možná ukrajinsky. Přiznám se, že rozdíl v tom nepoznám. V místní vinotéce si dáme ochutnávku vína, je to v ceně prohlídky hradu. Růžové, sladké s názvem Veverská Rozárka. A je opravdu dost sladké. Vypít jej celou flašku by mohlo ráno dost zabolet, ale takhle na košt, moc dobré.

 

Zpátky jedeme kousek lodí. Už to bude drahně let, co jsem tu brázdili vodu Prýglu. Když jsme byli s bráchou menší, jezdili jsme sem na prázdniny s babičkou na podnikovou chatu. Občas jsme se tak projeli lodí, ale největší zábava byla projížďka na velkém modrém nafukovacím člunu. Byl těžkej jak kráva a snést to od chaty k vodě byl boj. A o zpáteční cestě ani nemluvě. Jó vzpomínky..

 

Plavba byla klidná. Když jsme vystupovali, tak nás kluci, co zrovna přivazovali loď, upozornili, že příště musíme nahlásit, že vystupujeme. Že teď jsme měli velké štěstí, že tu zastavili neb někdo chtěl nastoupit. Normálně se projíždí. Jenže jak my to máme vědět, že jo. I v Malajsii umí kontrolovat lístky a díky tomu pak ví, kde zastavit.

 

 

Od přístaviště „U Kotvy“ jdeme zase pěšky. Je to moc hezký krpál nahoru. Pokusili jsme se dobýt vrchol Chochola, ale je to tam celé oplocené a zarostlé. Posledních deset metrů jsme tak vzdali. Ale aspoň jsme se podívali na vyhlídku. A pak už směr domů. Chvíli z kopce, chvíli do kopce. Byla to moc hezká procházka a na rozdíl od té minulé, jsem ji i zvládl a nemusím jít hned spát.

 

Cestou se stavíme na nákup v Albertu. Musíme koupit něco k jídlu na teď, ale hlavně na cestu. Míša tam vydává i příběh. Je tu docela dobrá wifi. Doma pak k pozdnímu obědu uděláme obalovaný chleba ve vajíčku. Jednak je to rychlé a jednak na to Míša dostala chuť. Sice jsme původně chtěli Yako maso s pečenýma bramborama, ale to bychom asi už hlady umřeli. Však je skoro pět a my od rána měli jen jednu tyčku. A moc se to povedlo, sice je trochu zvláštní kvedlat vajíčka lžičkou a zároveň ji používat jako obracečku, ale proč ne. Jen pánev trochu zčernala, takže se pak až do noci snažíme o uvedení pánve do původního lesku, ještě že máme sůl.

 

Doufali jsme, že zas chytneme wifi, ale od včerejšího večera se nedaří. Máme nedokoukanou detektívku. Chybí posledních deset minut, tedy samotné rozuzlení a závěr. Zvažujeme, že to dojdeme dokoukat k Albertu.

 

Opravím tarp. No opravím. Prostě to zkusím vylepšit páskou fix it all, tak trochu doufáme, že to něco málo vydrží. Kdybych věděl, že v Brně pobudeme tak dlouho, objednal bych si lepší náčiní, ale co už. Když nic, tak se aspoň snaha ocení. Taky jsme přeprali ať jdeme v čistém.

 

K večeři naše oblíbené pečené brambory s Yakomasem a Kukuřízkama. Jo tohle nám opravdu chybělo. A doufejme, že zase chvíli chybět bude. Na chvíli jsme chytli wifi. Zhruba na patnáct minut. Stačilo to přesně na dokoukání kriminálky. A je to cajk, vraha chytili a odsoudili.

 

A pak už spát. Jaké to bude, spát zase pod tarpem? Řešit kde nakoupit, kde nabrat vodu a kde si ustlat ? Opravdu se na naše útrapy moc těšíme. A jelikož mě hodně dobrých lidí přálo pevné zdraví, tak do toho jdeme bez obav.