Hana Guesthouse (Taman Negara)
Vstávat se nám zrovna moc nechtělo, ale musíme, když už jsme si zaplatili ten výlet po okolí. Posnídáme a připravíme Míšin batoh. S sebou máme vyfasovat jídlo a vodu, tady jsme se s Míšou neshodli, jestli říkali, že dostaneme dvě flašky na osobu nebo dohromady. Pro jistotu tak bereme dva litry vlastní vody a i tortily s burákovým máslem a samozřejmě plavky. Má se tam dát koupat a pokud to nebude nějaká břečka, určitě to bude potřeba. Jelikož tu mají být po cestě pijavice, tak bereme dlouhé kalhoty. Já si ale nevezmu svoji trekovou košili, ale thajskou, co už je trochu potrhaná.
Sraz v devět třicet jsme stihli tak akorát. Na zemi před kanceláří máme připravený každý dvě láhve, jídlo, pomeranč a sušenky. Ještě že máme velký bágl a vše se tam vejde. Míša navrhovala vylít naše dva litry vody, ale zas tak těžký to není a třeba se bude hodit. Ve výpravě máme pár z Německa, Slovinska a ješté singl slečnu z Německa a samozřejmě průvodce. Kolem agentůry je dost živo. Hodně lidí se vydává na dvoudenní trek s přespáním v jeskyni. Nad tím jsme uvažovali taky, ale zavrhli jsme to a když vidím ten počet turistů, jedině dobře.
Přejedeme na druhou stranu, průvodce zařídí vstup na Canopy walk a vyrážíme. Cestou se tu a tam zastavíme a ukáže nám nějakou kytku nebo strom a poví k čemu je dobrá a i názorně ukáže jak si vyrobit přírodní repelent. Cesta ubíhá rychle. A batohem na zádech se mé pocení akcelerovalo a z košile mě normálně kape pot.
 |
| bylinky |
Canopy walk je procházka v korunách stromů. Mostíky jsou vachrlaté, ale vypadají bezpečné. Je tu trošku zácpa. Před námi jde velká skupinka asijské národnosti a tam se většina bojí a jde pomalu. I u nás máme dvě dívčiny, co se bojí. A díky tomu máme dost času na pokec s ostatními. Pár z Německa jede do Cameron Highlands a Georgetownu a posléze do Thajska, tak jim dáme pár tipů co podniknout, ať nemusí vše pracně hledat. Dáme jim tip i na ubytko v Chiang Rai. A díky tomu nám to ubíhá rychleji. Jinak ze shora toho moc vidět není. Ani žádní ptáci, jen prales.
 |
| Canopy walk |
 |
| v korunách |
Průvodce na nás čekal u výstupu. Nechtělo se mu jít s náma nahoru a radši ai chvíli oddechl. Cesta se pak mění na přírodní, ale nijak drastická není. Jen to hrozný pocení. Voda do nás pěkně padá a batoh je lehčí a lehčí. Na oběd si vylezeme na Bukit Indah, prostě kopec a výhledem. Jak jsme pochopili, tak tato část byla tak trochu navíc. Nechal nás o tom hlasovat a váhala jen singl slečna, takže se šlo. Nahoře sundám košili a vyždímu ji. Dobrej litr potu. Tady nahoře je ale krásně. Fouká tu větří. Než se najíme, tak mám košili úplně suchou. Na chvíli. K jídlu je opravdu rýže s vajíčkem, takže tortily jsou zbytečné.
 |
| vrchol Indah |
 |
| pralesní borůvky |
Další část cesty je už náročnější. Asi ani né terénem, i když kousek musíme v podstatě slanit, ale tím úmorným vlhkým vedrem. Singl slečna se nám tu a tam dost opozdí a musíme na ni čekat. Za to průvodce, by klidně šel dál. Taky utrousí něco o tom, že ve tři by nás měla vyzvedávat loď a proto spěcháme. Jako by na nás nepočkala. Před třetí dorážíme k vodopádu. A je tu dost plno. Je tu parta a jiným průvodcem a dost si to tam užívají. Dokonce svým svěřenkyním pomáhá vylézt po kluzkých kamenech a fotí se s nimi. Náš průvodce si sedl do stínu a dal nám rozchod. Tak taky přístup. Z naší skupinky se jdeme koupat jen já s Míšou. Německý pár sice do vody vleze, ale jen po kolena aby si nenamočili oblečení. Při zouvání Míša najde pijavici na ponožce a ta potvora Míšu kousla i přes ni. Já to beru do vody v košili ať ji aspoň trochu zbavím potu. Voda nás příjemně ochladila.
 |
| zavěrečná část u vodopádu |
K řece, kde na nás čeká lodička, je to jen kousek. Jedeme do nedaleké vesničky původních obyvatel. Cestou nás pěkně zmáchají. Jedeme přes peřeje a průvodce lodičku pěkně rozhoupe, takže se na nás nahrne hromada vody. Takže ti, co se snažili být v suchu, jsou určitě moc rádi. Ale stále, je to příjemné ochlazení.
 |
| z vodopádu do loďky |
Ve vesnici nás posadí pod přístřešek a čekáme na někoho, kdo se nám bude věnovat. Ale dlouho se nic neděje. Nás průvodce to nevydrží a zkouší někoho uhnat, místo toho se vrací s věcma na rozdělání ohně a foukačku s šipkama. A o všem nám něco pověděl. Nakonec se ale dočkáme a jeden místní se nám zavěnoval. Ochota z něj úplně sršela na všechny strany. Ukázal nám jak pomocí dřívka a nějakého proutku rozdělávají oheň. Vypadá to snadně, ale když jsem to zkoušel, tak jsem jedno dřevo rozbil a nakonec praskl i proutek. Oheň jsem ale přeci jen rozdělal. Pak nám ukázal jak ale vyrábí šipka a fouká z foukačky. Zase jsem musel na scénu a ukázat klukům, jak se to nedělá. Druhý pokus byl vcelku obstojný, ale kluci do toho uměli dát větší razanci. Nakonec nás nechali projít vesnicí. Popravdě nic moc. Už to nemá s původním životem nic společného.
A pak už nás poklidně zavezou zpět domů. Chvíli si ještě před barákem povídáme s Němcema, ale pak se rozloučíme a jdeme si každý po svém. Naše kroky vedou do sprchy a pak vyprat všechno oblečení a nechat schnout boty. Na šestou jdeme do restaurace Anna. Jsme tu druzí. Dáváme si vege curry a pomerančový juice. Trvá to docela dlouho a postupně se restaurace plní. Jsme moc rádi, že jsme přišli včas. Stačila chvíle a jsme tu o hodinu déle. Curry bylo opravdu výborné. Ale chtělo by to aspoň vajíčko. To tady už objednávat nebudeme, to by bylo dřív ráno.
Cestou na hotel koukneme na druhou restauraci, ale vše má zavříno. Pošlu Míšu na pokoj a sám jdu ještě sehnat jogurt. Ten tu ale neseženu, tak koupím sušenky, jedny růžové a jedny se sýrem. A cucací bonbóny na zlepšení hydratace. Dneska jame toho vypili hodně moc. Ale pořád málo.
A pak už zasloužený odpočinek.
