Den dvoustý devadesátý devátý – noční průchod džunglí

 

Hana Guesthouse (Taman Negara)

 

Míše není moc dobře. Po včerejším cestování, kdy nemáte moc možností záchoda a díky tomu se snažíte moc nepít, jí bolí hlava. Uděláme ai tedy volnější ráno a z klimatizovaného pokojíku vycházíme až na oběd. Hned ve vchodu dostáváme ránu od tepla. Takového toho vlhkého, nepříjemného tepla. Je tady asi 100% vlhkosti.

 

Na oběd je otevřena jiná restaurace. Místní a ti co jedí maso si můžou nabrat z předpřipravených pokrmů a sami si nabrat. My jako vegetariáni si musíme objednat smaženou rýži se zeleninou a volským okem, juchů. Ale je to dobré a čerstvý pomerančový juice je nejlepší.

 

Jdeme do cestovní agentury nebo jak tomu tady všude říkají turistických informací. Vyhlídli jsme si včera jeden výlet, ale paní nám řekla, že musíme být čtyři, tak ať si najdeme další dva a nebo jdeme k sousedům. Kolik dvojic tam asi už poslala? U sousedů je totiž nátřesk. Nikdo po nás nechce abychom scháněli další dva. Prostě jsme objednali půl denní výlet a hotovo. Ještě jsme si objednali večerní průzkum pralesa, ale to jsme udělali u sestry našeho pana domácího, ať z nás mají taky nějaký peníz. A ani tady jsme nemuseli nikoho shánět.

 

Naše další kroky míří za řeku. Konečně do parku Taman Negara. Na druhou stranu se dostáváme za jeden ringit na hlavu přívozem a prvně musíme do kanceláře koupit permit. Předvyplněný formulář už máme ze včera, tak jen předložíme a zaplatíme. Ještě se zeptám kam všude smíme sami a kam už musíme mít průvodce. Bohužel moc toho není kam smíme a najmout si průvodce jen pro sebe s tím, že někam půjdeme nepřichází v úvahu, už jen proto, že tu žádní nejsou. Takže jsme odkázání na nabídku turistických kanceláří nebo tady na ten malý kousek. A tak se jdeme projít.

 

 

Lesem zní zvuk jako by někdo vrtal na prázdno, nebo měl vysavač takové ty vysoké otáčky. Je to fakt hrozný. Asi nějaké cikády. Jen zřídka zazní hlas ptáka. Cestičku tady mají vyrobenou asi z nějakého tvrzeného plastu. Na některých místech se už rozpadá a musíte se jí samozřejmě držet. Jako by jsme měli jinou možnost. A je tu opravdu velká vlhkost. Jen co vejdete do pralesa, tak jste mokrý úplně všude. Uděláme si tu takový malý okruh s cílem pozorovatelna zvěře. Tam jsme potkali holčinu, co tam už nějakou dobu dřepí, ale zatím nic neviděla. Dřepneme si taky. Asi nikoho nepřekvapí, že jsme tu nic neviděli. Jen párek vesnických ptáků, kteří se lidí nebojí, prolétl na obzoru. Když nás to přestalo bavit, jdeme zpět. Jsme trochu zklamaní. Nečekal jsem, že uvidím tapíra nebo tygra, ale aspoň nějaké ty ptáky. Ale nic. Tak snad večer.

 

 

Zpět procházíme rezortem. Bydlet se dá i na této straně, ale je to krapet dražší, ale zase je to all inclusive. Jinak by jste museli do vesnice pokaždé přes řeku. A vypadá to docela hezky. Ale tři tisíce korun za noc není pro nás. Zpátky zase přívozem na ubytování. Osprchovat, nechat trochu uschnout věci a hurá na večeři.

 

Večeře je opět rýžová se zeleninou a volským okem a pomerančovým juicem. Zase jsem se stihl opotit. Jsem moc rád, když se vrátíme na pokoj a za klímu. Opět si dám sprchu a lebedíme až do osmé hodiny. To už je tma, takže se oblékáme, bereme čelovky a jdeme na místo srazu. Zájemců o noční procházku je tu dost a to jsou jen dvě ubytka. A jak se ukázalo, zájem je i odjinud. Přepravíme se na druhou stranu a pralesem se ozývá hluk civilizace. Turistů tu je opravdu požehnaně.

 

Průvodce nám prvně řekne něco o řece. V období dešťů se hladina zvedá až k hranici, kde začínají budovy. A už se i stalo, že i trochu výš.To znamená, že celý přístav je pod vodou. Proto jsou všude bagry a buldozéry. Vedou tam věčný boj s přírodou. Taky jsme se dozvěděli, že pokud není po dešti, tak se nemusíme bát komárů, protože je v pralese stoprocentní vlhkost a tu nemají komáři rádi. A je to taky důvod, proč jsme hned mokrý i na prdeli.

 

Projdeme vlastně tu stejnou trasu co odpoledne.Tu a tam utrousí, že nic moc neuvidíme, protože je tu moc lidí a velký hluk. Takže se musíme spokojit jem s menšími zvířátky. Například velkou stonožkou nebo škorpiónem ti jsou vidět jen v modrém světle, kdy zbělají, jinak jsou černí jak bota. Potkáváme jednoho spícího ptáka. To je rarita, asi byl pekelně unaven, když usnul tady v tom bordelu. Stavili jsme se i proforma na věži. Ale ta tady už stojí jen proto, aby to vypadalo hezky a že tu nějaká šance na to vidět zvíře je.

 

 

Popravdě jsem čekal trochu víc. Ale být zvířetem, tak tu taky nejsem. Těch turistů je tu moc. Po návratu dáme další sprchu. Míšu kousne mravenec, usurpoval si ručník. Naštěstí daleko menší, než jsme potkali v lese. A pak už spát. Zítra ráno nás čeká další výprava.