Den třístý padesátý devátý 5.7.2023
Z Čertov kameň do Útulňa Drina
35,3km 1257/620 (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/govosugodo
Míša si dala minimálně dvanáctku. Mě to spaní tak nejde. Usínám později a probouzím se dřív. Ale je důležité, aby si Míša odpočinula. Ono i to cestování tam a zase zpátky docela vyčerpá. V noci k nám cosi došlo a zase odešlo. Dělalo u toho jemné vrr vrr. Škoda, že jsem nebyl schopen se kouknout co to je. Jen jsem se poloprobudil a když jsem zjistil, že žádné nebezpečí nehrozí, spal jsem dál. A taky už přes noc nespadla ani kapka. O půl sedmé ráno už to nevydržím a zahajuji vstávání. Míša se také probudila. A je jí dobře, už není unavená. Posnídáme, pobalíme a o čtvrt na devět odcházíme.
Mělo být pod mrakem a přijít bouřky. Místo toho přišlo slunce. Zprvu jdeme lesem, tak je to fajn, ale už po pár kilometrech ochutnáváme slunce na asfaltu, ale to ještě nevíme co nás čeká. V Cemjata na autobusové zastávce nás osloví stará paní, ale pořád v kondici, byla na houbách a měla velký úlovek. A je to velká turistka a schodila kde co. Hlavně s manželem, který už je na boží pravdě. Spávali i pod širákem. Moc nám na naší cestě fandí. A pak přijel autobus a odjela.
Pokračujeme dál po hlavní silnici. Míjí nás jedno auto za druhým a moc se těšíme na odbočku do lesa, která přichází po kilometru. Bohužel asfaltka je i tu. Taky tu stojí sanitka a ošetřují tam nějakého turistu. Po dalším půl kilometru konečně asfalt přechází na lesní cestu. Pro změnu se ale začnou ozývat výstřely. Procházíme kolem střelnice. Nějak nevíme jak si poradit se zákazem vstupu, že prý by nás mohl trefit projektil. Ale to tu pak nemá vést turistická značka, ne ? Vysvětlujeme si to tedy tak, že z ní nemáme scházet. Projektil nás netrefil a dostáváme se na louku. Slunce už dost pálí a my se nezadržitelně blížíme k podchodu dálnice odkud začne to pravé asfaltové peklo.
 |
| čertova výheň |
Vstupujeme do vesnice Malý Šariš. Nad hlavou se nám prohání čtyři čápi. Říkali jsme si, že si na schlazení koupíme něco v obchodě, ale je svátek a mají zavříno. Nikdo si nás nevšímá a my pokračujeme po silnici do Velkého Šariše. U zdejšího kostela na náměstíčku ve stínu zastavujeme. Je teprve jedenáct, ale i tak dáváme oběd. V kostele probíhá nějaká mše a přijíždí sanitka. Venku leží mladá holka co zkolabovala. Po ošetření v sanitce je propuštěna. Asi málo spánku, jídla a dehydratace. Pořádně se napijeme a jdeme zas šlapat po asfaltovém pekle. Výheň je to neskutečná.
 |
| dnes vesnice za vesnicí..a okolo pívováru |
Z Velkého Šariše pochází nejznámější slovenské pivo Šariš. Procházíme kolem pivovaru a hezky to tam smrdí. Ale i tady mají dnes zavříno. Konečně docházíme na konec asfaltky na konci vesnice Kanaš. Zároveň potkáváme dva Snpéčkaře. Zeptám se jich na pramen co je před námi, jestli teče, dostávám strohou odpověď ano a valí dál. Zároveň s nimi z lesa vychází starý pán a ten si pro změnu povídat chce. Naší češtině ale buď nerozumí, nebo je nahluchlý a nebo prostě rád povídá sám. My jeho řeči rozumíme, Míša míň a já o něco víc, ale je to těžké. Přijde mi to jako směsice polštiny, slovenštiny a nesmyslných slov. Dozvěděli jsme se, že byl v Bratislavě za dcerou a pak podruhé za papežem. A že se tam málem posrál. Museli parkovat pět kilometrů daleko a pak to jít pěšky.
Teď je to chvíli přírodou. Náramně si to užíváme. K vodě to máme tři kilometry, tak dopíjíme zbytky. Tady jsme měli včera končit. Docházíme ke studánce a opravdu teče. Mají tu i posezení, kterému říkají Chvála. Protože když se tu chodívalo dřív pěšky a došli až sem, pocestný pronášeli Chvála bohu, že už jsem tu. A dal by se tu i postavit tarp. Je to lákavé, ale končit dvakrát za sebou v jednu nás zas tak neláká. Strávíme tu přes hodinu. Jednak se pořádně napijeme a posilníme čokoládou a taky si přepereme spoďáry a schladíme se.
 |
| už skoro na „Chvále“ skoro upečení |
Zastávka bodla. Odcházíme ve čtvrt na tři a je nám hej. Za chvilku docházíme na louku co vede k další asfaltce šturmem dolů. Když zahlédnu u kraje louky lidi, přestanu dávat chvíli pozor a moje noha končí v jakési díře. Cítím obrovský tlak a mám obavu, že uslyším prasknutí. Rychle se převažuji dozadu, s batohem, ale ztrácím rovnováhu, a padám na zadek. Tlak povolil a prasknutí nepřišlo. Dokonce to ani nebolí. Zvedám se a pokračujeme dál. Opatrně. Míjíme lidi a až poslední, starší pán s námi zapřede hovor. Zbytek rodinky nechává utéct. Dozvídáme se, že i on chodí SNP, ale po částech. Ještě mu chybí část v Nízkých Tatrách mezi útulnou Andrejcova a Čertovicí. Moc milý pán.
 |
| Na Hradisko! |
A zas ta silnice. Dneska máme víc jak padesát procent po silnici a pětadvacet po loukách. Na přímém sluníčku. Prostě paráda. Některé úseky jsou i dost nebezpečné. I jeden cyklista na to nadává, že by stačilo udělat cestu vedle, místa tu na to je dost. V Terně nás míjí znovu sanitka. Že by nějaké erupce na slunci? Po silnici jdeme až do Hradiska. Opět jsme pěkně rozpálení. Ale pro dnešek je to poslední asfalt. Cestou jsme minuli další snpéčkaře, ale každý valí a tak se spojíme jen s pozdravem. Závěr máme do kopce, byť je to osm set výškových nahoru, tak je to pozvolné a cestu nám zpříjemnilo pár jahod a borůvek a potkali jsme divnou skupinku. Jeden pán byl totálně zkrvavený a tak nějak zafačovaný a evidentně toho měl plné kecky. Vedli ho dva kumpáni, kteří odmítli naši pomoc s tím, že to zvládnou. A okolo nich jezdil mladej kluk na kole. Tak snad vědí co dělají a sanitka bude mít zase práci.
Občas si dáme ve stínu pauzu. Dneska jsme už každý vypili přes tři litry vody. Docházíme do sedla pod Čergov k chatě. Tady by se mělo dát spát, ale není tu voda. A už tam minimálně čtyři lidi jsou. Ani se nejdeme podívat. Dopijeme zbytek vody a jdeme zdolat vrchol. Poslední kilometr a půl. Jde se docela dobře, jen noha začíná bolet. Jak jsem si myslel, že jsem pád přežil ve zdraví, tak to nebude úplně pravda. Je to pohmožděné a bolí to. Zatnu zuby a jsme nahoře. Je tu velký kříž a posezení. Dokonce i plácek na tarp by tu byl. Míšu usadíme a sám se vydávám hledat útulnu Drina a hlavně studánku. Mají tam být dvě. Instrukce říkají, že se má jít na západ a je tam i vyjetá cesta od auta. Tak byla to příjemná procházka, ale tudy ne. Nacházím další vyšlapanou stezku za křížem vedoucí spíš k východu, sice se pomocí jí dostávám na místo, ale stačilo jít za křížem prostě rovně. Je tam vyšlapaná cesta, jen je špatně vidět přes trávu. Jak se ale člověk dostane do lesa, je to šturmem dolů.
 |
| konečně Čergov! aj čučoriedky boli! |
Útulna je malá, ale moc nesmrdí. Přespat by se tam dalo až ve čtyřech lidech. A mají tu zas nějakou zásobu piva. Dalo by se i zatopit, ale to dneska nehrozí. První studánka, respektive pramínek, je stojatý, druhý už je na tom trochu lépe, ale voda je mírně zakalená a teče velmi pomalu. Nabírám litr a půl, aby měla Míša z čeho vařit a vracím se za ní. Nahoru je to docela štrmec. Už z dálky vidím, že si povídá s mladým párem. Sdělím informace o útulně a vysílám Míšu ať si to okoukne. Mladý pár zatím slušně vyčkává, že se zařídí podle nás a zatím se vrhli na vaření večeře. A u toho si pěkně popovídáme. Nejdou SNP, jsou tu jen na prodloužený víkend a přijeli si užít trochu hor. Míša se vrátila s tím, že si to tam dokáže představit a i ve čtyřech. Prozatím se rozloučíme a jdeme se s Míšou ubytovat. Zabíráme si ležení dole a jdeme se umýt ke studánce. Taky oberu zbytek vody. Uvaříme si večeři, otevřeme si k ní jednoho rádlera a pivo Šariš. To jsme si nemohli odpustit, když už jsme šli dneska kilem toho pívovaru.
 |
| útulna Drina s vybavenou skříňkou 😉 |