Den třístý šedesátý – za všechno můžou Míši/myši!

Noc byla krušná. Míša pořád lítala na malou a myši řádili o sto šest. Aspoň že byly otevřené dveře a byl příjemný vzduch. O mladých v poschodí nebylo až do čtyř vědět. Pak se probudila holčina a probudila klučinu s dotazem, co to je za šramot. Dokonce se snažila i něco najít pomocí čelovky. Myši jsou všude, jen nejsou vidět. Do rána mě ty mrchy rozkousali síťku na batohu, jen aby se dostali k houbičce na nádobí. Ještě že se nesnažili prokousat dovnitř k opravdovému jídlu. Vstáváme o půl osmé. Snažíme se být co nejvíc potichu. Pojíme, pobalíme, Míša poctivě namaže nohy a po deváté vyrážíme na cestu, bez rozloučení. Byť se na chvíli probudili, zase usnuli. Si říkáme, že se v noci asi moc nevyspali. Kvůli nám i myším. Ale tak aspoň mají zážitek.

okousaný batoh i hadřík od myší

První snpéčkaře potkáváme po pár set metrech. Tři kluci, co nikam nespěchaj. Jeden jde v kroksech, protože má puchýře z bot. Jsou teprve na začátku cesty, zajímalo by nás, jestli to dokončí a přežijí ve zdraví. Další potkáváme na Bukové hoře. Pár co šel z Nové Sedlice, kam směřujeme a klučina, co se přidal v Dukelském průsmyku. Trochu je vyzpovídám, hlavně ohledně vody. A podle jejich slov to není žádná sláva, ale nemají filtr, takže jsou odkázáni jen na vodu, co vypadá čistě. A i je už bolí nožičky a kolínka. Popisují svoji cestu na SNP, tak se možná koukneme jak dopadli.

 

lesy nabízí jahody a borůvky, dokonce i rozhlednu

Cesta je zatím příjemná, stejně tak počasí. Po dvou hodinách dorážíme na Rozhľadňu Žobrák. Je to rozhledna s útulnou, ale moc se nám to tu nelíbí. Taky jsou tu další přístřešky a rodinka s děckama a opékají si buřty. O kousíček dál je rozpadající se stará rozhledna, ale již je v dezolátním stavu. Chvilku to vypadalo na déšť, ale spadli tři kapky a konec. Trochu jsme se tu posilnili a jdeme dál. Doslova za rohem jsou další přístřešky. Ty slouží jako svaté místo. Je tam i pultík na přednášení a oproti lavičky a špalky na sezení. Končí tu i křížová cesta. Takže se tu občas asi nějaká náboženská setkání uskutečňují.

 

z vyhlídky vidí i krteček daleko

A pak jdeme z kopečka, popravdě je dost příkrý a cesta rozbitá. Představa, že po něm jdou babičky a dědečci na nějakou mši nebo náboženský obřad, tak jsou fakt dobrý. I mě děsí představa, že místo scházení bych to musel vycházet. Zavede nás do Hervartova. Potkáváme tu snpéčkaře, je veselý a plný energie a hned nám hlásí, že jsme blízko hospody. Nelením a informuji jej, že on je blízko krpálu!  U hospody, která je opravdu levná, hlavní jídlo i s polévkou za pět euro, je i obchod. Ten se stane našim útočištěm. Nemáme moc chuť na smažák. Pojíme a popijeme i zeleninu si dopřejeme.  Doplňujeme i minerály minerální vodou Tatran. Teď zase poběžíme jako Dunajská strela. Postupně sbíráme sílu na dnešní asfaltový úsek.

 

Kostelík je v Unescu, nás světsky zajímá víc minimarket Kotva

Není naštěstí tak dlouhý jako včera a občas je přerušen kouskem přírody, ale i tak je to nic moc část. Přes vesničku Mihaľov na kopci, na jejímž konci si s námi chvilku povídaly dvě starší paní, čekaly na autobus, to seběhneme do Bardějova. Jak nás dámy informovaly a vyznělo to dost sarkasticky, tak je v UNESCO. Je to samý panelák, ale náměstí mají hezké, to se zase musí nechat. Basilika je zpoplatněna a ve dveřích je živo, s báglama se nám tam nechce rvát.

 

krásné unesco město 😉

na náměstí jsme si nechali upravit bolavé nohy

Okoukneme monument Bardějovské ruky a místní hradby. Dá se říci, že krom náměstí, je tu dost špinavo. Naše kroky nás dovedou na nákup do Billy. Koupíme sváču a zeleninu k večeři. Opět vracím zálohované plechovky. Trochu se mi zdá, že jsou zálohované z donucení, nesmíte to zmuchlat, když to vrátíte, dostanete lísteček, který platí jen pro tu danou prodejnu a navíc si tam musíte něco koupit. A kupte něco za třicet centů. Je to trochu demotivující.

 

Barďejovské ruky, židovský cintorín a koblížek za 40 centů u Billy

Když konečně projdeme Bardějov, dostáváme se na polní cestu. Jde se po ní dost blbě, je rozježděná traktorama, ale pořád lepší než asfalt. Dovede nás na rozhlednu Kamenná Hora. Vidíte z ní úplně to samé jako když stojíte pod ní. Ale pěkná je. U studánky Klárka, popsaná jako studánka s vydatným pramenem, ale tekla spíš na dobré slovo, nabereme trochu vody. To kdybychom dál už nenašli. Ostatní prameny jsou popsané jako suché a nebo jsou bez popisu. Tak ať máme aspoň na večeři.

 

Bardějovské kúpele a studánka Klárka

Kousek za studánkou potkáváme snpéčkaře, starší pán. Hned se jej ptáme jak to vypadá s prameny a spaním. Prameny dobré, ale Stebnícka Magura, kam jsme se chtěli dneska vyškrábat, je prý plná dělníků. Takže holt začneme hledat spaní pod ní. Trochu se zakecáme a postupně dochází holčina a pak o něco později udýchaný klučina. Holčina jde z Nové Sedlice, tak se opět ptám na vodu. A jestli ještě někoho takového potkám, musím se ptát lépe. Tihle všichni chodí bez filtru, takže jsou odkázání na vodu, co vypadá hezky. Kdyby jen věděli co pijou. Nesourodá skupinka dnes končí v Bardějově. Starší pán jim zařídil ubytovnu na kolejích, takže už to mají kousek. Loučíme se, čas zase notně pokročil.

 

Procházíme Bardějovskými kůpelemi. Pocity jsou rozporuplné. Něco je hezké, něco rozpadlé. Asi to tu moc netáhne. Doba největší slávy je asi ta tam. Trochu litujeme  že nemáme čas zajít na kávu do kavárny Srna. To je panečku název!

 

Pelášíme do Sedla Čerešňa. Je tu přístřešek, kde už pí mladý junák z Polska (je něco před sedmou). Tipuju mu tak čtrnáct. Probudil se, česky nerozumí, tak jej anglicky informuju, že ať se neleká, budeme spát kousek v lese. V lese pak najdeme místo pro tarp. Není to žádná sláva, ale jedno né tak z kopce najdeme. Dojdu pro vodu do studánky. Je to po single trailu, naštěstí by tudy měli jet nahoru, i když stopy kol tomu moc neodpovídají. Kdybych věděl, že budu tak moc klesat, vezmu vodu už radši v Praze. Vyškrábat se zas nahoru byla fakt dřina.

 

Uděláme si večeři a posloucháme zvuky od přístřešku. Je tam asi dost lidí, čert ví, jestli kamarádi junáka nebo někdo další, kdo s ním nemá slitování neb křičí na celé lesy. Dneska máme rekord, potkali jsme přes dvacet snpéčkařů. Za svitu bludiček světlušek jdeme spát.