Den třístý padesátý – Košice

 

Z kopece Kurišková (Košice) na Kráľova studňa (Kysak)

 

Z kopece Kurišková (Košice) na Kráľova studňa (Kysak)
18,4km 768/717 (nahoru/dolu)

 

Ve tři třicet mě probudil padající strom. Spadl kousek od nás a na štěstí padal jiným směrem. Proč spadl ? Vždyť neprší ani nefouká? Pro jistotu kontroluji stromy kolem nás. Všechny jsou to solidní stromy, tak snad to vydrží. Ze spánku mě už ale ruší každé zavrzání stromu. Uklidňuji se psaním a ke spánku se znovu ukládám až v půl šesté a spím skoro do sedmé. To se už probouzí i Míša. Vaříme snídani, balíme. Padající strom na chvilku probudil i jí, ale nijak jí to nevyvedlo z rovnováhy. Tak se ptá, jestli si myslím, že bychom to přežili. Já si myslím, že kdyby to spadlo nějak šikovně tak ano, ale než by nás někdo našel, umřeli bychom na vážná těžká zranění. Člověk toho vydrží hodně. Ale prostě by nás nikdo jen tak nenašel.

 

 

O půl deváté vyrážíme na cestu. A netrvá to ani dlouho a potkáváme mladýho kluka a hned se ptá, jestli jdeme SNP a jestli jsme potkali Dominiku, to je ta mladá skoro dvacetiletá. Že ji sleduje na facebooku, tak jsme se přiznali, že jsme ti chytrolíni, co jí dávali samé dobré rady a i jemu jsme nějaké vnutili. Na to, že vyrazil teprve včera z Košic a spal nedaleko neb přijel až na večer, tak pořád kroutil kotníkem. Zjevně jej bolí, tak si nejsem jist jak daleko dojde. Rozloučili jsme se, popřáli si štěstí a jdeme dál.

 

Neujdeme ani sto padesát metrů a potkáme dalšího, mnohem staršího, usměvavého pána. Komečně někdo, kdo vypadá, že si cestu skutečně užívá a aby né, když je to robokop. Má nové titanové koleno, tak to přišel na snp vyzkoušet. Chvíli jsme pokecali, trochu se zasmáli a pádíme dál. Stále dolů směr Košice. Cestu nám obzvláštňují místní umělecké nenávistné projevy. A toho kdo to dělá nenávidím já, musí kvůli takovým věcem ubližovat stromu ? To už nestačí idnes, facebook a demostrace ? Achjo.

 

Kopec je takřka nekonečný. Jít to nahoru musí být taky zážitek, i když ono je asi jedno jestli dolů nebo nahoru. Je to tak pozvolné, že to místy není poznat. Konečně jsme dole. Zaujme nás budova s ovečkama a ono to občerstvení. Dokonce tu mají s ovečkama.i mapu SNP a rozumné ceny. Dáváme birell a Míša navíc kafe. Necháme si do flašky natočit vodu a vyfotit se s ovečkama. Čekal jsem ale, že se nás obsluha bude ptát, ale nic. V podstatě jediný zájem jen jestli si něco dáme a pak už nic. A to jsme dnes první zákazníci. Chvíli posedíme, nikam nespěcháme a užíváme si pohody.

 

 

 

 

Mraky se zase začali honit nad našimi hlavami, tak občas slunce zajde, ale nakonec nezaprší a my stoupáme víš stále víš. Košice jsme jen tak šmrncli, ani jsme je pořádně neviděli. Jdeme přes zahrádkářskou milionářskou kolonii. Prvně po asfaltce, ale brzo se mění v normální cestu a i baráčky vymizí. Jdeme polema a začínáme si připadat jako prvních pár dní našeho výletu v Čechách. Míša nabrala hrozné tempo, že ji takřka nestíhám. Zastavujeme se u přístřešku na oběd a dojíme poslední kousek čokolády. Je odtud výhled do kraje a na Košice.

 

 

Kousek odtud je vesnička Kavečany a podle map tam mají krámek K-mart. Sotva vejdeme.do vesnice,tak se nás paní ptá jestli jdeme na autobus. Když se zmíníme o obchodu, nepotěší nás. Ten už je léta zavřený. A nejbližší krámek je dost daleko, to vůli čokoládě nepůjdeme, ještě že nepotřebujeme nic jiného. Moc poděkujeme a vracíme se zpět na červenou. Stoupáme dál.

 

 

Za chvilku jsme u chaty Hrešná. Bohužel dnes zavřená, ale stejně jejich ceník není nic pro nás. V okolí mají pěknou naučnou stezku, takže víme vše o mravencích, koních, ale i o cestě SNP či dálkových evropských trasách. Opravdu mkc hezké a poučné. Taky tu potkáváme dva znavené snéčkáře. Jeden nás plně ignoruje a jde jíst, ale druhý si chce povídat. Míša ho hned zahltí kompletními imformacemi, že nám toho o sobě ani moc neřekl, vlastně nic. Jen se moc divil, že spíme v tarpu, když jsou všude krvelační medvědi.

 

Pořád stoupáme a po pravé straně máme betonový plot. Jak jsme se ráno dozvěděli, patří to k zoo. Za socíku tu byl velkolepý plán, ale nakonec přišla revoluce a nikdy nebyl realizován, kromě plotu. Ale úplně tak rušivé to není, vlastně se docela mezi stromy ztrácí, jak je šedivý. Docházíme na rozcestí s modrou značkou, směřující na Královu studňu. To už je druhá. Tu první jsme potkali ve Velké Fatře. Původně jsme chtěli spát ještě asi deset kilometrů odtud blíž Kysaku. Ale říkal jsem si, že sic je tam studánka a místo na spaní, ale taky je to blízko obydlí a lidí a že by to tu mohlo být lepší. Jdeme se podívat. Voda tu je, místo na tarp by se taky našel. Tak proč ne. Jsou sice teprve čtyři, ale aspoň dopíšeme příběhy a odpočineme si. Jen škoda, že tu není signál abychom vše i vydali.

 

U studánky se umyjeme a Míša si najde moc krásný, krvavý puchýř. Ou jé. Ale prý jí to vůbec nebolelo. Zvláštní, stačí letmý dotyk a už skučí. A pak si tu tak lebedíme. Uvaříme si čaj, občas se zastaví cyklista a je to takové příjemné odpoledne.

 

 

V šest začneme vařit, jen co uklidíme mističku do péřovky, je tu další cyklista. Jen co odloží kolo hrne se k nám a ptá se nás na SNP. Je hodně zvídavý a zároveň má dobrý přehled. Tak mu za odměnu vyklopíme všechny naše postřehy o SNP i Slovensku a pak mu taky nacpeme náš příběh. Potom ještě společně rozjímáme a dovídáme se i o medvědech (jak jsme předpokládali, media vše nafukují), dětech, a že bydlí kousek ve vesnici Sokoľ. Nakonec jej propustíme s výzvou ať své děti pošle makat na Nový Zéland přes working holiday.

 

Pojíme a pomalu se uložíme ke spánku.