Den třístý čtyřicátý devátý – velké větry

 

Z Útulňa Jána Kruteka na kopec Kurišková (Košice)

 

Z Útulňa Jána Kruteka na kopec Kurišková (Košice)
30 km 1086/1306 (nahoru/dolu)

 

Lenka už včera avizovala, že vstává po šesté. Já tou dobou píšu příběh a ona se pomalu pytlíkuje, chodí sem a tam a já čekám jestli řekne dobré ráno. Ale naším směrem se vůbec nepodívá jako bychom tam nebyli. V sedm se probudí Míša, tak to si konečně to dobré ráno popřejeme. My ještě chvilku poleháváme, ale pak se z ničeho nic Míša zvedne a začne balit. Jsem v šoku. Takovou rychlost jsem nečekal a tak se pomalu hrabu taky. Na Lence je vidět systematičnost. Vše má svůj čas a řád. Vodu vaří, když je na záchodě a čistí si zuby, nemá moc časových prodlev. To my jich máme. Vše máme tak nějak na pohodu a navíc jsou mi opět zašity kalhoty.

 

Odcházíme po půl deváté. Ještě jsme chatu uvedli do lepšího stavu než když jsme přišli. Poklidili jsme ji a pořádně zametli. Je vidět, že se tím dlouho nikdo neobtěžoval a přitom by to mělo být samozřejmostí pokaždé, když tam někdo spí. Zvažuji, že lidem napíši pár věcí, co by měli dělat, ale předpokládám, že to spíš budou hejtovat a za to mě to asi nestojí. Venku začíná svítit slunce, dneska konečně bude hezké počasí. Sice tu prý bude drsná kamenitá cesta, ale je to nejhezčí část Volovských vrchů. Tak nějak nevěříme ani jednomu.

 

 

Stavíme se u studánky pro vodu a už si to valíme do krpálu. Přes Zbojnickou skálu pěkně na Kloptaň. Ale není to furt do kopce, mezi je oddychovací pauza a jde to po rovince. Na Kloptani je stará dřevěná rozhledna. Dnes už nefunguje, rozpadá se a tak jí sebrali žebříky. Chvíli posedíme, když slyšíme, že se přibližuje rolnička a něco na způsob zpěvu. Je to mladý pár. Turisti a opravdu moc se bojí medvědů, proto tak halekaj a zvoní. My našli zase jen stopy medvěda a jinak nic.

 

 

Od teď už je o více méně z kopce. Občas se to zlehounka zavlní a toť vše. Pořád je moc hezky a tu a tam na nás vykoukne výhled. Zklušeme na Trohánku, je to směs přístřešků a pod jedním se dá i spát, tak pět lidí i v dešti. Kousek je studnička s názvem Tři studně, což mě mate, když je jen jedna. U přístřešku je i ohniště a zrovna přijeli dva cyklisti. Byť je dvanáct, tak se ptali zda jsme tam spali. No nespali, byť Míša by klidně dvanáctou hodinou nepohrdla. A pak si rozdělali oheň.

 

 

Jdeme dál a slyšíme hrát rádio. Dvě mladý holky, asi taky jdou SNP, tím plaší medvědy. Jak nás vidí, hned to ztišují a pak zase dávají na hlas. Úplně jim to neřve, aspoň né tak jako ti lidi co je slyšíte přes tři kopce. To nám přijde jako dobrý nápad. Narazíme i na další památník SNP a na oběd docházíme na chatu Erika. Smažák jen za tři devadesát. Očička se nám zablískala, konečně normální cena. Teda počkat, ještě hranolky za tři padesát a kečup za euro dvacet. Hmm takže za skoro devět euro. Se zbláznili, ne ? A tak jdeme pojíst naše tortily s pomazánkou ven. A když jsme viděli jak smažák vypadá, rozhodně nelitujeme. Nicméně počasí nám to nedarovalo, že zneužíváme místní občerstvení a vítr nám tortily pěkně rozfoukal. Byl to pohled jak z grotesky. Ulítl nám i obal, ten chytil jakýsi pán a asi byl překvapen, že mu za to někdo děkuje. Posbírali jsme tortily ze země, pěkně oklepali, ofoukali a konečně se najedli. Sušíme tu i naše botičky a nepromokavé ponožky. A než jsme vyrazili, je to vše takřka suché. Co neuschlo, to už doschne za chůze, ale už aspoň jdeme v normálních ponožkách. Pokud není mokro, je to rozhodně pohodlnější.

 

 

Směřujeme dál, pořád převážně dolů. Jen k lanovkám si vyšlápneme menší kopec. Takhle v létě tvoří zajímavé zpestření. Taky nacházíme takovou zvláštnost. Rostoucí choroš na choroši. Te jsem ještě neviděl. Kousek pod Holým vrchem nacházíme přístřešek a v něm krabičku určenou pro SNP. Bohužel máme smůlu. Je prázdná, respektive není v ní zrovna nic dobrého, jen samé vložky, tampóny či kousek toaletního papíru. Škoda. Je tu i deníček, tak se poctivě zapíšeme. Kousek odtud je i studánka Vladenka nebo taky jiným jménem studánka pod Tisíckou. Jednak i tam může být schovaný poklad od neznámého pomocníka, ale taky kdo se prý z Vladenky napije, tak SNP dojde až na konec. Ani tu se nic nechladí, ale z Vladenky se aspoň napijeme a kus si jí vezmeme sebou, takže už je to natuty, že to cele dojdeme.

 

 

Pokračujeme v sestupu. Je to pozvolné a dlouhé. U kapličky si Míša musí na chvíli sednou a odpočinout. Je to jen kousek od studánky, ale co naplat, holt budeme odpočívat dvakrát. Jednou tu a jednou u studánky, kde nabíráme vodu, abychom měli na večer, ráno a pak i na cestu. Obtěžkáni vodou pak pokračujeme dál až Jahodnou. Tady většina snpéčkařů spí, my ale jdeme dál do lesa až na kopec Kurišková. Popravdě před Jahodnou byla hezčí místa na spaní a chvíli to vypadalo, že i vybíráme tak dlouho až přebereme, ale nakonec jsme si místečko přeci jen našli. Hezky v lese, daleko od cesty a lidí. Přes víkend měli na Jahodné sraz motorkáři a jejich motorky ještě nějakou dobu slyšíme, ale i ty časem utichnou.

 

 

Tarp postavíme na takovém hezkém místečku. Pod krásnýma silnýma stromama. Uděláme si ležení a uvaříme večeři. Tentokrát máme kuskus s fazolema a vege klobáskama. Kuskusu je ale málo, tak zkouším povařit trochu rýžových nudlí. A povařené jsou moc dobré, pěkně měkoučké. Moc nerozumím, proč se nám nechtějí udělat jen v teple a musí se vařit, ale aspoň víme jak na ně. Konečně máme pořádný kotel jídla. Trochu si říkám, že už na nás přišel vlčí hlad. Měli bychom se stavit v Římě na pizzu a nebo si domluvit někoho nového, koho řádně vyžereme. Hlásí se někdo ?

 

A pak už jen vyčistit zuby a spát.