Den třístý šedesátý čtvrtý 10.7.2023
Z Rozhľadňa Dukla před kopec Stredný Hrb
33,7km 1347/1172 (nahoru/dolu)
Nikdo nás nerušil, nikdo nás nebudil. V šest se soukám ze spacáku a jdu vařit snídani. Míšu nechávám vyspat co nejdéle. Postupně se balíme a boříme ležení. Na cestu se vydáváme v osm. Slunce svítí nad stromy, bude další krásný teplý den. Navíc bychom dnes měli být kryti lesem, takže by to mohlo být o to příjemnější.
Hned z rána si vyšlápneme na kopec Kýčera. Zjišťujeme, že cesta je moc příjemná, jen občas trochu blátivá. Často se tu něco obchází, za deště to tu musí být zajímavé. Teď už tu pár dní nepršelo, ba naopak svítilo slunce a pořád tu jsou slušné bažiny. Do jedné se mě podaří zapadnout. Byl jsem trošku líný, dobře mi tak. Tu a tam potkáme na stromě značku směřující na ubytko. To nás docela překvapilo, taky i trochu to, že cesta je tu až moc upravená, na to, že to měla být děsná divočina. Předpokládám, že to ještě přijde a ještě rádi budeme vzpomínat na krásné letní počasí a příjemnou cestičku.
 |
| v chládku lesa se jde náramně |
Po dvou hodinách si dáváme chvilku pauzu. Z chvilky je zrazu půl hodina. Ono se tam docela pěkně leželo. Musíme ale dojít aspoň k vodě, tak se zvedáme a pokračujeme dál. Vymýšlíme sázku, kdo prohraje, dělá doma naše oblíbené jídlo: zapečené palačinky se špenátem. Sázka je jednoduchá, kolik potkáme na cestě lidí. Kdo bude blíž, vyhrál. Míša tipuje deset a já šest. Takže osm je plichta. Cesta ubíhá docela rychle, z dálky lesa se k nám donese zvuk motorovky, to je ale fakt daleko, takže dobrý. Oproti tomu zvuk traktoru je fakt co by kamenem dohodil. Čekáme, kdy se na nás vyřítí a ono nic. Zůstal někde za roštím. Na jednom palouku zahlédneme tři lidi. Jsou dost daleko, vypadá to, jako by to tam zušlechťovali. Měli krumpáč a lopatu, teda aspoň na tu dálku mi to tak přišlo. Rozhodně to ale byli lesní makáči. Ale nejsou na cestě, takže dobrý. Jinak je tu ale opravdu boží klid.
Cesta vede nahoru a dolů, je to zatím ale dost mírné. Nacházíme přístřešek Kút u vrcholku Klín. Tady spali jedni, co jsme je potkali na SNP a radili nám, kde nabrat vodu. Na spaní to tu vypadá dobře, jen ta voda tu chybí. Seběhneme kopec dolů do Čertižského sedla. Je tu na Slovenské straně přístřešek a na Polské kaplička. Kaplička je hezčí, tak ji zabíráme na oběd. A jak si tak jíme, začnou se rojit lidi. Dva s velkým báglem, dva s malým, ale s dvěma psama a nakonec ještě další dva. Safra práce, to to prohraji dřív než jsem si myslel. Na závěr ještě přijedou dva lidi autem. Když odcházíme, tak nám nabízí odvoz, žel špatným směrem.
 |
| kaplička v Polsku, kde byl i papež Jan Pavel II. |
A zas je to nahoru. Někdy si musíme udělat výlet do Polabí. Tam to prý mají rovné. Potkáváme holčinu s báglem a nakonec ještě na vrcholu Kameň klučinu. Všichni jsou Poláci, takže si ani pořádně nepokecáme. Každopádně sázka je prohraná. Míša říká, že bychom ty z oběda neměli počítat, že to bylo nefér. Ale ono to bude jedno. Podle vyšlapaných cest, to tu taková divočina není a my jdeme v proti směru, takže stejné jako na SNP. Lidi si myslí, že jdou sami neb nikoho nepotkaj a my jich potkáme dvacet za den.
 |
| boje zde musely být kruté, hlavně v zimě |
 |
| Chodník rašeliništěm |
Konečně jsme došli k Vodojemu. Tady má být voda. Je tu taková šachta a v té roura a z té slabě voda teče. Nic naplat, voda je potřeba, tak lezu dolů. Nabírání celkem trvá. Rovnou to i dole přefiltruji, to pak podám Míše, která to naleje do flašky. Příjemně strávená půl hodinka. V šachtě je celkem živo. Žába a mlok vypadají spokojeně. Je tam vlhko a spousta komárů a jiné havěti. Jsou tu i tři ještěrky, kterým se sice líbí hojnost potravy, ale asi chtějí na sluníčko. Marně se snaží po kluzkém betonu vylézt nahoru. Žádná z nich není Adam Ondra a vylezou vždy kus a pak prostě spadnou. Pomůžu jim nahoru na sluníčko. Než doberu vodu, viditelně pookřejou a začnou se i víc hýbat. Tak snad jsme jim pomohli. Po těžké práci ještě chvíli odpočineme než vyrazíme dál. Je totiž teprve půl páté a sil ještě dost a vody máme taky ještě dost. A za pět kilometrů má být slabý potůček. Což když toto mělo téct proudem už nemusí být pravda.
 |
| Vodojem se zajímavým osazentvem..ještěrky se konečně hřejí na sluníčku |
Ani se nenadějeme a jsme u Źródło Wisłoka, tedy pramene. Najít to nebylo jednoduché. Není tu žádná cestička, ale mapa dost pomohla. Někdo zkoušel udělat korýtko z kůry, ale to už nefunguje. Voda teče pod ním. Nabrat se dá jen člověk musí být trochu zručný a mít plecháček. Do syta se napijeme. Vody bychom měli mít dost na vaření i na pití až k zítřejší studánce. Je teprve šest, tak ještě kousek půjdeme a pak začneme hledat místo.
 |
| boudička pro psa a pramínek vody s korýtkem z kůry |
Za chvilku jsme v Kalinovském sedle. Je tu Památník vstupu prvních jednotek Rudé armády do Československa v r. 1944. Moc doufám, že tu nepřibude žádný další, čerstvějšího data. Je tu i útulna. Teda spíš psí bouda. Je to dobré pro jednoho. Ve velké bouři by se i dva schovali. A v celku je to i čisté. O kousek dál na kopečku stojí vojenská rozhledna z druhé světové války. S krtečkem neodoláme a lezeme nahoru. Jen jedna šprušle je uvolněná a to ta nejspodnější, takže se není čeho bát. Na vrchol se pak musí ze šprušlí přelézt na normální žebříček. Je to trochu krkolomné a přemýšlím proč to tak mají, že by z důvodu bezpečnosti, kdyby se nepřítel chtěl dostat za vámi nahoru ? Já tam nikoho naštěstí nemám, takže jsem nahoře jedna dvě. Výhled z věže je nevalný. Jsou vidět stromy, toť vše. Uděláme si s krtečkem selfie a opatrně lezeme dolů. Dolů to jde vždycky hůř.
 |
| Německá pozorovací věž |
Teď už se pomalu začínáme po místě rozhlížet. Všude je tu mezi stromy spoustu křoví a je to dost křivý. Vyšlápneme kopec Daňová a sejdeme do sedla před kopec Stredný hrb. Nacházíme jedno takové místo, které vypadá rovně a je velmi málo zarostlé. Ale ještě se jdu kouknout jestli kousek dál nebude lepší. Není, všude je to stejné, né-li horší. Prvně dáme na zem tyvek a vyzkoušíme si, jak budeme spát. Pak místo zbavíme klacků a postavíme tarp. Kolem nás začne létat hejno komárů. Zabíjíme jednoho po druhém. Když si sundám ponožku, hned jich mám osm na kotníku. Bohužel tři přežili, zbylých pět jsem dal na jednu ránu.
 |
| na komáří výšce |