Den třístý šedesátý třetí – konečně Dukla!

Den třístý šedesátý třetí 9.7.2023

Z Olla apartmány(Svidník) za Rozhľadňa Dukla

Z Olla apartmány(Svidník) za Rozhľadňa Dukla
27,6km 864/546 (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/bubesenuja

 

Spalo se moc dobře. Teta Irma konečně přijela, tak ani Míša pořád necourala na záchod. Vstáváme na sedmou, posnídáme skoro jako lidi u stolu. Pobalíme, trochu si zazoufáme, jak je to teď těžké. Necháváme tu dvě zálohované plechovky a lísteček na patnáct centů do Kauflandu jako spropitné. Nabereme vodu a vyrazíme. Jsem na nás opravdu hrdý, nejen že jsme nezapomněli odmotat kus toaleťáku, ale vyrážíme už v půl deváté.

 

Směřujeme na značku. Napojujeme se kousek od kostela, kde zrovna probíhá bohoslužba. A musíme uznat, že zpěv který se od tama line je fakt krásný. Pod kostelem nacházíme venkovní expozici vojenské techniky a za kostelem majestátní památník. Je vidět, že se blížíme cíli cesty hrdinů. Pořádně vše prozkoumáme a pokračujeme po červené značce.

 
Památník a vojenská technika ve Svidníku

Přes Nižnou Jedlovou kolem letiště do lesoparku, ale jen na chvilku, což je škoda. Bylo v něm příjemně. Slunce začíná nabírat na síle. Vstupujeme do obce Kapišová a potkáváme dva tanky a budku s nápisem občerstvení. Jsou v něm ale jen automaty. Za to tu jsou elektrické zástrčky, takže by tu člověk musel chvíli posedět, ale dalo by se dobít.

 
bitva o Kapišovou
O kousek dál už je proslulé Údolí smrti. Tady mají dalších osm tanků. Vyhlídkovou věž a obří nápis. Nápis je největším vertikálním nápisem venku na Slovensku. Získali za tento rekord i Certifikát. Prošmejdíme to tu a seběhneme dolů z kopečka ke studánce. Bohužel je suchá. O kousek dál je pak útulna a posezení. A zrovna tu mají i auto se suvenýrama a maj i radlera, tak se chvilku zdržíme a schladíme. Je úžasné, že vám na plechovku naúčtují zálohu, ale vrátit to můžete jen v supermarketu. Tak má slečna dýško.
Vojenská operace na Dukle byla z jednou největších horských bitev
 
ani se nezdá, že by tato krajina zažila krvavou řež v roce 1944
 
Dojdeme po asfaltu do Nižnej Pisanej. Mohli bychom jít dál silnicí po červené, ale raději uhneme na modrou, která vede přírodou. Sice je kratší, ale přes kopec a navíc půlka je loukou, takže slunci neujdeme. Jednou se nám podařilo najít stín, tak jsme zkusili vychladnout. V třiceti stupních ve stínu to jde dost špatně. Za chvíli už na nás čeká les.

Dojdeme pod vrchol Javorie a naobědváme se. Podle mapy už jsme neměli stoupat, ale cesta nás zavedla na vrchol. Zkusíme po ní ještě chvíli jít, ale když zjistíme, že nás táhne špatným směrem, otáčíme a jdeme hledat, kde jsme měli uhnout. Tak nakonec to nemáme ani kratší, ale co už. Tady v lese je celkem dobře. Cestu jsme nakonec našli, ale měli jsme co dělat. Modrá značka není tak populární jako červená a je to znát.

 
už se blížíme

Za chvilku už jsme na červené. Projdeme Medvedie a pokračujeme směr Dukla. Po trase máme mít studánku Vajcovka. Ale bohužel je totálně rozložená stejně tak i altánek, který tu kdysi byl. Nevadí, kousek se vrátím a naberu vodu z potůčku. Hluk silnice se stále přibližuje. Potkáváme první bunkr a dělo. Kolem velké silnice naštěstí vede menší asfaltka  lemovaná dalšími děly. Dokonce tu mají i letadlo. Prý se u něj spí, ale to nám nepřišlo jako zrovna nejhezčí místo. Asfaltka končí a začíná neudržovaný rozpadlý chodník. Pořád dobrý, lepší než krajnice. Chodník nás dovede oproti památníku do obchodu Sklep. Kupujeme opět radlera, vodu jsme tu zatím nepotkali, tak jsme chtěli koupit i tu, ale mají jen ochucené a z vodovodu jim zrovna neteče, protože mají poruchu. Obchod byl zrovinka nacpanej k prasknutí. Zastavují tu turistické autobusy, aby si lidi nakoupili chlast. Doteď nevím jestli majitel je Polák nebo Slovák, ale já byl jedinej, kdo mluvil normálně a rozuměl mi. Já jemu zas tolik ne.

 
Přejdeme k památníku a prvně si jej projdeme a uděláme povinná selfie. Toto je konec Cesty Hrdinů SNP.  Dokončili jsme tak dálkovou trasu Slovenska, která propojuje Děvín a Duklu. Celkově trasa měří 770 km – prochází Malou Fatrou, Slovenským rájem, Nízkými Tatrami a Volovskou vrchovinou. My jsme začali SNP v září 2020, chvilku po seznámení. Došli jsme z Děvína do Trenčína cca 175km a pak pár let měli pauzu 🙂 Zbytek cesty jsme zvládli, Dukla dnes v 18:00. Juchů!
 

Usadíme se na lavičce, popijeme rádlera a sežereme čokoládu. Rozjímáme co dál. Bez vody je to fakt blbé. Na polské straně má být benzínka a kousek zpátky studánka, ale bude fungovat, když všecky potůčky co tu měli být jsou vyschlé? Míša hlídá batohy a jdu se kouknout na studánku. Cesta k ní je jeden velký hnus. Všude bordel a hovna.  Je u toho velké parkoviště a asi tam něco chybí, že by záchod? A kupodivu studánka funguje. Teda, je to spíš trubka v lese, ale voda teče proudem. Moc se nerozhlížím a filtruji co to dá.

 
památník na Dukle..připíjíme sobě i hrdinům SNP. Skol!
 

Vystupujeme nahoru k vyhlídkové věži a muzeu. Všichni nám to doporučovali a taky nám tam pokračuje cesta směr Nová Sedlice. Cesta je dlážděná a muzeum zavřené. Mají od devíti do pěti. Tak to jsme o pár hodin nestihli. Tak aspoň šetříme dvě eura za vstup, ale trochu mě to mrzí. Holt si o SNP budu muset něco najít na internetu. Zrovna moc informací se člověk po cestě sem nedozvěděl.

 
Razíme dál. Obtěžkáni vodou hledáme místo na spaní. Nést plný bágl jídla a přihodit k tomu čtyři a půl litru vody je už přes můj váhový limit a mám strach, aby mě nezačala zase bolet noha, které odpočinek ve Svidníku náramně pomohl. Místo nacházíme za chvilku. Je sice úplně u cesty a ke všemu v Polsku, ale říkáme si, kdo by tudy chodil ? Okoukneme ještě situaci kousek dál bez batohu, ale je to všude stejné. Postavíme tarp, zabydlíme se a umyjeme. Tentokrát jen vlhčeným ubrouskem. Šetříme vodu, další bude až za dvacet pět kilometrů. Uvaříme, pojíme a jdeme spát.
 
je to tady konec SNP!
 
PS. o bojích na Dukle se dočtete zde: https://www.rusyn.sk/historicke-fakty-z-bojov-karpatsko-duklianskej-operacie/

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *