Den sto padesátý devátý – a na sever!

Z Baiyoke sky hotel(Bangkok) do Chian guesthouse (Chian Rai)

 

Od čtyř hvězdičkového hotelu bych asi čekal větší klid, ale je tu opravdu docela hlučno. Hlavně z chodby je vše slyšet. Možná by pomohlo, kdyby pod vchodovýma dveřma nebyla centimetrová fuka. Ale naštěstí je to vždy jen na chvíli. Ráno vstáváme na pohodu na osmou a zase se řádně nasnídáme. Tohle nám bude chybět. Ale zase za ty peníze, které tu platíme, se dá najíst dobře všude. Dneska opouštíme Bangkok a letíme do nejsevernějšího města Thajska Chiang Rai. Začíná to pravé dobrodružství!

 

Na letiště Don Mueang, vyrážíme v jedenáct a máme to tak akorát. Zase musíme dvakrát přesedat, ale aspoň nám tam jede metro. Dřív se muselo autobusem a to je fakt na dlouho. Projdeme check-inem, kde nás trochu mátl nápis self-service bag drop. Ale vše proběhlo normálně. Při průchodem kontrolou nám kontrolovali podezřele podrobně powerbanky, ale naštěstí nám je nerozebrali a ani nezabavili. Samotný let měl drobné zpoždění, ale přistáli jsme na čas a já to vlastně celé prospal.

 

 

 

 

Na letišti v Chiang Rai pak pozorujeme vykládku našich zavazadel. No s těma našima naštěstí moc neházeli, ale některým dali pěkně zabrat. O pár minut později nám už zavazadla poslali na pás a přežili to ve zdraví. Za to jsme fakt moc vděční. Hlavně ten můj báglík je už takový vachrlatý.

 

Na letišti marně hledáme autobus. Nikde nic. Nakonec se ptáme na informacích, kde se nám doslova vysmějou, že tu žádný autobus do centra nejede a máme jet taxíkem cirka za 300bátů. Tak hlavně, že na internetu psali, jak tu jezdí super autobus. Nakonec nás taxi stojí jen 150bátů, tak to nebylo zas tak drahý a dovezl nás přímo před ubytko.

 

V ubytku je starší manželský pár. Pán dělá recepci a paní vaří. Dostali jsme číslo dvanáct. Ubytko je vcelku využívané, hlavně baťůžkáři a mají tu dokonce i malý bazének. Pokojík je malý, ale dostačující. Sprcha je přímo na záchodě. To znamená, že se osprchujete a když jdete na hajzlík, tak tam musíte doplavat. Ani se moc nezabydlujeme a jdeme na večeři.

 

Vaří tu i pár, jako dvě, vegetariánská jídla. Pathai s tofu a nebo rýži s tofu a zeleninou. Dneska dáváme pathai a navíc na doražení jarní závitky. A teda klobouk dolů. Paní sice není nejrychlejší a každé jídlo dělá zvlášť a postupně, ale je to fakt výborné. Jak pathai, tak závitky.

 

Už za tmy vyrážíme do nejbližšího obchodu 7/11. Kupujeme 6l kanystr vody a zkoušíme i dvě tyčinky. Ale asi to nebude úplně ono. Mají tu rádi velké, nafouknuté obaly, ve kterých pak nic není. Po návratu na ubytko se jdeme osprchovat. Přívodová trubka ke sprše, ale začala trochu téct. Podložil jsem to tam letenkou a už to bylo ok. Jen doufám, že to vydrží až do rána.

 

A hurá spát.