Bangkok – Wat Pho, Grand Palace, Divadlo
Dneska jsme se konečně vyspali. Míša úplně a já co to šlo, přeci jen, když někdo přijde ve dvě ráno a klepe na ženu ať jej pustí vás prostě probudí, stejně jako indické zpívání ve tři ráno (pozn.: Míši -indické zpěvy mě, po návštěvě Indie, nemůžou vůbec rozhodit). Jsou to zvuky, které neznám. Asi se budu muset naučit spát s ucpávkama. Snídaně je opět velkolepá. Ale držíme se trochu zkrátka, ať to zase nepřeženeme. Chvilku si odpočineme a než vyrazíme do velkoměsta, dáme si v hotelu konečně welcome drink. Je to jakýsi ovocný juice s ledem. Nic alkoholického, škoda – ale zase to vypadá stylově a je to zadarmo, že jo. Dnes máme v plánu ty největší místní památky neboli highlighty!
 |
| welcome drink „fruit punch“ |
Naší první zastávkou je chrám Wat Pho. Je to obrovský komplex mnoha chrámů, pagod, soch, buddhů. Je to úplně neuvěřitelné, co tu dokázali vybudovat. V komplexu je i škola, takže se tu občas motají děcka a stejně tak tu narážíme i na mnichy, kteří pořád dokola opakují jakousi mantru. Komplex určitě stojí za návštěvu, ale kdybych vám měl vypisovat vše co je uvnitř, tak se upíšu k smrti.
 |
| Wat Pho je krásně barevný |
 |
| ležící Buddha měří 46 metrů, vysoký je 15 metrů a chodila má vyzdobená perletí. Je ze sádry, která je pozlacená |
 |
| Ženy musí mít v chrámech zahalená kolena a ramena..někdy vyžaduji i „sukni“ místo kalhot |
 |
| buddha na 100 způsobů |
 |
| objevili jsme zajímavou výstavku soch |
 |
| všude pagody a krásné detaily |
Do komplexu Grand Palace se přesunujeme pěšky. Je to kousek. Cestou nás Thajci ubezpečili, že je zavřený a ochotně by nás vzali na nákupy. To tak! Ale stejně se zeptám páru turistů, kde je vchod. Ono je to dost velké, tak ať si zbytečně nezajdeme. A ochotně nám řeknou, že jdeme správně. Před palácem je nám nabídnuta tour s průvodcem, ale odmítáme, stejně tak si nebereme ani audio guide za příplatek 200 BTH, sice to chvíli zvažujeme, ale nechce se nám s tím chodit. Nakonec vevnitř zjistíme, že je tu free tour – tedy zdarma, kterou dělají pro cizince zaměstnanci v angličtině. Neváhám a zapisuji nás, začátek je za třicet minut, tak si to trochu projdeme prvně sami.
 |
| sál s trůnem |
 |
| chrám smaragdového buddhy a svatá voda |
Když přišla paní průvodkyně, měla roušku a ještě plexisklový štít, tak jí nebylo vůbec rozumět a chtěli jsme to vzdát, ale nakonec štít sundala a už se to dalo. Provedla nás celým komplexem a o všem něco málo pověděla a vždy nechala dostatek času na prohlídku. Nejcennější a nejuctívanější, co tu mají je Smaragdový budha. Je celkem prťavej a má na každé období jiný obleček a nesmí se fotit. Respektive, musíte jej fotit z venku chrámu. A pak je tu takovej velikánskej ležící budka, kterýho nejde celýho ani vyfotit. A za zmínku určitě stojí i model chrámového komplexu Angor Wat z Kambodži.
 |
| model Angor Wat, renovace výzdoby a zlata stupa |
 |
| zdobnost kam.se podíváš, 100let starý strom Bodhi (pod tímhle fikusem dosáhl Buddha osvícení) |
 |
| sochy, sošky a démoni chránící smaragdového buddhu |
 |
| smaragdový buddha – je jen jeden, ale zde je ukázka jeho oblečků. Mění se dle aktuální sezóny: léto, období dešťů a zima. My měli zimu..je nabalený až po zuby |
V areálu jsme využili možnost pokapat se svěcenou vodou, tak snad nám to přinese štěstí. Paní průvodkyně je i celkem vtipná, sem tam dá k dobru historku, ale skupinka se stále zmenšuje a prakticky končíme v cca 8 lidech (začátek byl něco kolem 20). Nám se to líbilo a můžeme doporučit.
 |
| paní průvodkyně – prohlídka trvala něco přes hodinu a půl |
Navštívili jsme i muzeum tady toho komplexu, je to vcelku malé a vystavují se tu rozpadlé sošky, které byli nahrazeny. A taky jsme byli v muzeu Královny matky Sirikit, kde se vystavují její „hadříky“. Většina z nich jsou z dílny francouzského návrháře.
 |
| královský palác – dřív všude byli sloni, teď tady mají alespoň jejich sochy |
O půl čtvrté nás navíc, díky vstupence (cena 500 bathu), zadarmo svezli do divadla a ukázali nám Thajské tance napříč historií a regiony. Navíc přidali kousek hry Hanuman. Jako opravdu parádní. Nejvíc nás překvapil závěr, kdy se přišli rozloučit účinkující. My jsme si mysleli, že se převlíkají a mají více rolí, ale prd, nikdo tu nebyl dvakrát. A taky rádi chodí mezi diváky a dělají to tím trochu zajímavější a živější. Hudba je taky živá a hudebníci si to moc užívají. Opravdu super zážitek.
 |
| divadlo- představení trvalo cca 45 minut |
Celý den jsme si náramně užili, tak jsme se rozhodli, že zkusíme opět veganskou restauraci v nemocnici. Jdeme rovnou na metro. Na cestování metrem jsme už mazáci, dokonce tak velcí, že dokážeme poradit ostatním turistům jak na automat. A rovnou je upozorníme i na chováni Thajců a jejich podvůdky. Nakonec je potkáme znovu i ve vagónu, tak si zpříjemníme cestu povídáním o nás i o nich. Je to moc příjemné pokecat s někým, kdo vám rozumí. Samozřejmě jsou paf z našeho „roku jinak“ a asi i trošku závidí.
 |
| na tyhle žetonky se tady jezdí v metru neboli v MRT 🙂 |
Restaurace tentokrát z venku vypadala zavřeně, ale nebyla. Měli otevříno. Já jsem si objednal tempeh se zeleninou a rýží v omáčce. A Míša měla smaženou rýži s tempehem a jak se ukázalo i mořskou řasou. Míša je na to alergická, tak jsem ji snědl já. No a moje jídlo bylo neuvěřitelně pálivé a plné papriček. Jídlo jsme si dvakrát vystřídali a každý snědli půlku. Míša teda papričku neochutnala a dobře udělala. Pusa mě pálí ještě teď. Stačí jen pomyslet.
 |
| taky jsme si dali super zdravé drinky |
Když jsme se vraceli na hotel, tak na přestupní stanici jsme špatně uhnuli a nebyli jsme si jisti kudy přesně jít. Optal jsem se mladé Thajky, která nás, i když to pro ni byla zacházka, vzala za ruku a dovedla až k němu. A nebyl to zrovna malý kousek! Tak přeci jen tu jsou i hodní lidé.
V hotelu se jdeme ještě podívat na bazén a posilovnu. Bohužel už v podstatě zavírají, ale stejně to tu není na plavání, je to spíš relax. A pak už jdeme spát.
Btw na krejčího jsme se vykašlali. Nezbyl čas, ale nebyla ani chuť..tak holt nevíme jak moc nás podvedli
.
