Den sto šedesátý – příběh o tom jak zastavit tryskající vodu z trubky

 

Chian Rai – Wat Sri Bun Rueang, Malířská škola (Singhakhai road), Wat Klang Wieng, Wat Phra Sing, Wat Mumg Muang, Wat Phra Kaew, Wat Ngam Muang, Wat Phra That Doi Chom Thong, Japonská cukrárna (Singhakhai road)
6,3 km https://mapy.cz/s/dupavakube

 

Až do čtyř do rána se mě spalo dobře, ale pak mě probudila zoufalá Míša. Trubka nevydržela a voda se řinula proudem všemi směry. Jediné jak to šlo zastavit je, pořádně to tam držet. Oblékneme se a já zkouším někoho najít. Ale nikde nikdo, a kde bydlí majitelé netuším. Zkouším jim volat, ale bohužel, je to telefon do kanceláře, kde nikdo není. A i když je to dost hlučné, tak nikdo nepřichází. Nezbývá než najít nějaký uzávěr. U nás nic, ale za budovou je změť trubek se spoustou možností vodu uzavřít. První pokus – nic, druhý pokus – nic, třetí pokus – stále nic. Tím jsem vypotřeboval ty logické uzávěry. Na čtvrtý pokus se voda už zavřela. Ale proč zrovna tenhle uzávěr ? A komu všemu jsem vypnul vodu ? Každopádně jdeme spokojeně spát až do rána.

 

Ráno zajdeme na snídani a do toho oznamujeme problém s vodou. Ke snídani máme omeletu a topinky s mísou ovoce. Je to menší než jsme zvyklí, ale už je na čase, se zase začít stravovat normálně. A pán se vrhl do opravování (kladivem a šroubovákem). A evidentně nejsme první, komu tam ten problém nastal. Jednu dobu na to bral i kladivo. Co se tam dělo, to by mě zajímalo. Nakonec ale došel s tím, že nemá náhradní díl a v neděli jej nemá šanci koupit. Takže nás přestěhuje do čísla 11. Tu vodu jsme zastavili totiž jenom dvěma pokojům – sobě a čísle 11.

 

 

Číslo 11 se právě uklízí, tak chvíli čekáme, a pak se tam nastěhujeme. Ale přijde za námi paní uklízečka. Chvíli něco říká, a pak nám názorně ukáže, že ani tady voda teď neteče. Takže jakmile uklidí, dá nám číslo devět. Tak snad už to bude finále. Všechny pokoje jsou více méně stejné a je v nich slyšet úplně všechno. Tady nebudete nikdy samy! Ale zase za tu cenu.. (1270 BTH za 4 noci).

 

Po přestěhování vyrážíme na obhlídku města. Kousek od ubytka máme hned první chrám Wat Sri Bun Rueang. Na všech těchto chrámech je zvláštní, že jsou všechny stejné, ale vlastně vždy jiné zároveň.

 

Projdeme si jej a zamíříme na Wat Klang Wieng, při cestě ale potkáme na ulici Singhakhai malířskou školu jejíž název nevyslovím. Zároveň je to i ateliér pana mistra. Byli jsme pozváni dovnitř a opravdu se nám to líbilo. Dokonce kreslí i kočičky a zvažovali jsme koupi obrazu, ale i přesto, že jsou krásné a levné, tak to nemáme jak převézt. Tak jsme se aspoň rozhodli, že o nich dáme světu vědět. Jednak byli moc milí, ale taky moc šikovní a to i děti, co tu malovali.

 

Hned vedle jsme narazili na budku s jídlem, tak jsme se tu domluvili na vegetariánském jídle – vaječná omeleta s rýží a i když to zní divně, bylo to dobré. Navíc mají espresso a to je zase něco pro Míšu.

 

Kromě návštěvy Wat Klang Wieng, jsme zvládli ještě, Wat Phra Sing, Wat Mumg Muang, Wat Phra Kaew, Wat Ngam Muang a Wat Phra That Doi Chom Thong. Cestou jsme navštívili místní trh a ukořistili mango. Chtěli nás tu jedni turisti kousek svézt neb jsme měli společnou cestu, ale Míša to po zkušenostech s Thajci radši odmítla. A jsme tak trochu uchrámovaní. Ale procházka městem Chiang Rai to byla hezká.

 

 

Při zpáteční cestě jsme se stavili na kafe v baráku, který hlásal Art foundation. Kafe bylo o trochu horší než vedle, kde jsme prve obědvali a výstava obrazů horší než vedle u pana malíře. Respektive v prvním patře to bylo moc hezké i co se týče obrazů, ale druhé patro bylo plné patlanin a ještě za neskutečnou cenu.

 

Taky jsme se zastavili v japonské cukrárně. Celý pozemek měli udělaný alá Japonsko, respektive Kjóto. Takže už tam nemusím ani jezdit. Lamióny, sakura, automaty na jídlo, už by mě nic nepřekvapilo. A taky tu měli točenou zmrzlinu, takže i tu doufám v Japonsku mají.

 

 

Původně jsme chtěli ještě vyrazit ven, ale byli jsme unaveni. Míša usíná už v devět, i přes to, že je venku děsný kravál. Hraje se finále ve fotbale. A bohužel se hraje setsakramentsky dlouho. Díky tomu se mě podaří usnout až hluboko po půlnoci. Když zápas skončil.